Před 50 lety, 6. června 1961 zemřel zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung

Známý švýcarský psychiatr se zabýval filozofií, náboženstvím, mytologií, zkoumal lidskou úzkost, hysterii, kolektivní nevědomí i chování, archetypy a proces individuace, upravil asociační experiment. Snažil se o pochopení psychiky prostřednictvím snů a snové symboliky, imaginace, komplexů, přeludů a halucinací i meditací svých pacientů. Krátce po názorovém rozchodu se S. Freudem (1911) vydal Jung Symboly proměny (1912). V díle odmítl přílišný Freudův důraz na sexualitu a libido označil za obecnou životní a psychickou energii zaměřenou na cíl. V následujícím roce ukončil přednášky na univerzitě v Curychu a vzdal se funkce předsedy Mezinárodní psychoanalytické společnosti. V té době zřejmě začal pracovat na své Červené knize. Bývá označována za jakýsi „klíč“ či „nukleární reaktor“ jeho díla. Na knize pracoval šestnáct let až do roku 1929. Nikdy ji nepředal k publikování. Od jeho smrti ležel rukopis pojmenovaný Liber Novus, vázaný v červené kůži, v trezoru švýcarské banky. Až koncem roku 2009 vyšla v USA a poté v Německu a vloni v českém vydání v nakladatelství Portál. V březnu letošního roku si zájem o ni vyžádal dotisk. Období osobní krize, kdy Jung pracoval na Červené knize, se vyznačovalo jeho vnitřním bojem s duševní poruchou, apokalyptickými představami, tajemnými hlasy a vhledem do archetypální imaginace. Tyto stavy překonával aktivní imaginací a znázorňoval písmem i malbami, což mělo zásadní význam pro odhalení nových postupů v psychiatrické praxi a pro základy jeho teorie o archetypech a kolektivním nevědomí. Jung předpokládal, že v lidském nevědomí se jeho určité části přenášejí z generace na generaci a člověk kromě biologických predispozic dědí i vzpomínky svých předků. Jeho konstruktivní přístup dával sny, fantazie a instinktivní síly do souladu se zbytkem osobnosti. Při neschopnosti člověka vyrovnat se s novým problémem se energie libida regresí vrací do nevědomí a projevuje se únikem z reality do světa fantazií. Archetyp, představující temnou stránku lidské psychiky, vyjadřuje nejstarší typické a transkulturálně sdílené zkušenosti lidstva jako pravzory lidského jednání a usilování. Stává se základem lidské symboliky nalézané v tradicích a mýtech. Jeho archetypy a synchronicita, tedy předpoklad existence podobných myšlenek vzdálených lidí, se podle Junga vztahují k jednomu světu. To je možné díky tomu, že pozorovatel a jím pozorovaný svět vyrůstají z téhož zdroje, jímž je unus mundus. Jinými slovy jde o realitu, z níž všechno vzniká a do níž se všechno vrací. Poznámka: autory příspěvku už v devadesátých letech v londýnských knihkupectvích překvapila téměř dvojnásobná délka polic s formulačně i obsahově složitými, hloubavými a nejednoznačnými díly C. G. Junga oproti přímočarým a pro dnešního čtenáře již málo tajuplným publikacím S. Freuda.