8. července 1926 se narodila americká psychiatrička švýcarského původu Elisabeth Küblerová-Rossová. Zabývala se smrtí a umíráním a na rozsáhlém souboru pacientů (1969) zjistila, že procházejí pěti stadii vyrovnávání se s nemocí, která je ohrožuje na životě: popření, zlost, smlouvání, deprese, přijetí. Zemřela roku 2004 ve věku 78 let. Naše lékařka Olga Dostálová (1986) následně výzkumem stanovila podle reakcí na závažnou onkologickou diagnózu 8 typů pacientů, včetně psychoterapeutických doporučení. 20. července 1851 se ve Velkém Meziříčí narodil německý psychiatr Arnold Pick. Studoval ve Vídni a Berlíně, habilitoval se v Praze na Karlově univerzitě (1886). Studoval neuropsychiatrické poruchy, zvláště poruchy řeči. Objevil degenerativní onemocnění mozku označované jako Pickova nemoc. Byl autorem 350 publikací včetně učebnice patologie nervového systému. Zemřel v Praze roku 1924 ve věku 72 let. 11. srpna 1891 se narodil český psycholog a pedagog František Šeracký. Původně působil jako středoškolský profesor. Absolvoval studijní pobyty v Lipsku, Berlíně a Mnichově, roku 1921 se habilitoval a roku 1934 se stal řádným profesorem psychologie na FF UK. Českou psychologii obohatil v oblastech experimentální psychologie, psychotechniky, psychologie dítěte, vnímání, volby povolání. Zemřel roku 1942 ve věku 51 let. Vyrůstal v nepříliš harmonické rodině otce pedantického učitele a nábožensky založené matky, s vlastní chůvou. S ní měl příhodu, kterou v dospělosti vědecky zpracoval. Mnohokrát slýchal, že když mu byly dva roky, došlo k pokusu o jeho únos, kterému jeho statečná chůva zabránila. Piaget historce věřil, s oblibou ji vyprávěl a vylepšoval dalšími podrobnostmi. Když se zestárlá chůva přiznala, že si událost zcela vymyslela, věda byla obohacena o termín implantovaná vzpomínka. Piaget se od dětství zajímal o přírodu, zkoumal měkkýše, zkameněliny, ptáky. V deseti letech sepsal článek o svém pozorování bílého vrabce, aby udělal dojem na knihovníka přírodovědného muzea. Roku 1918 ukončil studia přírodních věd na Neuchatelské univerzitě. Poté odešel do Curychu, navštěvoval přednášky Carla Junga a Eugena Bleulera. Ve studiu psychologie pokračoval na Sorbonně. V Paříži se podílel na standardizaci testů T. Simona a A. Bineta, jejímž cílem bylo nalézt spolehlivý nástroj pro odhalení dětí vyžadujících zvláštní přístup ve škole. V té době bylo běžné provádět vědecká pozorování na vlastních dětech. Zatímco Alfred Binet založil svou teorii na pozorování dcer Madeleine a Alice, Piaget měl výhodu tří dětí, dcer Jacqueline a Lucienne a syna Laurenta. Intenzivně je sledoval od nejranějšího vývoje po rozvoj jazyka. Postupně přešel ke zkoumání dalších pařížských dětí, kladl jim otázky, nabízel k řešení hlavolamy. Inteligenci nepovažoval za důsledek zrání nervového systému, připisoval ji proměnám, které si v mysli vynucují postupně získávané životní zkušenosti. V první polovině 20. let působil jako ředitel Rousseauova institutu v Ženevě, poté jako profesor psychologie, sociologie a dějin přírodních věd na univerzitě v Neuchatelu. Až do začátku 70. let pak působil na univerzitách v Ženevě, Laussane a na pařížské Sorbonně. Od roku 1929 až do roku 1967 působil jako ředitel Mezinárodního úřadu pro vzdělávání se sídlem v Ženevě. Roku 1966 se účastnil mezinárodního psychologického kongresu v Moskvě. Zde přispěl k polemikám mezi kulturně-historickým pojetím vývoje osobnosti L. S. Vygotského, na němž stavěla sovětská psychologie, a jeho vlastním konstruktivistickým pojetím, podle kterého si každý člověk duševně vytváří svůj vnitřní svět. Mysl není zrcadlem okolního světa, ale funkcí, která tvoří svět, jak ho známe. Jean Piaget je považován za největšího dětského psychologa 20. století. O stopě, kterou zanechal, svědčí množství termínů, jimiž obohatil vývojovou psychologii: absolutismus, akomodace, artificianismus, asimilace, decentrace, genetická epistemologie, hierarchizace, konzervace, morální úsudek, negace, operace, schéma, stadia kognitivního vývoje. Zemřel roku 1980 ve věku 84 let.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.