Poznáme sexuální deviaci podle magnetické rezonance?

Kdysi, v časech předpsychologických, se rozvíjela frenologie, která se snažila poznat potenciálního násilníka podle velikosti a tvaru lebky. Jedním z cílů takového snažení bylo potenciálním zločincům dopředu protispolečenské chování znemožnit: možné sklony ke kleptomanii „léčit“ useknutím ruky, intriky vyříznutím jazyka. Frenologie úspěšná nebyla. Jsme na tom dnes, obdařeni sofistikovanými zobrazovacími technikami, lépe?

Zneužívané děti zneužívají v dospělosti

Jedním z faktorů, které jednoznačně přispívají k násilným sexuálním deliktům, je zneužívání v dětství. Dítě se od rodičů naučí agresivnímu nebo jinak sociálně nepřijatelnému chování a zároveň nezíská zázemí nutné pro zdravý vývoj. Jakákoli forma deprivace totiž vyvolává stres, který má destruktivní vliv na fungování mozku – vliv, který se v případě dětí ještě násobí poškozeným vývojem.

Stres škodí v první řadě hipokampu, který je klíčový pro paměť, ale také pro usměrňování emočních reakcí. Dále ublíží amygdale, centru emocí, a často i čelní mozkové kůře, nutné pro seberegulaci. Význam těchto struktur si lze představit podle výsledků experimentu, v němž byla amygdala a hipokampus ve třicátých letech vyříznuty několika opicím.

Ty následně opustila veškerá opatrnost, takže například ochutnávaly žárovky nebo hada. Přestaly projevovat jakékoli emoce a sociální inteligenci. Neakceptovaly hierarchii ve skupině a bezdůvodně útočily na větší jedince, aniž by se poučily z těžkých zranění – což by v přírodě vedlo k sociální izolaci a následné smrti. Navíc část opic projevovala záchvaty nestandardního sexuální chování, heterosexuálního i homosexuálního.

Jednou z klíčových funkcí amygdaly je totiž vedle zpracování vlastních emocí i empatie: bez amygdaly nelze rozpoznat a porozumět tomu, co cítí ostatní.

Proto zneužívání v dětství vede často k alexithymii: k problémům s rozpoznáváním a verbalizací vlastních i cizích emocí a rozlišováním pocitů a tělesných stavů. A to hlavně u chlapců, pravděpodobně kvůli odlišnostem ženského a mužského mozku. Alexithymie pak přispívá obecně k sociálně nebezpečnému jednání, protože postižený jedinec není schopný pochopit důsledky svého chování pro ostatní.

Amygdala je zásadní i pro vyvolání sexuálního chování. Její levá hemisféra vyvolává sexuální apetit, zatímco pravá jej spíše tlumí. U sexuálních násilníků bývá amygdala celkově zmenšená, což zřejmě odráží emoční deficity. A také sníženou schopnost ocenit sexuálně apetitivní podněty – tedy cokoli mimo orgasmu a nutné erekce. Levá hemisféra amygdaly ale bývá větší než pravá, a je tedy možné, že se v souvislosti s pedofilií může s vyšší pravděpodobností vyskytovat i hypersexualita. Taková tvrzení jsou ale možná založená na zkreslení výzkumů. Pokud lidé s větší levou hemisférou amygdaly hůř odolávají sexuálním podnětům, budou při případné poruše trpět víc než ti, kdo mají levou amygdalu menší. Pokud víc trpí, spíš se dostanou k psychiatrovi, takže se budou pravděpodobněji účastnit výzkumu. V principu totéž, jako kdybychom říkali, že starší lidé chodí častěji po náledí, protože se jich víc zraní při uklouznutí.

Pedofilní amygdala?

Přímo do amygdaly a hipokampu vede zvláštní větev čichového systému, určená pro vjemy, které mají sociální, například sexuální význam. Stejně tak amygdala dostává emočně zabarvené podněty z dalších smyslů a hormony pohlavních orgánů. Pokud si smyslové a hormonální podněty odpovídají, amygdala zahájí apetitivní sexuální chování: erotické chování, které ovšem přímo nevede k orgasmu. Samotné konzumatorní, k orgasmu vedoucí chování totiž spíš tlumí, takže se následně rovněž přestane aktivovat. Následné sexuální automatismy, pohyby, jejichž cílem už je pouze orgasmus, řídí převážně temenní kůra.

Vjemy, které k sexu vedly, se coby důležité a pozitivní uloží do paměti. Pokud se objeví někdy příště, hipokampus je v paměti najde, včetně nálepky „pozitivní, sexuální“. Potom spustí sekreci hormonu dopaminu, který v mozku označuje příjemné jevy, takže je člověk bude mít tendenci vyhledávat. Zároveň už od minulého zážitku existuje mezi neurony spojení daných vjemů a sexuálního vzrušení – takže totožné vjemy příště přivodí vzrušení snáze.

Třeba pedofilii by tak mohla způsobit právě porucha tohoto mechanismu, jak naznačují experimenty na laboratorních myších. Centrální jádro amygdaly společně s hypothalamem spouští, na základě smyslových podnětů a hormonálních signálů pohlavních žláz, sexuální chování. Přirozeně se tedy u myší, kterým byla amygdala odstraněna, přestaly projevovat jakékoli sexuální tendence. To se ale stávalo pouze u sexuálně nezkušených myší. U těch zkušených se sexuální chování téměř nezměnilo, protože díky spojení kopulace s konkrétními smyslovými vjemy už nepotřebovaly mechanismus, který je k sexuálnímu chování přivedl poprvé.

U lidí, podobně jako u myší, v případě nedostatečné činnosti amygdaly nedojde ke spojení vrozeného mechanismu výběru partnera a sexuální touhy. Podle některých teorií se tak zafixují prepubertální sexuální tendence, které by měly být po dozrání pohlavních žláz nahrazeny automatickým rozpoznáním biologicky „správného“ partnera. Výsledkem výpadku tohoto mechanismu tedy potom není asexualita jako u myší, ale přetrvání nezralého sexuálního vzorce.

Určitě se ale nejedná o jediný způsob vzniku pedofilie: existují i pacienti, kteří pedofilní orientaci získali následkem neurodegenerativního onemocnění, úrazu nebo operace. Příkladem budiž úspěšný podnikatel sedmdesátých let, který náhle začal trpět psychickými problémy a sexuálně obtěžovat svou sedmiletou dceru a její vrstevníky. Dotyčného se vyléčit nepodařilo: po patnácti letech zhoršování stavu zemřel a pitva odhalila rozsáhlé poškození levé poloviny mozku s centrem v thalamu a hypothalamu.

Nedostatek sebeovládání

Patologické chování je důsledkem jak samotné poruchy, tak neschopnosti ji ovládnout. Regulaci chování, včetně toho sexuálního, obstarává čelní kůra (hlavně prefrontální, PFC), v níž sídlí nejvyšší rozumové funkce. Sexuálně deviantní chování bývá doprovázeno sníženou inteligencí. Kvalita PFC obecně odpovídá schopnosti regulovat aktuální afekty ve prospěch dlouhodobých cílů nebo obecné slušnosti. PFC je nutná pro posuzování dopadů vlastního jednání, empatii, sociální vhodnosti chování nebo morální soudy, ale i pro volní kontrolu vlastního jednání.

Například při poškození jedné z jejích částí, orbitofrontálního kortexu, člověk není schopný chápat kauzalitu, pokud překračuje několik minut – takže vidí pouze aktuální sexuální uspokojení bez jeho potenciálních následků.

Cílem PFC je mimo jiné snížit okamžitou emocionální odpověď ve prospěch racionálního zvážení a dlouhodobých cílů. Aktivace PFC tak sama o sobě snižuje činnost amygdaly. Sexuální vzrušení naopak minimálně levou, „racionální“ část frontální kůry, vypíná, aby nerušila spontánní emoční prožívání při orgasmu. Aktivní je PFC naopak v případě volní kontroly sexuálního chování: například při cílené snaze oddálit orgasmus.

Přes uvedené informace je odpověď na otázku v nadpisu záporná. Byť určitá mozková poškození mají spíš sexuálně nemocní než zdraví lidé, nejedná se vůbec o stoprocentní vztahy.

Zásadně jsme se ale posunuli v etické rovině: neurologické změny související se sexuální deviací nezjišťujeme proto, abychom potenciální devianty „léčili“ chirurgicky. Význam takového posunu dokládá relativně nedávný případ Alana Turinga. Příběh jednoho z největších matematiků 20. století a člověka, který se prolomením německého kódovacího systému výrazně podílel na vítězství spojenců ve II. světové válce, končí špatně. Když britská justice objevila Turingovu homosexuální orientaci, jeho zásadní práce na poli teoretické informatiky ani válečné zásluhy jej neuchránily před „léčbou“ – nucenou chemickou kastrací. V souvislosti s polykanými hormony potom spáchal sebevraždu.

***

Empatie Při empatickém pozorování druhého člověka bývají aktivovány totožné mozkové struktury, jako by člověk takový stav zažíval sám. Například při sledování pohybu se na pozorování podílejí zrcadlové neurony motorické kůry, jejichž aktivace interpretuje pohyb druhého, stejně jako provádí vlastní pohyb. Podobně i chápání a prožívání cizích emocí je zprostředkováno stejným mechanismem jako zpracování těch vlastních. Totožný mechanismus funguje i u bolesti. Při sledování bolestivého podnětu na videu se aktivují stejné části mozku, jako kdyby člověk bolest prožíval sám – a aktivované jsou do té míry, do jaké člověk prožívá pocit empatie. Empatická aktivace je statisticky vyšší u žen než u mužů, což může souviset i s menší tendencí žen k alexithymii.

Hypothalamus Ústřední část hormonální sekrece v mozku. Stimuluje, částečně v reakci na hormon serotonin, tvorbu testosteronu – právě utlumení sekrece obou hormonů lze užít k inhibici sexuálního chování. Přední jádro hypothalamu je aktivováno sexuálními podněty: mužský „feromon“ (čichový signál se sexuálním významem obsažený v mužském potu) aktivuje přední část hypothalamu u heterosexuálních žen a homosexuálních mužů, naopak ženský feromon jej aktivuje u heterosexuálních mužů a homosexuálních žen.

Poškození hypothalamu často způsobuje asexualitu – a ještě v sedmdesátých letech byli zničením jednoho z jader hypothalamu „léčeni“ sexuologičtí pacienti. Jeho vliv na sexuální chování je ale složitější: jsou známé i případy, kdy nádor hypothalamu vedl k obsesivní touze dotýkat se ženských prsou nebo vyvolal poruchy erekce a ejakulace doprovázené pedofilií.

Sexuální záchvaty Na sexuálním chování se podílí množství oblastí v jednotlivých lalocích kortexu. Při poškození čelního nebo spánkového laloku a jejich záchvatovité patologické aktivitě se vyskytují záchvaty sexuálních automatismů – rytmických pohybů pánví, manipulace s genitáliemi a podobně. Silněji při záchvatech pramenících v čelním, decentněji při záchvatech s původem ve spánkovém laloku: možná proto, že čelní kůra tlumí sexuální aktivitu. Specifické jsou potom záchvaty mající svůj původ v temenním laloku. Jeho epileptická aktivita může vyvolat sexuální napětí a pocit doteků na erotogenních zónách. Pacient si ovšem často uvědomuje nepřirozenost takového vjemu, který může pociťovat jak jako erotický, tak jako nepříjemný nebo bolestivý. Naopak při záchvatu ve spánkovém laloku dochází často ke vzrušení, typicky společně s pocity dotyků v genitáliích, které může vést i k orgasmu. Někdy bývá doprovázené zmíněnými záchvaty, které může následovat chvilková ztráta vědomí nebo paměti. Totéž se může stávat i při epilepsii nebo elektrické stimulaci amygdaly.

Vojtěch Pišl