seznamte se Behaviorální terapie

Behaviorální terapie může pomoci v případě fobií, depresí, závislostí na drogách, u špatně zvladatelných záchvatů vzteku apod. Základem této terapie je odstraňování příznaků a změna nežádoucích reakcí a vzorců chování na žádoucí. Využívá zásad učení jak klasického pavlovovského podmiňování, tak tzv. učení úspěchem (operantního podmiňování), jež je založené na odměňování či trestání určitého chování. Oba druhy podmiňování se pojí s behaviorálním přístupem k psychologii. B. F. Skinner jako nejvýznamnější radikální behaviorista prosazoval, že k výzkumům chování by se mělo přistupovat přísně vědecky a zkoumat jen to, co lze pozorovat. Proto je pro behavioristy psychologie studiem chování, nikoli studiem mysli. Můžeme pozorovat podněty a reakce na podněty, avšak ne duševní činnost, procesy v mysli - ty jsou v černé skříňce, do níž nevidíme. Teorie vychází z učení I. P. Pavlova, J. B. Watsona a B. F. Skinnera o podmíněných reflexech založených na pokusech se zvířaty, ať už šlo o psy, kteří slinili při zvuku zvonku, holuby hrající ping-pong, myši probíhající bludištěm, či krysy podmíněné na nejrůznější strachy. Můžeme se ptát, co to má společného s léčením lidí. Behaviorální intervence byly vyvinuty jako přímý důsledek experimentálních studií o tom, jak se zvířata učí svému chování, stejně jako o tom, jak mohou být podmiňováním vedena k tomu, aby se chovala určitým požadovaným způsobem. Jestliže porozumíme cestám, jakými se chování napodmiňovalo, pak lze plánovat programy léčby tak, aby vzrůstala četnost žádoucího, plně funkčního chování. Nejčastěji šlo o to, aby byl jedinec odrazován od chování, jímž jedná proti svým vlastním zájmům nebo na které doplácí. Stejně jako je tomu u většiny škol i zde nalézáme řadu modelů, zvláště z dob, kdy se teorie začalo využívat jako terapeutického prostředku. Škála možností vedla od systematické desenzibilizace J. Wolpeho přes analýzu chování B. F. Skinnera k sociálnímu ovlivňování A. Bandury až k pozdějším kognitivně-behaviorálním terapiím, o nichž bude řeč příště. Behaviorální terapeuti však vždy dávali přednost přístupům založeným na zkušenostech umožňujících předvídat a měnit chování. Vždy usilovali o to, v maximální možné míře řídit vnější prostředí. Proto se behaviorální terapie zaměřuje jak na vlastní chování, tak na nahodilé okolnosti a faktory prostředí, které je posilují. Na rozdíl od psychoanalýzy a dalších terapeutických směrů se nesnaží zkoumat psychologické příčiny stojící v pozadí chování. Behaviorální terapie využívá širokou škálu technik, jako je nácvik modifikace chování, biofeedback, modelování či systematická desenzibilizace. Verbální behaviorální psychoterapie A. Bandury je pak kombinací teorií podmiňování a sociálního učení a klade důraz na výběr pečlivě vymezených problémů a cílů terapie a sledování dílčích výsledků. U konkrétního problému se změří četnost výskytu a závažnost, jsou stanoveny prostředky vedoucí k jeho zmírnění, následuje příslušný nácvik a teprve poté se přejde k dalšímu problému. Dnes se s touto terapií nejčastěji setkáváme při odstraňování strachů z výšek, létání, trémy i běžných společenských situací. Není bez zajímavosti, že se behaviorální přístup prosadil nejen v samotné psychoterapii, ale rovněž v sociální práci. Metody intervence využívající behaviorální principy byly v sociální práci prvně využity v šedesátých letech minulého století jako důsledek základních a aplikovaných psychologických výzkumů učení, zvláště s lidmi drogově závislými, s agresivním či kriminálním chováním. I metody dnešních behaviorálních intervencí využívají rozličná uspořádání sociální práce, s cílem účelně reagovat na individuální potíže klientů, jako je úzkost nebo fobie, zvládání zlosti, deprese, zneužívání drog, na jejich rodinné situace, jako je násilí v rodině, příprava k rodičovství, komunikace nebo rozhodování, i komunitní potřeby, k nimž může patřit například užívání bezpečnostních pásů či třídění odpadků. Behaviorální sociální práce zahrnuje v každé z těchto oblastí nejen konkrétní terapeutické strategie, ale slouží také jako filozofický a teoretický rámec pro pochopení vzájemného vztahu mezi lidmi a jejich prostředím.