Nesměle natáhla svoji vrásčitou ruku a dotkla se bělavé zářící plochy. Zastudila ji. Ucukla, jako by ji to překvapilo. Podívala se na svůj prst, na kterém se drobounké krystalky ledu rychle slily do jediné kapky. Další překvapení. Co to je? „Pojď, půjdeme si lehnout,“ přiblížil se odkudsi starý muž v županu, „vždyť je ještě noc.“ Otočila se za jeho hlasem a usmála se na něho. Nevěděla, kdo to je, ale cítila se bezpečně. Nevěděla, že po jeho boku prožila bezmála šedesát let. Nevěděla, že mu porodila dvě dcery a syna. Nevěděla, že už je dávno babičkou a prababičkou. „Sníh,“ ukázala směrem k zavřené ledničce, jako by si najednou vzpomněla. A pak se pokorně nechala odvést a uložit, aniž by tušila, kde je… (Příběh pacientky)

Placená zóna