Porozumění můžete trénovat

„Už kojenec výrazně preferuje usměvavý obličej před mračícím se, když si ve svém zorném poli může vybrat. Pokud malému dítěti ukážete fotku někoho smutného a zeptáte se, co je na obrázku, bude schopné vytvořit velmi empatický příběh, ve kterém se odráží smutek,“ konstatuje psycholožka Barešová. „Základní emoční abecedu“ v sobě máme intuitivně zakódovanou, jak je to ale s rozpoznáváním kratičkých mikrovýrazů ve chvílích, kdy se někdo snaží svoji pravou emoci skrýt? Je každý schopen naučit se tyto mikrovýrazy číst? „Primárně jde o prohloubenou intuitivní dovednost, takže do určité míry ji může zlepšit každý. Jde o to, že se naučí, čeho si má ve tváři všímat,“ vysvětluje Ženatý a pokračuje: „Lidé mají tendenci prohlížet si celý obličej najednou a přeskakují z jedné svalové partie na druhou. Jenže ve chvíli, kdy se oko hýbe, nic nevidíme, říká se tomu sakadická slepota. Mikrovýraz jim mezitím uteče. Je potřeba zrakem fixovat kořen nosu a periferním viděním se snažit rozšířit vnímání celého obličeje. Přes podobná jednoduchá doporučení jsou lidé i během intenzivního jednodenního tréninku schopni zlepšit svoji schopnost čtení emocí třeba na dvojnásobek. V delším horizontu je reálné dostat se až na 95 % procent úspěšnosti. Stoprocentně každý mikrovýraz neodhalí nikdo.“