Ještě k výstavě aktů v knihovně AV ČR

Jako poradenský psycholog, člen AMRP i Genderové expertní komory (GEK) bych chtěl reagovat na váš komentář kritizující činnost komory a budící dojem, že ředitel Knihovny AV nevhodně ustoupil nějakému „totalitnímu“ tlaku. Jak sama uvádíte, nejde ve skutečnosti jen o „genderové aktivistky“ - výzva byla podána výborem GEK, který má paritní zastoupení mužů a žen (navíc kritika výstavy zaznívala i z řad vědců AV). Nešlo o kritiku aktů, uměleckého přínosu ani fotografické techniky. Genderová sdružení upozornila na nekoncepčnost výstavy v daném kontextu Týdne vědy a techniky a v daných prostorách, ředitel Knihovny AV kritiku vyslyšel a uzavřel situaci s tím, že se s autorem dohodne na přemístění výstavy do jiných prostor. Výstava je nyní v jiné galerii. Autor ji prezentuje pod názvem „Zakázaná výstava“ v mučednickém triku s nápisem „Jsem šovinistické prase“. Byl to právě autor, který napsal emotivní dopis, který zveřejnilo internetové médium a na základě kterého se strhla hysterie navzdory přání ředitele Knihovny. Mrzí mě, že ředitelovo rozhodnutí je kritizováno. Výstava nebyla podložena prací kurátora nebo kurátorky. Dle anotace k ní zjistíte, že jejím cílem bylo pouze pobavit. A to ne mokrým koloidovým procesem - ruku na srdce, kdo by se na něj hrnul nebýt rozruchu kolem - ale zkratkou řečeno exotizujícím kýčem. Nic proti kýči, umění a aktům, ale jako součást programu Týdne vědy a techniky je takový záměr laciný (nahá žena jako umění od pravěku je chabé odůvodnění). To, že ředitel Knihovny AV takovou prvoplánovou akci uspořádal, lze pochopit. Od toho tu jsou jiní, kdo na pochybení a nedomyšlenost mohou upozornit. A problematika sexismu ve vědě nebo „prodávání“ vědy za pomocí erotizujících a objektivizovaných obrázků žen jsou závažná témata. Ředitel reagoval adekvátně a já doporučuji spíše diskurzivní analýzu fotografovy reakce, stejně jako hysterie kolem. Faktem je, že naše společnost opravdu je tolerantní k sexismu a právě proto „nás“ pojem „gender“ a kritika této skutečnosti děsí a budí emotivní reakce. I v psychologické odborné veřejnosti je to téma, které z nějakého důvodu budí nevoli - už jen daný fenomén tematizovat, mluvit o něm a psát (např. publikace o genderu v kontextu poradenské a terapeutické praxe) si vždy vyslouží nějakou emoční „kritickou“ reakci ze stran psychologů a psycholožek. Toto považuji za fenomén hodný pozornosti; rozhodnutí ředitele Knihovny AV samo o sobě je naopak příkladem dobré praxe. S pozdravem Jiří Procházka, Centrum psychologicko-sociálního poradenství Středočeského kraje