Jak vzkřísit zrazenou důvěru?

Odpustky

Známý psychiatr Miroslav Plzák v souvislosti s nevěrou propagoval heslo: „Zatloukat, zatkoukat, zatkoukat.“ Jak to vidí Magdalena? „Univerzální názor nemám. Myslím si, že je to velmi individuální, často záleží na dohodě páru. Někdo rovnou říká, kdybys mi byla nevěrná, kdybys mi byl nevěrný, nechci nic vědět. Znám i páry, kde mnohem větší, neodpustitelný problém není samotná nevěra, ale fakt, že se k ní dotyčný nepřiznal.“ Komunikaci v této oblasti mají lidé nastavenou různě, je dobré to respektovat a zároveň sledovat, jestli se jejich názory nějak mění a vyvíjejí.

I když má podvedený partner zájem vztah udržet a oživit, často pro něj bývá velmi těžké druhému odpustit a znovu mu začít důvěřovat. „Podvedeného partnera se ptám: Co by musel ten druhý udělat, abys mu dokázal odpustit a znovu mu věřil? Je zajímavé, co všechno lidi vymyslí. Když je poslouchám, uvědomuji si, že začínám svým způsobem chápat význam odpustků, kterými jsem vždycky opovrhovala,“ líčí Magdalena Vokáčová. „Například ženy si často určí hmotný dar - konečně by mi musel koupit to nové auto. Jako by říkaly, že muž musí svůj dluh splatit. Ne že koupí auto a důvěra je obnovená do druhého dne, vždycky je to proces. Jedna paní zase řekla, by že si partner musel odpracovat v kojeneckém ústavu neplacenou brigádu. Někdo chce, aby partner šel ke zpovědi. Nebo aby po určitou dobu pracoval jako dobrovolník v hospici a nikde to nezveřejňoval - prostě aby byl užitečný, ale nebudoval si na tom svou image.

Zároveň se ale s podvedenými partnery snažím pracovat v tom smyslu, aby viděli i svoji odpovědnost za to, že se jejich vztah dostal do krize. Často sami přiznávají, že už to nebylo ideální, že třeba i oni měli chuť být nevěrní, protože už necítili ve vztahu takové uspokojení jako dřív.“

Když nejde jen o nezávazný románek, prožívá partner, který se rozhodne mimomanželský vztah ukončit, smutek. Pochopit jeho emoce je pro podvedeného hodně náročný úkol. Manželství a rodinu se sice podařilo udržet, ale zůstává tu nepříjemná pachuť zklamání. Vrací se ke mně jen z povinnosti? Zůstanu už navždycky druhá volba, protože partnerova láska je jinde? „S tím se perou nejspíš úplně všichni,“ potvrzuje koučka. „I proto společně hledáme rituály, které měli partneři na začátku vztahu a které ho udržovaly.“

Mladí rodiče v ohrožení

V koučovně Magdaleny Vokáčové často řeší problém manželské nevěry rodiče malých dětí. „Jako by malé děti rozdělovaly jejich světy. Lidé jsou unavení. Často spolu komunikují hlavně o provozních věcech - dítě, domácnost, finance a vystupují vůči sobě v rolích mámy a táty. Vedu je k tomu, aby se vrátili zpátky k něčemu ze svého bezdětného období. Aby nezapomínali být také milenci, aby si udělali na sebe víc času a povídali si o hlubších tématech a věcech, které je dřív spojovaly.“

Obvyklá stereotypní představa je, že nevěrní bývají hlavně muži, kteří se cítí doma opomíjení, protože ústředním tématem jejich ženy se stalo dítě. Doma na ně po příchodu z práce čeká unavená manželka v mikině ušpiněné od dětské výživy, zatímco v zaměstnání nebo v řadě jiných sociálních prostředí, v nichž se muž pohybuje, potkává atraktivní ženy, které ho dokážou ocenit. Podle Magdaleny Vokáčové nic není černobílé - nevěrné totiž bývají i ženy na rodičovské dovolené. A v podstatě ze stejných důvodů - nedostává se jim ocenění v jejich ženské roli. Pokud si žena, které chybí „dospělé“ sociální kontakty a která se cítí spoutaná a ubitá stereotypem prací v domácnosti, připadá neatraktivní, unavená a přestává si věřit, občas dostane sama bez dítěte do prostředí, v němž někdo ocení její ženskost a atraktivitu. Je to obrovská vzpruha pro její sebevědomí - ale skrývá se tu i riziko příležitostného mimomanželského vztahu. Zejména s mužskou autoritou, která je ženě schopná zprostředkovat i nějaké příjemné zážitky a aktivity - například trenér fitness nebo lektor jazykového kurzu. Mnohým z těchto milenců přitom jde často jen o „bezpečný románek“ se zadanou ženou, od níž rozhodně neočekávají, že za sebou začne pálit mosty.

Zkratky

Mezi setkáními v koučovně dostávají partneři domácí úkoly. „Na základě toho, co si vzájemně vyříkají, že nefunguje, vznikne spousta úkolů, které budou dělat jinak. A pak jim zadávám cvičení na naslouchání - jeden mluví, druhý nepřerušuje a poslouchá, hovory o provozu domácnosti jsou v tomto cvičení zakázané. Pak se role vymění. Jako dobrou zkratku k hodnocení toho, jak na tom partneři po čase jsou, mívám připravené obrázky. Řeku jim, aby si vybrali ten, který v tu chvíli vyjadřuje jejich vztah. Nedávno se mi například stalo, že on našel neuvěřitelně romantický obrázek líbajících se lidí a ona vybrala člověka s kufry, který je sám uprostřed velkého schodiště. To je velmi silná zpětná vazba,“ říká Magdalena Vokáčová.

„Ve chvíli, kdy člověk cítí vnitřní zranění, nemá moc smysl zkoušet cvičení, která pracují s totálním odpuštěním typu přejte partnerovi jen lásku a všechno dobré. Když se po jeho nevěře cítím ublíženě, mohu si to sice představit jako mentální cvičení, ale prožít to nedokážu, protože mám vztek a lítost zároveň. Mnohem zajímavější je jiné zadání: Představ si, co by se tomu druhému muselo stát, aby byl podle tebe dost potrestaný. Vypadá to hodně negativně, ale zjistila jsem, že lidé jsou v podstatě hodní, jen málokdo by partnerovi skutečně přál něco zlého. Jedna klientka mi vyprávěla, jak si kolikrát říkala, co všechno by nevěrnému partnerovi udělala, aby trpěl - oběsit, rozčtvrtit, dostat ho na mizinu, ale když se nad tím měla v rámci cvičení opravdu zamyslet, uvědomila si, že ve skutečnosti nic takového vlastně nechce,“ uzavírá koučka.

V průběhu několika měsíců se dá udělat hodně, ale nikdo nemůže zaručit, že se podaří dát vztah dohromady a že se partneři do sebe znovu zamilují. Často se ukáže, že může mít větší smysl dočasně přerušit práci na vztahu a věnovat se zvýšení vlastního sebevědomí nebo hledání smyslu a priorit ve vlastním životě - a zlepšení partnerského vztahu se může dostavit jako vedlejší efekt. Anebo je prostě třeba pracovat na slušném rozchodu. Ten má z hlediska našeho příštího života větší význam, než jsme si ochotni přiznat.