Chvála improvizace

Šéf IBM pro evropské záležitosti Harry van Dorenmalen v jednom z rozhovorů pro média řekl: „Dříve lidé přicházeli do pracovního světa, o jehož problémech věděli dopředu a byli připraveni je řešit. Jenže dnes žijeme v době, kdy o problémech, které budeme muset řešit, nemáme často v tuto chvíli ani tušení. Odhaduje se, že 85 % úkolů, na nichž budou současní lidé v budoucnu pracovat, ještě nebylo objeveno.“ Proto je třeba být flexibilní.

Flexibilita

Slovo flexibilita se zabydlelo v našich životopisech, personalisté sotva dnes objeví nějaké curriculum vitae, kde by tento pojem chyběl. Otázkou ale je, kdo z nás, kdo má flexibilitu uvedenou v životopise, naplňuje to, co znamená. Flexibilita je schopnost pružně reagovat na změnu, nenechat se zaskočit, dokázat v náročné situaci nepanikařit a vylovit z mozku to nejlepší řešení pro nastalou situaci. Jde o schopnost být trvale připraven na nepřipravené, neboli umět improvizovat!

Co nám brání?

Co nám brání improvizovat v životě s grácií a lehkostí? Jsou to, což asi nikoho nepřekvapí, naše vlastní osobní pasti a bloky, jako jsou stereotypy, strach, autocenzura a osobní filtry a agenda. Jsme to my sami, kdo si škodíme, kdo si házíme klacky pod nohy, bojíme se, že něco nedokážeme, a tak se do toho raději ani nepustíme. Bojíme se, že se znemožníme před ostatními, nebo jsme si na něco zvykli a už se držíme syndromu „starého psa“, kterého novým kouskům nenaučíš.

Stereotypy

Stereotypy jsou vlastně automatické reakce a jednání. Automat nemusí být vždycky špatný. Třeba když jsme se učili řídit auto, bylo pro nás obtížné zvládnout řízení a ještě k tomu sledovat značky a hustotu provozu. Dnes auto řídíme automaticky, a sledování provozu je pro nás hračka. Ale jelikož máme vyšlapané automatické cestičky u špatných nebo neefektivních návyků, je dobré tyto neužitečné stereotypy bourat. Improvizační cvičení vyžadují rozmanitost a otevření se novému, rozšiřuje se tak spektrum možností nových reakcí a vytváření užitečnějších návyků. I díky takovým cvičením pak namísto reakce, na kterou se zmůže 90 % lidí kolem vás, vy dokážete zareagovat jinak, neotřele, pohotověji, vtipněji - a lidé si vás všimnou. Získáváte tak obrovskou konkurenční výhodu.

Když nás ovládá strach

Strach kdysi vývojově plnil velmi důležitou funkci - byla to reakce na ohrožení, třeba při setkání s predátorem, a tak byla fatální pro přežití. Dnes už běžně nehrozí, že bychom byli sežráni, ale naše reakce ve vývojově starší části mozku (v limbickém systému) zůstala a nadělá nám občas pořádnou paseku v podobě úzkosti, že se znemožníme, paniky, když máme někde veřejně vystoupit, nebo kolapsu, když na nás někdo nadává, a podobně. Cílem improvizačních technik, které se opírají o znalost neurovědy, je dostat mozek i ve stresové situaci do stavu, kdy je schopen přemýšlet, tedy zapojit racionální centra oproti těm emočním. Protože když se tak stane a my začneme víc přemýšlet, oslabíme vliv emoční části mozku a strach ustupuje. Improvizace proto zahrnuje aktivity, kde se cíleně v bezpečném prostředí pracuje s chybou, chyba se vítá jako hrací prvek. Člověk si tak vytváří imunitu na stresové a nečekané situace.

Za černými brýlemi - práce s filtry

Soudíte druhé často podle sebe a toužíte po dokonalosti? A víte, že „není na světě člověk ten, co by se zalíbil lidem všem“? Už jste tohle přísloví někde slyšeli? Možná jste spíš slyšeli mnoho hesel, která vám ne až tak šťastně vštípili vaši rodiče. Hesla autocenzury jsou totiž především rodičovské direktivy jako „nebav se s cizími lidmi“, „neupozorňuj na sebe pořád“, „nemluv při jídle“ a jistě najdete mnoho dalších, která v sobě máte od dětství pečlivě zapsaná. Cenzura a naše předsudky, nebo chcete-li paradigmata a zaběhnutá klišé, to je brzda na cestě k naší připravenosti na nepřipravené. Cílem improvizačních cvičení pro práci s filtry je odstranění příkazu MUSÍM a jeho výměna za MŮŽU.

Copak se improvizace dá naučit?

Vypadá to, že učit se improvizaci zní jako protimluv. Jak je možné učit něco, na co se nedá připravit? Jde tu o to, že improvizace není vlastně učení se něčemu novému. Správně řečeno jsou to techniky, které odbourávají to, co nám brání, abychom dokázali improvizovat.

Cíleným tréninkem budujete svou kondici k improvizaci, a to v oblastech, v nichž to nejvíce potřebujete. Co lze improvizací nejlépe rozvíjet?

Pozornost, kreativitu, spolupráci, pohotovost, odvahu a komunikaci.

Trénink improvizace nám může v životě velmi prospět, protože improvizační techniky posilují činnosti mozku, rozvíjejí komunikaci, kreativitu, spolupráci, pomáhají kontrolovat emoce a pracovat s nimi v náš prospěch, osmělují při veřejném vystupování a přidávají do života lehkost typu „Když nejde o život, jde o...“.

Život je někdy pěkně hořký a některé situace nás dokážou pořádně zaskočit. V takových případech můžeme buď trpět, nebo přijmout pět úžasných pravidel improvizace, abychom z každé situace mohli vyjít jako vítězové. (viz rámeček).

Pár začátečnických cvičení z improvizačního šuplíku

ANO, A…
Ve dvojici s partnerem si vyprávějte příběh, kdy každá věta musí začínat na Ano, a... Nechte příběh rozvíjet a užívejte si to, že tvoříte společně, neblokujte příběh slůvkem ALE, když se vám zdá, že máte lepší nápad. Budujte v sobě ochotu přijímat otevřené nabídky.
METAFORY 
Pojmenujte si, jak se dneska cítíte nebo jak vypadá dnes váš partner nebo jaké je dnes venku počasí. Potom tyto prosté popisy vyjádřete metaforami - dvouslovným výrazem označujícím nějakou věci jev a podobně: Cítím se jako... (např. rozjetý vlak) Můj partner je jako... (např. zasněžený strom) Počasí je jako... (např. hodinová ručička)
30 DNÍ JINAK
Překvapujte sami sebe, bourejte stereotypy, které máte zažité. Jak? Pijte čaj pokaždé z jiného hrníčku než z toho, na který jste zvyklí, měňte trasu do práce, učešte si vlasy jinak než obvykle. Každý den po dobu 30 dnů udělejte alespoň jednu zaběhnutou věc jinak. Váš mozek to ocení!
DABING 
Pustťe si TV na jakémkoliv kanále a vypněte zvuk. Pozorujte, co se tam děje, a komentujte nahlas situaci nebo dabujte mluvící postavy. Zapojíte tak kreativitu a navíc, pokud to budete dělat jako hru s přáteli, dobře se pobavíte. Oslavujte své chyby!

Vyzkoušejte si pět pravidel improvizace

1. Chyba je v pořádku

Vždy oslavujte cokoliv, co se vám nepodaří. Selhávání není totiž to samé, co selhání. Člověk, kterému se pořád vše daří, se nevyvíjí. Jedině správně vnímaný nezdar donutí náš mozek zase začít pracovat na dalším zlepšení. Thomas Alva Edison udělal přes 1500 pokusů, než přišel na ten správný způsob, jak vytvořit fungující žárovku. Kdyby to vzdal o něco dříve, možná by se nám dodnes nerozsvítilo. Něco se nepodařilo? Tak hurá do dalšího kola! Ptejte se při setkání s nezdarem: Co nejlepšího mě tento neúspěch naučil? Co mi to říká o mně samém? Co můžu příště udělat jinak? Chyba není trvalý stav a pamatujte, že všechno nakonec dobře dopadne. Když to zatím ještě dobře nedopadá, tak to jen znamená, že ještě nejste na konci!

2. Ano, a...

Zásadní pravidlo improvizace do vašeho života. Zkuste na všechno, co k vám přichází, říkat ANO! Často totiž příliš brzy zavíráme možnosti a příležitosti naším ukvapeným NE, aniž bychom zjistili, co se za nabídkou skrývá. Když k ANO přidáte ještě A místo nadužívaného a oblíbeného ALE, uvidíte, jaké se začnou dít věci. Skvělé pravidlo pro vyjednávání, obchod, získávání času, když dostanete nepříjemnou otázku, pro lepší komunikaci s partnerem a celkově skvělý program pozitivního myšlení. Přijmete-li ANO, A…, lidé s vámi budou raději spolupracovat a bude se vám dařit.

3. Tady a teď

Snažíme se na všechno v životě nějak nachystat, jenže život nemá jasně daný scénář. Když se příliš držíme připraveného, často si nevšimneme, že věci se už neubírají tak, jak jsme očekávali, že téma už je dávno jiné, že ten druhý nám sděluje něco jiného, než na co jsme chtěli reagovat. V rozhovorech je to často patrné. Jeden mluví a druhý jen čeká, až ten první domluví, aby mohl pronést připravenou řeč, aniž by skutečně poslouchal obsah sdělení. Nedáváme pozor, nejsme plně přítomní a soustředění na TADY a TEĎ. Pravidlo zní: Když něco děláte, dělejte jen to a nic jiného, dělejte to na 100 %, soustřeďte se zcela na to, co právě děláte, na toho, s kým právě mluvíte. Ano, tohle pravidlo říká, že multitasking není užitečný, náš š mozek z dlouhodobého hlediska totiž nemá zahlcení í rád a efektivitě fungování to neprospívá!

4. Spolupracujte

Když se cítíte vyčerpaní, frustrovaní a neefektivní, pod tlakem, je to zejména proto, že se sami pokoušíte rovnou postavit celý dům, místo abyste prvně přinesli cihlu a nechali lidi kolem vás přinést další stavební materiál a stavěli společně. Každý kolem vás totiž může mít nápad, který vylepší váš původní úmysl nebo myšlenku a společně zvládnete víc. Nedělejte všechno sami, spolupracujte a sdílejte nápady, zážitky i pracovní úkoly s ostatními.

5. Vaše tělo je náš nejlepší pomocník

Pamatujete se, kdy jste se naposledy cítili fakt mizerně? Vzpomenete si, jak jste u toho seděli, leželi, tvářili se? Byli jste schoulení, stažení do sebe, mračili se, dívali jste se do země? A teď se rozpomeňte, „jak se vaše tělo chovalo“, když se vám dařilo, když jste zažívali radost, nadšení či úspěch. Rozumíte, kam tím mířím? Ruce nad hlavu, vzpřímený postoj, představte si sebe na nejvyšším stupni vítězů. Pomoci si z „blbých“ nálad můžete díky vlastnímu tělu. Je to trochu finta, ale po chvíli předstírání si to váš mozek přebere, přeprogramuje a přizpůsobí se. Ano, když se díky emocím mění to, jaký zaujímáme tělesný postoj, funguje to totiž i naopak. Zkuste to!