Tancuj proti úzkosti

Františkovi je 34 let a pracuje v zahradnické dílně při Dětském centru 1990 (DC 90) v Olomouci. Od dětství se potýká s narušenou komunikační schopností (s „koktavostí“) a lehkým mentálním handicapem. Svoje dětství sám hodnotí jako pěkné, i když dodává, že rodiče byli přísní. Řečový handicap měl dobře zvládnutý – občas ho trápila nervozita, více však pocit osamělosti – tolik si přál žít po boku životní partnerky! Přestože je František na první pohled veselý a usměvavý, psycholog u něj zaznamenává zvýšenou aktuální úzkost i úzkostlivost.

Po dobu šesti měsíců, během lekcí tanečně-pohybové terapie, se František pomalu uvolňoval, uklidňoval svůj dech a učil se prociťovat podlahu, pevně na ní stát, později vést pohyb, vést jím svoje tělo, a vlastně i vést sám sebe životem. Během lekcí tanečně-pohybové terapie se František stával méně nervózním a naopak vyrovnanějším. Po skončení našich „tanečních“ setkávání, jak jsme je spolu označovali, mi přinesl kytici růží. Dodal, že je škoda, že lekce taneční terapie končí, protože ho moc bavily.

Od analýzy k výzkumu

Nejprve, než jsme začali s Františkem pracovat, jsem provedla diagnostiku jeho pohybu, která se opírala o Labanovu pohybovou analýzu. Je to komplexní systém k pochopení mnoha aspektů lidského pohybu. Rudolf Laban vytvořil systém sledování pohybu pomocí čtyř kategorií: čím pohybujeme (tělo), jak se pohybujeme (kvality), kde se pohybujeme (prostor), s čím nebo s kým se pohybujeme (vztah). Jeho analýza pohybu se zaměřuje na to, které části těla jsou používány často nebo stále a které nejsou používány vůbec. Jak je kombinováno využití jednotlivých částí těla, dále kolik prostoru kolem sebe osoba využívá a zda využívá prostor za svými zády.

Aplikovanými prvky Labanovy analýzy u Františka například zjišťuji, že málo využívá těžký pohyb, a tak mu nabídnu obohacení jeho pohybového repertoáru o „uzemnění“, které by mohl přenést do svého života ve formě životní síly, jistoty, sebevědomí. František se pohybuje prostorem většinou přímo a náhle. V terapii je vhodné zkoušet nepřímý a zpomalený pohyb, což může vést k obohacení pohybových stereotypů.

Při terapeutické práci s Františkem jsem si kladla otázku: „Mohu jeho úzkost opravdu redukovat prostřednictvím tanečně-pohybové terapie?“ Výzkum, který by zkoumal souvislost tanečně-pohybové terapie s úzkostí, jsem nenalezla. Ty, které jsem měla k dispozici, zkoumaly vztah tanečně-pohybové terapie a ovlivnění deprese, nikoliv úzkosti. Moje zvědavost rostla, a protože v literatuře ani na internetu jsem nenašla odpověď na svoji otázku, František se stal jedním z respondentů mého výzkumného šetření zaměřeného na to, jaký vliv má tanečně-pohybová terapie na snížení úzkosti u respondentů. Zhodnocení tohoto aspektu patří do rukou erudovaného psychologa, a tak jsem navázala spolupráci s externím psychologem.

Výzkumný soubor tvořilo sedm respondentů. Respondenti byli do výzkumného vzorku vybráni na základě logopedického vyšetření provedeného školním logopedem, který u jednotlivých respondentů stanovil logopedickou diagnózu. Vybraným osobám byl psychologem předložen dotazník STAI, forma X-1 (měří momentální úzkost) a X-2 (měří úzkostlivost jako osobnostní dispozici). Druhým vstupním kritériem byla podmínka užívání služby Dětského centra 1990 v Olomouci–Topolanech.

U respondentů jsme zkoumali, zda trpí aktuální úzkostí či úzkostlivostí jako dlouhodobým rysem osobnosti. Zabývali jsme se otázkou, jestli tanečně-pohybová terapie dokáže ovlivnit jejich aktuální úzkost i jejich úzkostlivost. Také jsem se coby fyzioterapeutka zaměřila na svalové napětí v těle a zkoumala, zda ho tanečně-pohybová terapie ovlivňuje a zda jejím prostřednictvím může být ovlivněna svalová rovnováha v těle.

V práci s respondenty jsem využila prvky Labanovy analýzy pohybu, prvky Bartenieff fundamentals a prvky psychomotoriky. Respondenti se zúčastnili lekcí tanečně-pohybové terapie v časové dotaci 30–45 minut jednou týdně a lekcí fyzioterapie v časové dotaci 45 minut týdně. Ve výzkumné části práce se pak s externím psychologem opíráme o standardizované testy, které vycházejí z psychodiagnostiky (STAI-X1 a STAI-X2) a fyzioterapie (svalový test prof. Jandy), podle kterých byli respondenti výzkumného souboru testováni.

První výsledky!

Podle standardizovaných testů zaměřených na měření aktuální úzkosti a úzkostlivosti zjišťujeme u čtyř ze sedmi respondentů snížení aktuální úzkosti a u šesti ze sedmi respondentů snížení úzkostlivosti jako rysu osobnosti. Aktuální úzkostlivost je jevem situačním a krátkodobým. Úzkostlivost jako rys osobnosti je dlouhodobým jevem, a proto po dobu šesti měsíců trvajících lekcí tanečně-pohybové terapie mohla být taktéž ovlivněna. Svalový test ukázal u třech ze sedmi respondentů zlepšení svalové síly břišních svalů, u čtyř respondentů uvolnění trapézových svalů a u dvou respondentů uvolnění prsních svalů.

Výzkumné šetření prokázalo, že s dospělými lidmi, kteří mají narušenou komunikační schopnost, lze efektivně, zajímavě a důstojně pracovat. Chtěli jsme dokázat význam pravidelné tanečně-pohybové terapie, která by měla být dílkem v mozaice péče o klienta. Narušená komunikační schopnost s sebou nese negativní vliv i na svalstvo těla a psychiku. Proto by dalšími dílky mozaiky měla být spolupráce s odborníky – s psychologem, logopedem, fyzioterapeutem. Tanečně-pohybový terapeut by měl své klienty pokorně předávat i dalším odborníkům, jestliže se u nich projeví problém, který přesahuje kompetence tanečně-pohybové terapie. Všechny tyto terapie by spolu měly úzce spolupracovat tak, aby výsledkem byl maximální pozitivní přínos pro klienta.

Tělo a duše – vše spolu souvisí

Nejčastěji citovaná definice od Americké asociace taneční terapie (ADTA) definuje tanečně-pohybovou terapii jako terapeutické užití pohybu k dosažení fyzické a emoční integrace jedince. Jejím principem je významné a silné spojení mezi pohybem a emocemi, jímž přispívá k rovnováze těla i mysli.

V uměleckých terapiích se promítá řada vztahů – k sobě samému, k okolí (k terapeutovi, terapeutické skupině), ke světu. Psychosomatická oblast – Já zahrnuje vztah sám k sobě, sebepojetí, vlastní potřeby. Tělesné a duševní stavy se přitom vzájemně ovlivňují, jejich nevyrovnanost se projevuje ve fyzickém těle i v psychice jedince. Sociální vztahy, které zpětně ovlivňují psychiku jedince, mají rovněž vliv na fyzické tělo i na vnímání sama sebe ve vztahu k hodnotám duchovní povahy. Spirituální, duchovní oblast je často opomíjenou kategorií vztahu člověka ke světu. Avšak i duchovní potenciál, ať jej přijímáme, nebo naopak jsme jeho odpůrci, ovlivňuje naše myšlení, cítění i jednání.

O tom, jak může pomoci právě tanečně-pohybová terapie, jsem se přesvědčila, když jsem se jako vystudovaná fyzioterapeutka ocitla v zařízení charity u dospělých lidí s mentálním postižením a autismem. K těmto lidem nelze jít přes tělo, k nim musíte přes srdce, duši. Tuhle cestu mi ukázalo náročné a na sebezkušenost zaměřené studium taneční terapie v Akademii Alternativa.

Další uplatnění

Tanečně-pohybová terapie má široké uplatnění – od oblasti prevence přes oblast zdravotní (např. poranění mozku, amputace, chronická bolest, duševní choroby, poruchy příjmu potravy), sociální (např. lidé s autismem, mentálním postižením, stárnoucí populace) až po oblast pedagogickou (např. žáci se specifickými poruchami učení).

Kontraindikací pro použití tanečně-pohybové terapie však může být akutní krize (např. panická ataka) a těžké formy deprese.

Literatura: Beníčková, M. Muzikoterapie a specifické poruchy učení. Grada, 2011. Čížková, K. Tanečněpohybová terapie. Triton, 2005. Dosedlová J. Terapie tancem. Grada, 2012. Payneová, H. Kreativní pohyb a tanec. Portál, 1990.

Akademie Alternativa Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) sdružuje odborníky z oblasti uměleckých terapií, studenty a zájemce o tuto problematiku. Je to místo, kde se mohou odborníci setkávat, čerpat nové informace, zkušenosti a inspiraci pro vlastní terapeutickou práci s klienty. MAUT pořádá každoročně mezinárodní sympozium a konferenci uměleckých terapií. Více na www.maut.cz. MAUT spolupracuje také s Akademií Alternativa, která získala akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a připravuje odborníky z řad uměleckých terapií. Kromě zmíněné tanečně-pohybové terapie nabízí specializované programy muzikoterapie – pěvecké a hlasové metody, ale i obor umělecké terapie, který je koncipován jako komplexní studium prolínajících se poznatků z oblasti uměleckých terapií. Při studiu je důraz kladen na prožitek, sebezkušenostní techniky a praktické dovednosti, které jsou podepřeny teoretickými znalostmi a příklady z praxe. Nedílnou součástí studia je intenzivní sebezkušenostní výcvik. Více informací: www.akademiealternativa.cz.

O autorovi| AUTORKA Lucie Tulcová Fyzioterapeutka, tanečně-pohybová terapeutka, nyní na mateřské dovolené.