RODIČOVSTVÍ ještě žádný soud nerozvedl

* Jak si vysvětlujete to, že podle všech průzkumů většina lidí považuje rodinu za to nejdůležitější v životě, a přitom se polovina manželství rozpadá?

Trapková: Mně se to zdá docela logické. Právě ti lidé, kteří nemají rodinu v pořádku, po té spokojené a úspěšné rodině touží.

* Dá se říct, že děti dopadnou stejně, nebo se budou snažit o opak?

Trapková: Pracujeme s množstvím rozličných osudů a pokaždé je to trochu jinak. Říká se, že co nás nezabije, to nás posílí. Složité dětství může člověka vybavit k většímu nasazení sil a hledání, aby se to povedlo. Ale bez iniciativy a bez pochopení toho, co se to vlastně v předchozích generacích dělo, samozřejmě hrozí, že zajedeme do navyklých kolejí dřív, než si všimneme. Každá generace rodičů má přirozenou tendenci nevědomě kopírovat naučené interakční vzorce z původních rodin.

Chvála: Narážíte na důležitou věc. Na politickou korektnost, s cílem netraumatizovat znovu ty, kdo už nějakým traumatem prošli. V minulých dobách si dívka z rozvedené rodiny prošla nejen jako dítě traumatem z rozvodu, ale pak ještě znovu - protože nebyla dost dobrá nevěsta „pro hocha ze slušné (míněno nerozvedené) rodiny“. Byl to společenský handicap. Dneska se to už tak nebere, ale bohužel to neznamená, že nejde o reálný handicap. Může se projevit, až když máme děti. Opakovaně jsme viděli rodiny, kde vznikne velká nejistota ve věku dítěte, který odpovídá věku, kdy se rozpadla rodina některého z rodičů. Tehdy musí rodiče vynaložit větší práci na udržení rodiny než lidé z nerozpadlých rodin.