BOX není jen o mlácení

Moje motivace zkusit box byla jednoduchá: potřeba naučit se spolehnout na svoje tělo v každé situaci. Chtěla jsem se naučit prostě bránit a ubránit. Po nějaké době jsem zjistila, že mi primárně nešlo o to, naučit se bránit jen na fyzické úrovni, ale hlavně na emoční rovině.

Box a meditace?

Můj první trénink se odehrál v běžném gymu, kde trénovali profesionální boxeři.

Trénovali ale jen na fyzické úrovni a to mě příliš nezaujalo. Box se pro mě rozhodně nestal láskou na první pohled. V podstatě jsem ze začátku tréninky nenáviděla.

Nedokázala jsem chytit rytmus úderů, kopů, nedokázala jsem se krýt a největší problém mi dělalo někoho uhodit. V momentě, kdy mi dal trenér do ruky rukavice s tím, že ho můžu konečně trefi t, jsem stála na místě a nebyla jsem schopná udělat jakýkoliv pohyb. V tomto okamžiku jsem pochopila, že takhle pokračovat nemůžu.

V mém případě mi hlava stavěla bariéru, aby se tělo mohlo uvolnit. Nejdříve jsem potřebovala porozumět tomu, co se děje v mé hlavě. Jaké pocity ve mně vyvolává to, když někoho uhodím, nebo naopak, když to schytám já.

O pár měsíců později jsem se rozhodla dát boxu další šanci a zavítala jsem do pražského SKBU (sportovní klub bojových umění), v jejichž prostorách se odehrává projekt Moje Síla. Podstatou tohoto projektu je, že se netrénuje jen tělo a techniky kickboxu, ale pracuje se komplexně s celou osobností. Tréninky tam přesahují koncept klasického boxerského tréninku. Pracuje se zde komplexně s celou osobností. Netrénuje tady jen tělo pro kickbox, ale trénuje se zde pro život prostřednictvím kickboxu. Typický trénink začíná naprosto,,neboxersky“. Box je hra, a je proto potřeba se znovu naučit si hrát. Takže začínáme vybíjenou, která je zkombinovaná s babou, kdy vzduchem létají velké gymnastické míče, malé míče a do toho se snažíte vyhnout zákeřnému plácnutí na rameno.