Jak se hledá poklad

Ten podzimní večer potemnělo spoustu obrazovek i počítačů. Zato u MŠ Hastrmánek blikalo desítky baterek. Za nimi zvědavě vykukovaly hlavičky dětí z MŠ i školáčků ze ZŠ Helsinská, chtivých nového večerního dobrodružství při cestě za pokladem. Letošní putování sídlištěm jsme v podtextu nazvali „Na vlastní pohon“. Vždyť proč si nevyzkoušet, co všechno naše nohy dokážou i bez dopravních prostředků, které znečišťují životní prostředí. Na startu rozdělovaly paní učitelky dětem plánek s vyznačenými stanovišti hry. Tři trasy cesty za pokladem rozlišené červenou, žlutou a modrou barvou zaručovaly rychlý průběh hry a na stanovištích se tak střídaly děti označené barevnými koloběžkami a tříkolkami podle trasy průběžně. Samozřejmě závodili i rodiče. Maminka Míši ze třídy Kapříků druhý den nadšeně sdělovala paní učitelce, že ještě umí jezdit na koloběžce. Nutno podotknout, že její syn byl na ni velmi pyšný. Mysleli jsme opravdu na všechno. Na stanovišti, kde rodiče i děti zdolávali trasu nazuti v kyblíkách, jsme dokonce mohli nabídnout různé velikosti nádob, aby se mohli zúčastnit i tatínci. Kyblíkování se tak stalo veselou zastávkou při hledání pokladu. Na letišti startovaly ve svém koridoru větroně. Plachtily mezi překážkami velmi opatrně, a protože na křídlech nesly kelímky s míčky, snažily se hladce přistát. Cesta za pokladem pokračovala až k ZŠ Helsinská. S balonkem, který si děti nafoukly, doběhly mezi překážkami až ke stanovišti, kde si tak trošku zahrály na Kryštofa Kolumba a objevovaly svět v papírové lodičce vlastní výroby. Další kus cesty se vezly na trakaři a po vlastních nožičkách došly až k interaktivní tabuli. Tam na koloběžce dojely labyrintem do přírody a v trávě, tedy vlastně v lavici, škrtaly na pracovním listě, které dopravní prostředky škodí přírodě. A byl tu cíl. Poslední úkol, najít dva stejné obrázky s ekologickými dopravními prostředky byl klíčem k otevření truhly s pokladem. Stromy osvětlené lampiony podbarvovaly napínavé okamžiky. Truhla ukrývala sladkou odměnu. A protože čokoláda byla opravdu veliká, rozdělily se děti spravedlivě i s rodiči. Veselé okamžiky večera pobavily nás všechny. To třeba když se jeden trakař úplně rozbil a skončil i s doprovodem na žíněnce nebo když malá Ája začala hru přímo u pokladu s čokoládou. O tom všem si vyprávěli rodiče s dětmi večer v postýlce. Třeba si svítili i baterkou a vůbec, ale vůbec k tomu nepotřebovali televizi ani internet. I o to nám šlo.