Kdyby se tak moudrost prodávala

Chtěla bych poděkovat za krásný a lidský rozhovor s americkým spisovatelem Robertem Fulghumem z květnového čísla Informatoria 3-8. Jeho knihy znám, on sám je stejný jako ony - laskavý, lidský a moudrý. V jeho případě je to moudrost ověřená životem a zkušenostmi, žádné nepraktické filozofování. Jeho názor na to, že školka je místo, kde se dítě poprvé setkává se světem, aniž by u toho byli rodiče, a naučí se nejzákladnější věci, svým způsobem jasně vymezuje poslání mateřské školy. Pro předškoláky by poznávání mělo být stejně přirozené a nenásilné jako hra, pohyb, zábava. Děti se neustále dokážou proměňovat, prožívat všechny příběhy, které slyší a vidí, a vrhat se do všeho s nadšením. Je smutné, že dnešní technicky zaměřená doba bere dětem tak brzy jejich magický svět, že přestávají věřit pohádkám, čárám a kouzlům příliš záhy. A co my dospělí? Ve školství není situace jednoduchá, postavení učitelek mateřských škol je stále nedoceněné, ale přesto (či právě proto) bychom i my měly mít chuť něco nového zkoušet a poznávat. Fulghum prohlásil, že jeho snem jsou nové věci, a tak se učí španělsky, hraje na flétnu a zkusí se naučit i tango. Přitom by se mohlo zdát, že jeho věk ho předurčuje ke klidnému odpočinku. On je však plný elánu, optimismu a chuti do dalšího života. Měla by to být motivace i pro nás, učitelky mateřských škol, přenést se přes všechny problémy a obtíže a objevit další vlnu energie a chuti do tvořivé a radostné práce s dětmi. Když si vzpomenu na Roberta Fulghuma, jde to líp.