Týden s Koblížkem

Pracujeme s mojí neslyšící kolegyní v Mateřské škole pro sluchově postižené v Hradci Králové. Třídu navštěvuje devět dětí ve věku od tří do šesti let s různým stupněm sluchové vady a dalším postižením. I když mnohé děti mají závažný handicap, do plánování zařazujeme každý měsíc klasickou českou pohádku. V dubnu jsme je seznámily s pohádkou O Koblížkovi. Nejprve kolegyně vyprávěla pohádku ve znakovém jazyce. Abychom s kolegyní poznaly, zda ji děti pochopily, rovnaly děti obrázky podle posloupnosti děje a v rámci svých možností pak pohádku převyprávěly. Během týdne jsme všechny činnosti motivovaly tak, aby si Koblížka stále připomínaly – při grafomotorice kroužení a mísa plná koblížků, početní představy s rozlišováním pojmů málo, moc a stejně. Při volné hře děti modelovaly a vytrhávaly koblížky z barevného papíru. Cvičili jsme i zbytky sluchu u dětí hrou s bubínkem, kdy bez zrakové kontroly měly poznat počet úderů a ukazovat na prstech. Koblížek s námi procvičil i celé tělo, i my jsme zdolávali tak jako on náročné překážky. Relaxovali jsme metodou míčkování s molitanovými balonky. Nesmíme zapomínat také na logopedii – děti se snažily artikulovat a odezírat názvy hlavních pohádkových postav a formou globálního čtení je tak poznávaly i v psané podobě. Další dny jsme pohádku dramatizovali s čepičkami a rekvizitami a zažili jsme u toho spousty legrace. Vyvrcholením týdne s Koblížkem bylo společné vaření. Děti poznávaly suroviny na výrobu těsta – ochutnávaly a určovaly, co to je a také odkud to pochází. Všechny se s velkou vervou zapojily do míchání, vykrajování a plnění marmeládou. Smažit koblížky však z bezpečnostních důvodů směla jen paní učitelka, děti v té době malovaly recept pro maminku. Po vychladnutí už nás čekala jen hostina. O zbylé dobroty jsme se ve školce rozdělili a nechali na ochutnání i maminkám.

Placená zóna