Poznáme podvodníky?

S rostoucí velikostí společenské skupiny se pro každého jejího člena stává velmi důležité, aby navazoval kontakty a přátelské vztahy s ostatními. Velmi často se totiž ocitne v situacích, kdy si nedokáže s problémem poradit sám, a musí se tedy spolehnout na pomoc okolí. Takové chování, při němž jeden pomáhá druhému, se v sociální psychologii označuje jako prosociální. Velmi podobný význam má i pojem altruismus.

Past na nepoctivce

Problematika altruismu u lidí je sociálními vědci poměrně intenzivně zkoumána. Ale co protikladné tendence? Proč někteří jedinci raději přijímají pomoc od druhých, aniž by ji dále jakkoliv opláceli? Takoví lidé mohou být charakterizováni jako sobečtí, myslící jenom na své vlastní dobro, nedokážou se vcítit do ostatních a pochopit jejich potřeby, okolí často klamou a využívají ve svůj prospěch, a přitom když je někdo potřebuje, tak pomoc neposkytnou. Neboli: podvodníci. Fungování lidské společnosti však podvodné chování nijak zvlášť neprospívá, spíše naopak. A tak pro skupinu altruistů představují podvodníci velký problém, protože jednostranně využívají výhod na úkor ostatních, a většinou se jim daří lépe než těm poctivým. Bylo by tedy zcela určitě výhodné, pokud by existoval mechanismus, pomocí kterého bychom ty nepoctivé dokázali rozpoznat. Nejlépe ještě před tím, než se dopustí podvodu.

Sociální psychologie už má v současnosti dostatek poznatků o tom, jak na nás působí lidské tváře a do jaké míry dokážou člověka ovlivnit v dojmech, jaké si vytváří o druhých lidech, v jeho postojích a následně i rozhodování. Je tedy možné spekulovat, že i z krátkého pohledu na člověka, kterého jsme nikdy předtím neviděli a nic o něm nevíme, získáváme dojem o jeho možné důvěryhodnosti.