Neboj se a vystup z davu!

Neochota větší skupiny lidí pomoci někomu v nouzi je poměrně dobře popsaná. Psychologie má pro takovou situaci termín „efekt přihlížejícího“ (bystander effect). Při efektu přihlížejícího působí v synergii dvě síly. Jednou je rozptýlená zodpovědnost: každý v davu doufá, že postiženému pomůže někdo jiný (někdo, kdo ví jak, kdo tolik nespěchá atd.). Čím více lidí situaci přihlíží, tím menší je pravděpodobnost, že někdo pomůže.

Kouř v místnosti

Druhou silou je sociální konformita. Nikdo ve skupině se nechce pustit do zásahu právě proto, že to nedělá nikdo jiný. Vystoupit z davu a udělat něco, co vybočuje z chování většiny, je neuvěřitelně těžké. Po dlouhá tisíciletí bylo přežití jedince závislé na přijetí tlupou; kdo se z tlupy vyčlenil, byl zavrhnut a sám nemohl přežít. Proto člověk i v situaci, kdy je někdo v očividné nouzi, nejdříve sleduje reakce ostatních. Pokud nikdo nereaguje, situaci si racionalizuje zhruba takto: když nikdo nezasahuje, tak je situace asi v pořádku – protože kdyby nebyla, tak by někdo určitě zasáhl, že? Omyl! Problém je, že stejně uvažují všichni ostatní.

Sociální konformita je tak mocnou silou, že dokáže přebít i pud sebezáchovy. Jeden z velice zajímavých a mnohokrát opakovaných sociálních experimentů má název Kouř unikající do místnosti. Jde v něm o to, že skupina lidí je zavedena do místnosti, kde má vyplnit test. Většina členů této skupiny, až na pár jedinců, jsou herci. Vedoucí rozdá testy a odejde z místnosti. Dovnitř se vzápětí začne valit umělý kouř. Herci si kouře nevšímají a vyplňují test; pokud se jich testované osoby zeptají na kouř, odpovědí, že tu jsou od toho, aby vyplnili test, a že přece nemají odcházet. Výsledek? Přes 80 % lidí podlehne tlaku skupiny a zůstane v místnosti tak dlouho, že skutečný kouř by je dávno udusil!

Na efekt přihlížejícího bylo uděláno stovky sociálních experimentů. Přesvědčivě doložily několik věcí. Ochota jednotlivce pomoci druhému člověku je poměrně vysoká. Ovlivňuje ji několik zásadních věcí, nicméně dosahuje zhruba 70–80 %. Jakmile je člověk ve skupině, ochota z výše uvedených důvodů klesá. Ve vetší skupině nebo davu dokonce až k jednociferným číslům. Na druhé straně, pokud se ve skupině najde jeden rozhodný člověk, který zasáhne, téměř okamžitě se k němu přidají další lidé.