Je to už několik měsíců, co v Psychologii dnes vyšla zpověď mladé ženy. Mladé, inteligentní, vzdělané ženy, která přitom vydržela půl roku s mužem, který byl úplně ukázkovým příkladem podvodníka – silák z posilovny, který tvrdil, že je v terminální fázi rakoviny (dokonce se naučil přesvědčivě předvádět záchvaty kašle). Manžel a otec dítěte, který tvrdil (zpočátku), že je sám. Chlap, který vždy na nějakou dobu zmizel, jako by se po něm slehla zem a pak se zase (vždy s nějakým neuvěřitelným příběhem) objevil. Byla to klasická situace. Všichni okolo věděli, že tady něco nehraje, jen ona sama to vidět odmítala. Proč to ale píšu?
Psala to moje kamarádka. Mohu tedy potvrdit slovo od slova vše, co v její zpovědi je. Dokonce s hlavním hrdinou celého příběhu pár dní bydlela u mě doma – v době, kdy rekonstruovala byt. Před Vánoci na to celé v kruhu přátel opět přišla řeč. A překvapila mě prakticky jednotná reakce všech přítomných. Nebylo to žádné „Bože, ta byla ale blbá, že tak naletěla“. Místo toho to bylo uznání a obdiv, že se nebála a celý příběh zveřejnila. Pod svým jménem. A také pochopení, že člověk není stroj, že někdy po něčem tolik toužíme, že jakoby vypneme racionální myšlení. I pochopení toho, jak mocnými zbraněmi disponují díky svým vlohám nejrůznější manipulátoři. Protože tenhle příběh byla vlastně úplná selanka. Trvalo to půl roku. Pro Lucku sice tvrdých půl roku, ale člověk vydrží více než zvíře a má úžasnou schopnost regenerace. Často však může uvěznění v pavučině lží a manipulací, které člověka postupně odříznou od jeho rodiny, přátel a v podstatě od jeho samotného, trvat roky či celý život. Vyžaduje to potom opravdu mimořádnou vnitřní sílu a odhodlání, aby se z takového neviditelného vězení postižený dokázal dostat. A už se to pak obvykle těžko obejde bez šrámů na duši a často i bez odborné pomoci.
Plyne z toho jedno zásadní poučení. Za selhání se člověk nemusí stydět (ostatně, kdo nikdy neudělal nějakou životní hloupost). Rodina a dobří přátelé, ti všichni vás naopak podpoří o to více. Protože ti všichni obvykle už dávno všechno věděli nebo alespoň tušili a jenom čekali, kdy se k tomu odhodláte. A když s tím půjdete ven, ukážete cestu i ostatním. Protože věřím, že i v tomhle příběhu se leckdo našel. A protože patologických manipulátorů je ve společnosti asi tři procenta, máme každý slušnou šanci alespoň vzdáleně znát někoho, kdo se jejich obětí stal.
Matyáš Zrno