Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek (ano, Velikonoce, ne Vánoce…), který připomíná umučení Ježíše Krista. Ale také jsou to svátky jara a plodnosti (což tak nějak přirozeně souvisí), na které křesťanští misionáři celkem logicky příběh o Kristové ukřižování a zmrtvýchvstání naroubovali.
Anebo také ne, přesně to totiž nevíme. Ponětí o jaru a plodnosti je ale v naší odkřesťanštěné společnosti dnes asi silnější, než je poselství o umučení Krista. Není divu – Velikonoce přicházejí krátce po jarní rovnodennosti, kdy se příroda probouzí ze zimy. Jenže zatímco po tisíce let se slavilo jaro a plodnost, co slavit dnes? Jako by do té doby nezpochybnitelná moudrost, ať už pohanská nebo žido-křesťanská (milujte se a množte se), přestávala platit. I do Čech pronikl hlas německé ekoložky Vereny Brunschweigerové, která je novou hvězdou světového hnutí proti… lidem. I když ono se to jmenuje antinatalismus, to zní lépe. Podle ní představuje každé dítě pro planetu ročně zátěž 58,6 tun oxidu uhličitého. Inu, kdysi zase někteří lidé nechtěli přivádět na svět děti ze strachu z atomové války… Každopádně Německo by podle Brunschweigerové mělo mít jen 38 milionů obyvatel (dnes jich má 83 milionů). Jak toho dosáhnout, nepíše a jen doufám, že nemá v rukávu nějaké tradiční německé řešení. Nicméně Němců je tak jako tak čím dál méně, takže je spíš načase se ptát, jaké je správné číslo pro Čínu, Indii nebo Nigérii… Brunschweigerová ale není nic proti americkému spisovateli a „ekofilozofovi“ Derricku Jensenovi. Ten se na Radiu Wave rozvášnil tak, že vlastně celý tenhle nápad dovedl do logických důsledků. Naši společnost označil za kulturu, která má ničení planety ve své DNA. Pochybuje, jestli jsou lidé doopravdy myslící bytosti, a je přesvědčen, že je nutno rozbít civilizaci a „zničit civilizační, industriální, kapitalistické prostředky vedení války proti přírodě“. Uf… Co potom? Přeživší členové lidské rasy by měli žít jako indiáni, idealizovaným udržitelným životem v souladu s přírodou. Škoda, že jsem zrovna dnes jel někam
s kamarádem biologem, který mi vyprávěl o různých druzích zvěře, které první indiáni v Americe zvládli vyhubit během pár generací jen pomocí kyjů, oštěpů a luků. V paměti mi utkvěl osmimetrový lenochod a dva druhy velbloudů… Ale o to koneckonců nejde. Fascinující je, jak vytrvalé jsou nejrůznější obměny myšlenek protestantského pastora Thomase Malthuse z 19. století o nevyhnutelné katastrofě v situaci, kdy růst populace narazí na meze zdrojů planety. To se od té doby opakuje v různých obměnách („dojde ropa“), aniž by se od té doby stalo cokoliv jiného než to, že lidí je stále více a mají se čím dál tím lépe (ano, i ve třetím světě se dramaticky snižuje extrémní chudoba). Nejnovější věrozvěsti katastrofy to ale dokázali posunout na vyšší úroveň, když dokázali nejpřirozenější ze všech lidských pudů (množit se) označit za kořen všeho zla. Naše evoluční výbava je snad dost robustní, aby podobnou blbost odmítla. A pokud ne, jsou tu Afričané. Těm to ještě pořád myslí postaru.