Postřehy M.Z.: Co je pevné a co je slabé

  Že se nemáme spoléhat na stát. Náš stát nejdřív zakáže prodej roušek s tím, že všechno musí jít přes ministerstvo, načež když pandemie vypukla, museli si je doktoři a další šít doma. Pouze jim milostivě v době karantény na celou zemi otevřel galanterie, aby bylo z čeho šít. Na druhou stranu, ta vlna ochoty tisíců lidí šít roušky byla úžasná. Jenže zatímco fabrika naseká tisíce roušek za minutu, jedna krejčová dělá roušku půl hodiny. I tak díky Bohu za ně! Zjistili jsme, že těch opravdu důležitých věcí zase tolik není. Moderní člověk celý život někam spěchá. A vždy je to důležité. Musím tam být, musím to stihnout. Najednou ale zjistí, že nemusí.  Že na tom vlastně tolik nesejde.  Že se svět nezboří. Že se svět nezboří, i když nepůjdu do fitka, kam jsem zvyklý chodit každý týden. Nebo do kina. Nebo do hospody. Že se svět nezboří, když si tenhle rok už nikam nezaletím nebo nezalyžuju v Alpách. Zjistili jsme, že škola – ten zdánlivě neotřesitelný pilíř vzdělání, stojící na pravidelných, 45 minut trvajících hodinách – se dá dělat i jinak.  Bez zvonění, z domova, s pomocí rodičů, sourozenců, přátel. A také informačních technologií. Zjistili jsme, že to, co by normálně trvalo roky (zavedení informačních technologií do výuky) jde najednou uskutečnit za několik dní. „Krize urychluje rozhodovací procesy,“ říkal kdysi v rozhovoru pro Psychologii dnes egyptolog profesor Bárta, který se věnuje kolapsům civilizací. Zjistili jsme, jak důležité je umět si základní věci udělat sám. Jako třeba ušít roušku. Jak  šikovné je mít doma šicí stroj a umět ho použít. Je skvělé umět si objednat přes internet všechno z Číny, ale pak přijde situace, jako je tato. A poznáme, že na věci z Číny se zkrátka spolehnout nemůžeme. Na babiččin šicí stroj ano.

Zjistili jsme, že se můžeme spolehnout na sebe, na rodinu, na své blízké a přátele.  A mnoho z nás zjistilo, že i na lidi cizí, náhodné. Jako každá krize,  i tahle vyvolala velkou vlnu solidarity, ať už jde o šití roušek, roznášení jídla seniorům, či pomoc programátorů, kteří vymysleli aplikace, které dávají dohromady ty, co potřebují, a ty co nabízí. Vědecké týmy na univerzitách daly hlavy dohromady a vymyslely roušky z nanovláken. Podnikatelé nabídli jejich výrobu za režijní ceny. Pamatujme si z téhle krize tyhle příklady a ne trestuhodně lehkomyslné spoluobčany, kteří do poslední chvíle jezdili lyžovat do Itálie, do poslední chvíle se shromažďovali a do poslední chvíle odmítali nosit roušky.