Online archiv

Ladislav DvořákPraha, Portál 2004. 184 s.Kniha Ladislava Dvořáka poskytuje čtenářům tak trochu netradiční setkání s vlastní citlivostí, zranitelností a opravdovostí. Je čtením o radosti a smutku, o lásce a hněvu, o intuici a tvořivosti. Pojednává o nejhlouběji ukrytýchpocitech zranění a bolesti, jež v sobě při každodenním shonu skrýváme a s nimiž si tak trochu nevíme rady. Možná si je lépe uvědomíme a dokážeme s nimi snadněji pracovat, když si představíme, že je cítí a vyjadřuje malé dítě,které máme v sobě... Autor ke čtenáři promlouvá:"Může se stát, že se ti tvé vnitřní dítě se vším svěří. Snaž se mu při tom poskytnout veškerou lásku a podporu, které jsi schopný. Vaše setkání může být tak léčivé, že možnánebudeš muset pokračovat s následujícími cvičeními. Obvykle však dítě váhá a nechce se svěřit... jedná se totiž o věci, které jsi dříve ,nechtěl slyšet'. V takovém případě mu řekni, že mu chceš opravdu pomoci, že se to učíš, žespolu při léčení půjdete krok za krokem..."Na jiném místě knihy je čtenář veden k tomu, aby se zamyslel nad následujícími otázkami:"Jak vypadalo poselství tvých rodičů? K čemu tě vedli? Co z toho vnímáš jakoprospěšné a co jako zraňující? Jaké emoce byly v tvé rodině ,zakázané'? Jaké jejich náhradní vyjádření jsi používal? Co by se stalo, kdybys dokázal svou zakázanou emoci vyjádřit?"Autor však zároveň uvádí poznatek modernívědy, že pevné záznamy v naší paměti prakticky neexistují: své vzpomínky pokaždé rekonstruujeme a malinko přetváříme. Našeho vnitřního rodiče tedy lze změnit, byť jsou v nás jeho příkazy hluboce emočně zaklety. Naše vnitřnídítě nejlépe cítí, co ho bolí. Když mu dokážeme naslouchat, objevíme rychle bolavá místa - okamžiky, kdy si připadáme jako malé zraněné, zmatené nebo rozzuřené dítě. Často se tak stává v situacích, do kterých se tyto pocitynehodí, a tak se je pokoušíme ignorovat a potlačit. Klíčovým je v knize Ladislava Dvořáka pojetí hněvu. Energie hněvu je podle autora nejdynamičtější a ze všech negativních emocí, nejvíce zaměřená na okolí. Zdravý hněvnesouvisí s hledáním viníka a konáním"oprávněné"pomsty, ale s vymezením svých hranic:"Toto mi vadí, nedělej mi to!"V naší kultuře je jeho vyjádření hodně problematické a řada lidí ho vnímá jako agresivníprojev, který v nich místo ustoupení a zvážení celé situace vyvolá protiagresi. O to víc je důležité umět ho dát jasně najevo a ustát případnou negativní reakci. Pokud to nedokážeme, jsme nuceni používat různé druhy manipulací.Autor nám v knize slibuje, že přijmeme-li a oceníme energii svého vnitřního dítěte, budeme se moci těšit z jeho radosti a tvořivosti. Když přestaneme žít v bolavých vzpomínkách na minulost nebo ve strachu z budoucnosti, našepřítomnost se zbaví nočních můr a obav a my konečně budeme moci žít. Když prohlédneme stará zakletí a opustíme těžké scénáře, začne svět vypadat daleko lépe, než si teď umíme představit.