Kritický pohled na rodinné poradenství
Kateřina Manová, 4/2005"Když si báječnou ženskou vezme idiot, zbudou z toho jen oči pro pláč, co je tohle za život?"(skupina Traband)Takto si naše populární kultura hraje s tématem problémů v partnerských vztazích a vyznívá to trochu beznadějně. Mnoho párů se při vzniku problémů v soužití obrací na rodinné či párové poradenství o pomoc. Mojí otázkouvšak je, do jaké míry u nás páry mohou dostat přiměřenou podporu ve své tíživé situaci a do jaké míry jsou terapeuti zatíženi stereotypy, které mohou tyto klienty poškodit. V České republice existuje několik gender-senzitivníchterapeutů a terapeutek, kteří se snaží dekonstruovat ve své praxi stereotypní role přisuzované mužům a ženám a jsou citliví na různé formy diskriminace z hlediska genderu. Dále se snaží o reflexi mocenských nerovností vevztazích, které většinová péče o mentální zdraví či psychologické poradenství nezohledňují.V západních zemích je praxe rodinných terapeutů již od sedmdesátých let kritizována gender-senzitivními terapeutkami pro své často diskriminativní postupy či kvůli snaze o neutralitu, kdy není zajištěna ochrana slabšíhopartnera. Ze své bývalé progresivity se stala spíše konzervativní disciplínou, která konzervuje stereotypy ve společnosti. Příkladem může být obviňování matek za neúspěch dětí, kdy je na ženy často nahlíženo jako na ty, kteréjsou přímo zodpovědné za spokojenost celé rodiny. Ussher (1991) zastává radikální stanovisko, že díky rodinné terapii se nenávist k matkám stala téměř vědeckým faktem. Matky jsou například viněny za anorexii, delikvenci,schizofrenii svých dětí a často také za nezabránění zneužívání (Ussher 1991). Pražská gender-senzitivní terapeutka identifikovala skrytý sexismus v praxi rodinných terapeutů tvrzením:"Často se setkávám s tím, že serodinní terapeuti typicky neobracejí na muže v rodině. Ženy jsou stále těmi, kdo jsou nazírány jako zodpovědné za chod domácnosti, a muži jsou v rodině spíše vnímáni tak, že dohlížejí na správnou výchovu chlapců, protože bezjejich přispění jsou chlapci příliš zženštilí. Jednu dobu bylo bráno za velký úspěch, že se otcové vůbec začali účastnit terapie, a byli za to patřičně pozitivně hodnoceni."Terapeuti tedy nedostatečně reflektují přínosmužů a žen, muži jsou oceňováni jen za náznak zájmu řešit problém.Ussher (1991) tvrdí, že většina rodinných terapeutů často stvrzuje mužskou dominanci (především v rodině) a ignoruje sociální a ekonomické determinanty problémů v rodině. Dalším velkým tématem kritiky je nedostatečné aneprofesionální zacházení s násilím v rodině. Násilné akty jsou často nahlíženy jako důsledek interakcí v páru a stránka moci či přesily je nereflektována. Gender senzitivní terapeuti se snaží nahlížet genderové kategorie jakosociálně konstruované, a tudíž měnitelné.Neutralita je pro mnoho rodinných terapeutů pravděpodobně velmi důležitou součástí jejich praxe, v některých případech však nereflektování rozdílných mocenských pozic - což budu nazývat nepravou neutralitou - může býtvelmi poškozující. Terapeuti podle Wright (1995) často tuto nerovnost moci podporují tím, že nevhodně zacházejí s jistými tématy, například násilím v partnerství. Jsou však i jiné oblasti rodinného života, kde je zřejmánerovnost v moci, například ve finančních záležitostech, ve výchově dětí a péči o domácnost. Také terapie, která rutinně vyžaduje přítomnost obou partnerů, může být velmi poškozující.Další oblastí, ve které jsou většinoví rodinní terapeuti kritizováni, je nedostatečné rozpoznání post-traumatické stresové poruchy a specifického"syndromu týrané ženy". Syndrom týrané ženy je koncept, kterýzachycuje psychologický dopad společenských a ekonomických problémů, jimž čelí ženy, které zažily násilí. Gender-senzitivní terapeutky hovořily o mnohých klientkách, které za nimi přicházejí a jsou nešťastné, protože se cítízávislé na svém násilném partnerovi. V těchto případech je nutné probrat situaci a nevinit ženu za to, že není schopna odejít od partnera.Podle Wright (1995) bylo vždy problematické prosazovat gender jako primární proměnnou do párového soužití, je to však jedna z mála cest, jak efektivně reflektovat mocenskou dynamiku ve vztazích. Hlavním cílemgender-senzitivní rodinné terapie by mělo být"konstruování světů, které nevyčleňují muže ani ženy, ale posilují všechny zůčastněné"(Wright, 1995).
