Co čte Hana Papežová
Hana Papežová, 4/2005První mou reakcí na žádost o doporučení čtenářských zážitků byl zmatek, protože často nemám na"kulturní zážitky"čas. Ale nakonec mi umožnila vrátit se k opravdu milým chvilkám, které sice nějak souvisí i spsychiatrií a prací, ale rozhodně to byly relaxující intelektuální zážitky. Od Vánoc si po chvilkách čtu útlou knížku drobných básní v próze rakouského autora Petera Altenberga (vl. jménem Richard Engländer, 1859-1919). Knížkujsem dostala od přátel úzce spojených s psychiatrií u nás a v zahraničí. Kniha nám připomíná, co pro dnešní uspěchanost často zanedbáváme, drobnokresbu detailů a jemných chvilkových zážitků každodenního života, především veVídni. Druhou knížkou, kterou jsem v knihkupectví"znovuobjevila", když jsem hledala dárek k narozeninám pro Melanii, dceru mé přítelkyně a kolegyně, je kniha Clarisy Pinkola Estes: Ženy, které běhaly s vlky. Vpodtitulu slibuje mýty a příběhy archetypů a recenze o ní píší jako o spirituální knize oslavující chytrost, odvahu a nezkrotnost žen. Uctívá ženskou duši, vrací se k starým a hlubokým rodinným rituálům. Kniha vyšla v roce 1992a byla bestsellerem New York Times. Její autorka je psychoanalytičkou. Kniha vznikala dvacet let a byla přeložena do osmnácti jazyků. Doporučil mi ji kolega, zabývající se poruchami příjmu potravy, především pro mé pacientky.Ráda jsem se k ní sama vrátila a doporučuji ji ženám všeho věku, které chtějí hledat svou ženskou identitu i mimo klišé ideální ženy z ženských časopisů a masmédií. A mužům, kteří se nezabývají pouze zevnějškem.Z výtvarného umění jsem si vybavila inspirující křehkou krásu skla z výstavy americké autorky Karen LaMonte-Vanitas, pracující v Praze. Výstava je neuvěřitelně citlivě umístěna v románských sklepních prostorách v galerii vHusově ulici. Skleněné plastiky a reliéfy navozují pocit průzračnosti i pomíjivosti zážitku. Jsou zde například šaty z tanečních, zrcadla s portréty a další objekty. Je těžké uvěřit jejich reálné hmotnosti a obtížnosti jejich instalace.Dalším zážitkem, na který se chystala jedna z našich mladých pacientek, je výstava obrazů v Mánesu již známého současného francouzského autora Cedric Lollia - Lidská komedie. Jsou to rozverné velmi barevné figurky navelkoformátových plátnech. Doufám, že naší pacientce výstava pomohla odreagovat se, vidět vlastní"zevnějšek"v jiném kontextu.Z divadelního umění mohu doporučit divadlo ABC s hrou Erica Emmanuela Schmitta Frederick s Borisem Rösnerem v hlavní roli, skvělou Madame Melville s Chýlkovou a Holubovou ve Švandově divadle a v divadle UngeltDurrenmattovu Play Strindbergovou s vynikajícím hereckým výkonem Lábuse a Chantal Poulain. A abych nezapomněla - houslový koncert mistra Hudečka na psychofarmakologické konferenci v Jeseníku. Ten byl zážitkem i proto, že byluveden prof. Höschlem, který má skutečně záviděníhodnou širokou znalost hudební historie.
