Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření
Ivan H. Tuf, 5/2004Olivia JudsonováPraha, Dokořán a Argo 2003. 262 s.Koncem loňského roku se na pultech českých knihkupectví objevila kniha, která by neměla uniknout pozornosti zainteresovaných laiků ani sexuálních a manželských poradců. Nemohu s čistým svědomím říci, že by ji snad mohli používatpřímo ve své praxi, nicméně v ní mohou objevit mnoho zajímavostí, jež rozšíří jejich profesionální obzory. Kniha je navíc psaná velmi svěžím stylem. Jak napovídá podtitul publikace:"Úplný průvodce evoluční biologiísexu", předkládané poznatky pocházejí převážně ze zoologie. Autorka je v oblasti, o níž píše, nemálo erudována - ne každý se může"pochlubit"doktorátem z evoluční biologie z Oxfordu. Vážné zájemce o biologiinavíc nadchnou skvěle zpracované poznámky v závěru knihy i podrobný přehled použité literatury. Velmi zajímavá je vlastní forma knihy, text je psán jako soubor krátkých dotazů a vyčerpávajících odpovědí na ně. Dr. Tatiana jetak s jistou nadsázkou britskou obdobou naší známé tety Sally z Mladého světa (paní Jiřiny Hanušové) či MUDr. Fifkové. Jediný, avšak poměrně závažný rozdíl je, že dr. Tatiana nepřijímá dotazy od čtenářů, ale od všemožnýchjiných forem života - primitivními hlenkami počínaje, přes cvrčky, ploštice a ježovky až po kondory, kapustňáky, hyeny či slony. Všechna tato stvoření se na dr. Tatianu obracejí se svými problémy z oblasti milostného života.Někdy jsou to obavy z traumatické sexuální zkušenosti, z velikosti a tvaru penisu či nevěry partnera. Věděli jste, že u řady druhů zvířat jsou dva typy samečků? Jedni jsou nápadní, velcí a na první pohled poznatelní, druzí jsoudrobnější a velmi se podobají samičkám. Velcí samečci si uzurpují právo na většinu samiček a ztrácejí spoustu času v bojích s jinými samečky, zatímco ti drobní se pokradmu vloudí do jejich harému a užívají si. Nebo o nevěřejinak - bylo zjištěno, ze samci křečků kalifornských jsou extrémně věrní. Vědci, kteří zaměřili svou pozornost na tuto zvláštnosti, zjistili, že za to může vasopresin, respektive specifická distribuce receptorů pro tento hormonv jejich mozcích. I laboratorní myšáci, u kterých byl genetickou manipulací pozměněn gen pro distribuci tohoto hormonu, nejevili zájem o jiné samičky než o tu svou. Naproti tomu za žárlivost může závislost na partnerovi - mezinejvětší žárlivky u zvířat patří samičky hrobaříků, samice nutně potřebuje pomoc samce se zahrabáním mršiny - potravy pro potomstvo. I na další palčivé problémy lidí lze najít vhodné příklady ve zvířecím světě. Pokud jstedočetli až sem, tak vás téma zřejmě zaujalo - a věřte, dr. Tatiana je vhodnou četbou pro poučení i pro pobavení. A perlička na závěr. Trápí vás, že nemůžete najít vhodného partnera/partnerku? Nechtěli byste raději být hlenkami?U těch je dosud známo přes 500 pohlaví - a rozmnožovat se lze se všemi ostatními! Nicméně já bych stejně neměnil. A vy?
