Online archiv

* Co se vám vybaví, když se řekne škola? Jak na ni vzpomínáte?

MARKA MÍKOVÁ je herečka, hudebnice, zpěvačka, hudební skladatelka, režisérka, moderátorka a matka čtyř dětí. Pracovala v divadle Minor a působila jako moderátorka rádia Limonádový Joe. Hrála v několika televizních filmech, např. Robinsonka či Jak se budí princezny. Je jednou z organizátorek a hereček projektu Loutky v nemocnicích. Je autorkou dětských knih Roches a Bžunda, JO537 a Knihafoss (nakladatelství Baobab).

* Co vás napadne, když se řekne škola?

Co baví indické školáky? Kdo jsou jejich oblíbení hrdinové? A jak děti z indického Ladaku tráví volný čas? O tom všem se mohou dozvědět české děti, jejichž škola se zapojí do projektu La Ngonpo.

Novela školského zákona přinesla změny týkající se i uchazečů o středoškolské vzdělání. První změna se týká vyrozumění o výsledku přijímacího řízení. Ředitel školy ukončí hodnocení uchazečů do tří pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušky a oznámí výsledky přijímacího řízení.

Když někdy poslouchám rádio nebo čtu noviny, je mi, přiznám se, malinko mdlo. I když se jazyk vyvíjí, ostatně je to živá „entita“, neměl by se deformovat. Přebíráním anglismů a germanismů a zaváděním slovních vazeb pouze občas obohacujeme zásobu našeho rodného jazyka. Jindy se dopouštíme určité „kontaminace“ své mateřštiny. Víte, co mám na mysli? Věty typu: „V našem obchodě akceptujeme platební karty.“ „Je potřeba řádně komunikovat rizika.“ či sice již zdomácnělé, ale přesto stále stejně strašné „O tom to je.“ Nová knížka Daniely Krolupperové Proč mluvíme česky vysvětluje dětem i dospělým, jak funguje čeština. Dozvíme se z ní, jak vznikají nová slova (rozhodně ne bezhlavým převzetím prvního cizího výrazu), které jazyky jsou „příbuzní“ naší češtiny i že každá řeč má nejen odlišnou slovní zásobu, ale že se liší i zavedená úsloví. Třeba když Angličan řekne, že je „sedící kachna“, znamená to, že je „snadný cíl“. Knížka o češtině je plná různých zajímavostí a vede k přemýšlení, zda náš bohatý a krásný jazyk používáme správně a zda ho občas malinko nemrzačíme. Knihu vydala Mladá fronta. Kobyla, babyka, mýtina, sysel… Vyjmenovaná slova, která nám pomáhají zvládnout psát správné i/y po obojetných souhláskách. Některá jsou snadná, ale jiná nás občas zmatou. Půvabná knížka Výři nesýčkují, kterou napsala učitelka Lenka Zemanová a ilustrovala výtvarnice a animátorka Michaela Bergmannová, je skvělým pomocníkem pro všechny děti, které se potřebují vypořádat s náročným učivem, i pro jejich rodiče a učitele. Nejde o „suchý“ pracovní sešit s doplňovačkami, ale o komiksové příběhy, v nichž vystupují všechna vyjmenovaná slova. Děti se tak učí nové výrazy v kontextu, a proto je nezaskočí zrádné dvojice nabýt/nabít, mýt/ mít nebo sypat/sípat. Obrázkový příběh věnovaný vždy jedné skupině vyjmenovaných slov doplňuje přehled dané slovní skupiny a také upozornění na „chytáky“. Autorka také vysvětluje cizí nebo neznámá slova, jejichž pravopis nám může dělat potíže: jazylka, parazit, motovidlo, cavyky… Knížka, která nevypadá jako učebnice, ale děti se z ní opravdu hodně naučí, vyšla v nakladatelství Portál.

Podle ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše mohou na tuto otázku odpovědět pouze srovnávací testy. Prý se vzdělávání našich dětí horší, a z toho podle ministra plyne nutnost plošného měření.

Rozhovor s Robertem Fulghumem Světovou premiéru měla v Česku před nedávnem nová kniha amerického spisovatele Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka. U příležitosti autorovy návštěvy vznikl i exkluzivní rozhovor pro nás časopis.

Když se o viru HIV a nemoci AIDS bavím se známými, zdá se mi, že se víc než nemoci bojí nemocných. Přijde mi to hodně iracionální. Podáním ruky ani použitím stejného hrnku na kafe se totiž touhle nemocí ještě nikdo nenakazil.