Online archiv

Autor článku Berdache - ani žena, ani muž zajímavě popisuje chování a sociální okolnosti života u jedné z nejznámějších a nejlépe popsaných kulturních forem transgenderů - amerických indiánů berdache (čti berdaši), kteří samiupřednostňují pojmenování Dvojí duch. Autor je v rámci objevování fenoménu berdache poněkud nekritický k jiným kulturám včetně své euroamerické. Různá pojetí transgenderu ale nejsou ničím novým ani unikátním. Naše kultura sesnaží tyto poruchy pohlavní identity dále specifikovat na kategorie transsexualita, transvestitismus dvojí role a další.To, co autor píše o vývoji Dvojího ducha, tedy o prepubertálním vývoji berdache, je jedním z diagnostických kritérií při našem posuzování změněné pohlavní identity. Její biologická podmíněnost totiž nachází ve většiněpřípadů své vyjádření již během dětství. Na druhou stranu však ne každá porucha pohlavní identity v dětství musí přetrvávat i v dospělosti. Jsou známé též případy egodystonních berdache, kteří svou ženskou pohlavní identitunepřijali a v dospělosti se snažili o sociální adaptaci na základě svého biologického pohlaví.Jedince se změněnou pohlavní identitou známe z historie i současnosti mnoha kultur včetně naší. Jen namátkou připomeňme Johanku z Arku nebo velšské zbojníky z 18. století. Méně obvyklé, ale nikoli výlučné je, že kulturadopřávala transgender lidem vysoký společenský status: vedle různých kmenů amerických indiánů tomu tak bylo i u vývojově blízkých Čukčů, ale i indických hidžrů. Paticismus (erotický vztah jinak heterosexuálního muže stransgenderem) patří podle antropologa Gregersena mezi jeden z nejrozšířenějších akceptovaných způsobů homosexuálního chování.Co se týče konkrétně berdache, příchodem evropských křesťanů se společenská tolerance až adorace Dvojích duchů začala snižovat. Projevem netolerance většinové společnosti byla například skutečnost, že některé americkéstáty považovaly ještě na počátku minulého století nošení šatů opačného pohlaví za kriminální čin. Tradice Dvojího ducha v tradiční indiánské kultuře navzdory tomu přetrvala a později se stala jedním z duchovních kořenůamerického emancipačního gay hnutí.Pro českou kulturu je rozlišování mezi sexem ve smyslu biologického pohlaví a genderem ve smyslu pohlaví nejen sexuálního z důvodu nepřesné terminologie problematické. Též naše další jazyková zvláštnost - rozlišovánínaprosté většiny příjmení na mužská a ženská - k vnímání pohlavní dichotomie jistě přispívá.Nesouhlasíme s autorem, že pohlavní identita je společenský konstrukt, který odráží naši dichotomii pohlaví. Rozdělení na dvě pohlaví a z toho plynoucí odlišnosti mezi muži a ženami totiž neodráží pouze psychické asociální aspekty vývoje jedinců, ale především jejich základní biologickou podmíněnost. Diferenciace dle pohlavní dichotomie začíná již na chromozomální úrovni, pokračuje organizací mozkových struktur, hormonálních funkcí,anatomických struktur a dále. Existence jedinců s poruchou pohlavní identity na této dichotomii nic nemění.Mezi základní diagnostická kritéria transsexuality patří touha změnit své pohlaví - biologický muž se cítí být ženou, biologická žena mužem. Rozhodně to však není pouze věcí jejich volby, jistě by se rádi vyhnulikomplikacím, jež s sebou život v cizím těle a následný komplikovaný proces přeměny pohlaví přináší.Diagnostickou rozvahu však v případech jedinců s poruchami identity komplikuje i existence takzvaného transvestitismu dvojí role (tedy jedinců, kteří střídají svoji pohlavní roli, ale o změnu pohlaví neusilují) a víme, jakje správné zařazení pacienta do těchto diagnostických škatulek leckdy obtížné. Z lidí, kteří nás vyhledali s problémem pohlavní identity, prošla proměnou pohlaví jen polovina. Ostatní si našli svou formu existence bez lékařskéintervence a zpestřují tak náš dichotomizovaný svět. Vedle nich je samozřejmě mnoho osob s poruchou pohlavní identity, kteří nás nikdy nevyhledali.Závěrem shrnujeme, že je zbytečné zavádět nové sociální konstrukty, které by vysvětlovaly jevy, které medicína již dávno poznala a podrobně popsala. Nicméně vítáme každou práci, která přispěje ke zvýšení informovanostiodborné i laické veřejnosti v oblasti poruch pohlavní identity, a tím i k lepšímu pochopení problémů těchto lidí.