Online archiv

O tom ví své jistý Jim Malone z Kalifornie, který takovou situaci zažil na vlastní kůži. Podle časopisu Psychology Today několik let věřil, že má AIDS a že umírá.V roce 1996 vyšel Malonemu pozitivní test na HIV. Opakovaný test tuto diagnózu nepotvrdil, ale administrativní chybou se k němu tato radostná zpráva nedostala. Malone měl za to, že je HIV pozitivní, a dokázal sipředstavit, jaký osud ho čeká. Sám se totiž staral o dva partnery, kteří zemřeli na AIDS. Věřil, že umírá, a postupem času se u něj začaly projevovat symptomy, které postihují lidi nemocné AIDS. Měl vážné zažívací obtíže aprůjem. Začal scházet. V očekávání blízké smrti se izoloval od okolí.V srpnu 2004 byl ve zdravotnictví zaveden nový počítačový systém, který upozornil na nesrovnalosti v jeho lékařských záznamech. Následoval další test na HIV, který potvrdil dřívější negativní nález - Malone HIV nikdyneonemocněl. Když se to Malone dozvěděl, byl nejdříve ohromený, potom nadšený, a nakonec se rozzlobil. Ztracený čas mu nikdo nevrátí. Nakonec podal žalobu na zařízení, ve kterém k omylu došlo."Měl jsem symptomy. Některé z problémů byly přesně stejné, jako měli mí přátelé. Ztráta chuti k jídlu a ostatní věci byly přesně takové. Bude-li vám někdo opakovat, že má rakovinu nebo nádor na mozku, a bude to dělatdostatečně často, začnete tomu věřit. Spousta lidí se mě ptala, jak se teď cítím. To je strašně těžká otázka. Jsem prostě šťastný, když cítím, že nemám virus, který by mě zabíjel. Asi měsíc poté, co mi řekli, že nejsem HIVpozitivní, se mé zdraví začalo obracet. Od srpna jsem přibral přes 20 kg. Fyzicky se cítím velmi dobře. Emocionálně se cítím velmi dobře. Mám teď normální obtíže a bolesti jako každý, kdo se blíží k šedesátce. Přijímám je -nerad. Dalo mi to víc pochopení toho, co prožívají lidé, kteří jsou skutečně nemocní."