Online archiv

Tak jako v 19. století bylo normální pohlížet na různé kultury hodnotícím pohledem a rozdělovat je na vyspělé a méně vyspělé, až do nedávna bylo takové nahlížení běžné i na jazyky obecně a hlavně na určité jazykové položky, např. neologismy, vulgarismy apod. V dnešní době je snad toto hledisko překonané. Není a nikdy nebyl žádný arbiter jazyka, který by mohl úspěšně odsoudit určité jazykové prvky k záhubě – všechny takové pokusy (nejslavněji ty obrozenecké) nepřinesly velký výsledek. Měli bychom se smířit s tím, že jazyk je svébytný organismus, který se přirozeně mění a vyvíjí a pří liš nereaguje na přání jednotlivců, protože je dí lem kolektivním. Pokud už se výjimečně jednotlivci nějakou změnu podaří prosadit, bývá spíše tvůrčí než destruktivní, např. uvést do jazyka /jazyků nové slovo (viz Čapkův robot). Je ovšem také nutné poznamenat, že určitá míra konzervatismu tu existovala vždy, vlastně taková xenofobie vůči novotám v jazyce. Negativní postoj ovšem k žádnému cí li nevede a hovořit o estetice jazyka má smysl ve spojitosti s literárními dí ly, nikoli však ve spojitosti s jazykem, jakožto souborem všech jazykových prostředků dostupných určité komunitě.