Online archiv

Autor: Nina Rutová

Konec škrabopisu v Čechách ?

Nina Rutová, 4/2010
Rozhovor s Radanou Lencovou o tom, co předcházelo návrhu nového školního psacího písma - Comenia Script(CS)

Havel v kostce

Nina Rutová, 9/2009
Václav Havel - český mýtus aneb Havel v kostce. Tak se jmenuje expozice v galerii Montmartre a také vzdělávací program, který nabízí Havlova knihovna školám. Studenti mají možnost utřídit si své dosavadní znalosti o posledním historickém období, na které zpravidla ve škole „už nezbývá dost času“, rekapitulují, co všechno patří k dědictví totality, a přemýšlejí nad výňatky z Havlových esejů. V následujícím textu popíši pár aktivit, které nemusejí být nutně svázány s návštěvou expozice, ale také nejistotu, která mne při jejich vymýšlení provázela. Pár pochybností místo úvodu V Havlových textech ideje nešustí papírem, nepůsobí nabubřele, nejsou planým filozofováním. Jsou to témata žitá jejich autorem až do krajnosti, která přísluší mytickým hrdinům. Ocení a uvědomí si závažnost témat i ti, kteří nezažili totalitní režim a nemusí s vědomím zakázaného ovoce luštit nevím kolikátou kopii, ale úryvky jim z didaktických důvodů nakopíruji a rozdám při semináři? Budou Havlovým myšlením zasaženi jako ti, kteří eseje četli s osvobozujícím pocitem, že konečně někdo (i za ně) pojmenovává, v čem tkví „moc bezmocných“? Byla jsem zvědavá, zda náročnější texty ocení i studenti, kteří přicházejí proto, že „je sem přivedla paní učitelka“, a kteří se někdy až v expozici dozvídají, že „Havel také psal“. Dnes již mohu říci, že z Knihovny V. Havla většinou odcházejí podobně překvapeni, jako jsou překvapeni čtenáři povinné literatury, kteří nad mnohým titulem zjistí, že „se to dá docela dobře číst a že je to dokonce chytré, ba i zábavné!“.

Kompetence k učení aneb Houby!

Nina Rutová, 8/2009
Kompetence k učení? Myslím, že je k ní nutná způsobilost (dospělých) otevírat dětem dveře k samostatnému studiu a bádání, ukázat jim, že mnoho věcí o přírodě ještě stále nevíme, a budovat v nich sebedůvěru ve vlastní dovednosti. Dětem není třeba skoro nic říkat. Na všechno totiž většinou přijdou samy! (Stačí jen uchystat jim k tomu příležitost.)