Online archiv

K nejvýznačnějším, a přesto dnes již k nepříliš známým osobnostem 19. století, významně se podílejícím nejen na vzdělávání, ale i na šíření a popularizaci nejnovějších vědeckých poznatků, patřil Filip Stanislav Kodym.

Problematika maturit, jejichž nová koncepce se začala zpracovávat v polovině 90. let, se stala v minulých letech jedním z nejožehavějších a nejvíce diskutovaných školských témat. Jak to bylo s maturitami dříve? Maturitní zkoušky mají bezesporu pohnutou historii.

Vyšší dívčí škola se zapsala zcela mimořádným způsobem do dějin českého školství. Šlo totiž o školu, která se stala nositelkou řady moderních pedagogických novinek a na které působila i řada vynikajících pedagogů. Zásluhu na tom nese její ředitel Vilém Gabler, který na své místo vyhrál konkurz, aniž by se do něj přihlásil.

České školství se z rakouského područí nevymanilo samo sebou. Vedle obrozenců, kteří bojovali vlasteneckými tezemi, se o ně hodně zasloužil František Josef Řezáč, pragmatik, který zakládal české školy a knihovny.

Alkohol ve škole? Nic nového pod sluncem. Korbelu piva se v minulých stoletích nepatřičně věnovali nejen studenti, ale i kantoři.

Největší a nejstarší vysokou školou technického zaměření je v České republice pražské České vysoké učení technické. Jeho počátky sahají do prvních desetiletí 18. století, ale k podstatnému rozvoji školy došlo až poté, co v čele výuky stál František Herget, tedy v období let 1767-1784.

Jak se známý fejetonista vyjadřoval ke vzdělávání? Doporučoval školní „útulny“ a brojil proti kavárenským povalečům.

Jméno dr. Miroslava Tyrše je obecně známé. Vysokoškolský docent a odborník na výtvarné umění se proslavil především jako zanícený propagátor tělocviku a výrazně vlastenecky orientované tělocvičné organizace Sokol. Už méně známou je jeho manželka Renata, která se zasadila o zmodernizování výchovy na dívčích školách.

Učitelem, který jim je psal, byl Josef Wenzig, Němec, který má zcela mimořádné zásluhy na rozvoji českého školství.

Hovoříme-li o školství, máme obvykle a také nejčastěji na mysli především žáky a učitele - anebo učitele a žáky. Někdy se hovoří i o politicích, kteří nějakým způsobem rozvoj školství ovlivnili, případně o několika málo sponzorech, kteří se o rozvoj školství svými dary a podporou zasloužili. Je až s podivem, že zcela stranou pozornosti zůstávají ti, kteří byli pro školství neméně důležití. Architekti a stavitelé školních budov, jako Vojtěch Ignác Ullmann.

Mrazík není jen název pohádky, která se s každoroční pravidelností objevuje ve vánočním čase na obrazovkách televizorů. Před 160 lety - 15. července 1848 - se v moravském Roštíně narodil Jan Mrazík, který byl koncem 19. a na počátku 20. století jedním z nejznámějších českých učitelů.

V anketě mající rozhodnout o nejoblíbenějším českém filmu 20. století se na předních místech umístily filmové veselohry. Charakteristické přitom bylo, že šlo o veselohry ze školního prostředí - humor a škola totiž patří neoddělitelně k sobě. Filmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, patřící do zlatého fondu naší kinematografie, natočil Martin Frič podle textů spisovatele Jaroslava Žáka.