Online archiv

Filozofie domácí školy Za výlohou je pomyslně i skutečně výuka za výlohou, kam může kdokoli nahlédnout. Pojďme se tedy podívat dovnitř očima jedné ze zakladatelek tohoto nevšedního pedagogického projektu.

Do rubriky Moje nejhorší hodina přispívají obvykle praktikující pedagogové tristními zážitky z kantorské praxe. Ač sama působím jako učitelka, nabídnu tentokrát pohled na výuku jaksi z jiné strany. Ze strany rodiče. Jsem zvědavá maminka, a proto mě zajímá, jak probíhá výuka v programu Začít spolu, kterou syn navštěvuje. Oslovuji paní učitelku ohledně možnosti hospitace. „Přijďte, kdy chcete, učím pořád stejně!“ A tak jdu, kdy chci… Děti sedí ve skupinkách po šesti a budí dojem očekávání nějaké skupinové činnosti ve škole s programem Začít spolu zcela běžné. Když však paní učitelka spustí, jsou všechny iluze rychle pryč. Otevři si učebnici na straně patnáct, cvičení jedna. Všichni se podíváme na první poličku. Kolik plechovek tam vidíš? Někdo se hlásí. Dvě! Správně, dvě. Zapiš na řádek číslici dva. Máte všichni? Podívej se na další řádek. Kolik vidíš odpadkových košů? Někdo se hlásí. Tři. Ano, zapiš na řádek číslici tři. Ukaž, jak to tam máš? Ty seš takovej můj ňouma, viď? Třída se směje. Ňouma zaryje svůj zrak až někam pod lavici. Tak to vygumuj a napiš to znova. Tak další řádek. Někdo se baví. Nevyrušuj! Ve třídě musí být ticho! Kolik sklenic je na dalším řádku? Někdo si rozdloubává gumu v penále. Už při letmém pohledu na police ví, kolik čeho kde je. Někteří se ještě pořád hlásí. Ano, dvě. Zapiš číslici dvě na řádek. Všichni jste zapsali číslici dvě na řádek? I ty, Péťo? Tohle je dvojka? Podívej se ke spolužákovi, jak má pěknou číslici! Takhle se mi to líbí! Tak se podívej na další řádek. Co tam vidíš? Někdo se hlásí. Mně se chce kakat! Tak utíkej, my na tebe počkáme. Takže Marek musí kakat, počkáme na něho. Celá třída čeká. Čeká a čeká. Ruce v lavici skládají lego nebo rozdloubávají tužkou další gumy. Někteří se vrtí víc, někteří méně. Někdo šťouchá do spolužáka, je slyšet chichotání. Nebav se! Počkej v tichosti. Někdo si mezitím vyplní napřed celý sloupeček čísel podle obrázků. Tak tohle ne! Nepracuj napřed, víš, že to nemám ráda. Vygumuj to a počkej na ostatní. Žáček se konečně vrací. Takže další řádek – co vidíš? Někdo si hraje s legem, někdo dloube gumu spolužákovi, protože svoje gumy už má všechny rozdloubané, někdo se houpe na židli. Někteří se pořád ještě i hlásí. Láhev. Ne! Je to váza. Co zapíšeš? Jedničku. Tak všichni zapíšeme jedničku. Jak to, že nevíš, kde jsme? Všichni si říkáme nahlas, pracujeme společně! Na židli se nehoupáme, je to nebezpečné. Kdybys přepadl, rozbiješ si hlavu! A zvoní! To jsme toho zase stihli! Tak zbytek cvičení si zakroužkuj jako domácí úkol a máš přestávku! Říká se: Co tě nezabije, to tě posílí. Tak nevím, mě by tohle asi zabilo…

Druhý ročník nedávné konference Neurověda ve vzdělávání nepřinesl většinou informace úplně nové, ale umožnil podívat se na proces vzdělávání inovativním způsobem.

Domácí vzdělávání je pro stále větší počet rodičů cesta, jak vyřešit svou nespokojenost s institucionálním školstvím. Někdo učí své děti doma sám, ale mnohem lákavější je dát se dohromady s dalšími rodiči a vytvořit vyučovací skupinu.

Grafomotorika se v poslední době v mateřských školách zužuje na bohaté vyplňování pracovních listů, někde dokonce přímo školních písanek. Zájem o to projevují zejména rodiče, kteří si myslí, že tím si jejich dítě dokonale natrénuje vše potřebné pro psaní ve škole. A pedagogové se jim často podvolí.

Když jsem si před zahájením školní docházky udělala pracovní výlet do obchodu s učebnicemi, našla jsem v regále věnovaném českému jazyku pro 4. ročník praktické a levné pracovní sešity, které vydala Nová škola, s. r. o.