Online archiv

Autor: -dav-autor

Projekt"Dokážu to?"posiluje osobnost učitelů

-dav-autor, 7/2005
Na první pohled vše vypadá jako tak trochu dětinská hra na večírku. Každý z dvacítky dospělých, v drtivé většině žen, předvádí postupně pantomimicky nějakou činnost - třeba úspěšné absolvování pohovoru nebo flirtování s dalšíosobou - a ostatní jej pozorují. Jenže pak podobnost s oblíbenou společenskou hrou končí. V tomto případě se totiž ostatní nesnaží jen uhodnout, co je předváděno, ale především zaznamenat, jaké neverbální prostředky k tomupředvádějící využívá. Je začátek prázdnin a jsme na Letní škole ve Střelských Hošticích v jižních Čechách, kde právě probíhá jeden z kurzů osobnostní a sociální výchovy projektu"Dokážu to?"."Často si neuvědomujeme, jaké signály vysíláme a jak nás vnímá žák, případně druhý kolega. Neumíme ani ´číst´ jejich neverbální sdělení. Pak ale máme menší šanci rozeznat, zda nějaký zdánlivý útok není spíše projevemnejistoty toho druhého,"vysvětlují smysl předchozí činnosti dvě lektorky označené křestními jmény Dana a Milena. Ostatně cedulku se jménem má na sobě každý a každý si na ní také sám napsal, jakým jménem chce býtoslovován. To má také svůj důvod: jedna z učitelek se až na kurzu přiznala, že nechce, aby jí říkali Bohunka, jak už to ve sborovně třicet let dělají. I taková zdánlivá maličkost má ovšem vliv na to, jak učitel pojímá sám sebea co tedy dokáže z hlediska osobnostní a sociální výchovy předat svým žákům.Za chvíli jedna z lektorek rozdá papíry a rozkazuje všem, aniž by připustila dotazy: přeložte papír na polovinu, utrhněte pravý horní roh, znovu přeložte papír, utrhněte pravý... Když to udělají poněkolikáté, nechá všempapíry rozložit a vida: ačkoli byli její pokyny zdánlivě jednoznačné, každý před sebou má jinak potrhaný a proděravělý papír. I tato lekce má svůj smysl: když žákům učitel vyčítá, že přesně neplní jeho pokyny, měl by se předtímzamyslet, zda opravdu měli šanci mu vyhovět."Samozřejmě lze pedagogům říci něco takového na přednášce, jenomže opravdu si to uvědomíte teprve tehdy, když to prožijete, když máte určitou zkušenost,"vysvětlují lektorky.Tento konkrétní kurz osobnostní a sociální výchovy je zaměřen především na změnu postojů pedagogů a získání dovedností, které jim napomohou lépe komunikovat se žáky. Projekt"Dokážu to?"občanského sdružení Aisisje ale zaměřen šířeji. Další typy kurzů se týkají toho, jak tuto osobnostní a sociální výchovu propojit s dalšími předměty, respektive jak ji vyučovat samostatně."Prvky osobnostní a sociální výchovy se mohou objevovat ive fyzice, matematice či literatuře. V každém z těchto předmětů je třeba vytvářet prostředí, ve kterém se žákům dobře učí,"říká manažerka projektu"Dokážu to?"Saša Dobrovolná. Podle ní je důležité, že nejde oojedinělé kurzy, ale o komplexní vzdělávací program.Projekt"Dokážu to?"vznikl v roce 1999 s cílem vytvářet prevenci patologických jevů, zejména kouření."Učitelé by pro absolvování kurzu měli umět děti naučit říkat ne, to znamená umět odmítnout třebacigaretu, měli by umět posilovat zdravé sebevědomí dětí, aby nebyli konformní s ostatními a nepotřebovali nějakou berličku pro pocit větší vlastní hodnoty, měli by jim předat kritický přístup k informacím v médiích a reklamě.Nezastupitelné je, že pokud se učitel sám více pozná a sám získá lepší sebevědomí, žáci mu v této oblasti spíše uvěří,"uvádí S. Dobrovolná. Loni byl projekt, kterým už prošlo na 4000 lidí, zhodnocen Českou školní inspekcíjako jeden ze tří nejlepších preventivních programů.Postupně se kurzech dostalo většího důrazu na budování klíčových kompetencí žáků. Jde o to, že ve škole by se mělo dítě naučit hledat a naučit se být zvídavé. Učitel by zase měl dokázat zvídavost podpořit a ne zjišťovat,co dítě nezná a neumí."Učitel by si měl dokázal pojmenovat jednotlivé cíle výuky, což není tak samozřejmě, jak se zdá, měl by umět zadávat instrukce žákům, aby jejich aktivita byla úspěšná, měl by vědět, jak vést jak véstprožitkové aktivity, jak vést aktivity zaměřené na sebepoznání, na kooperaci,"zdůrazňuje S. Dobrovolná.Kurzy probíhají celoročně, obvykle na prodloužených víkendech, a trvají od 20 do 80 hodin (záleží na typu kurzu). Letní škola projektu"Dokážu to?"je větší akcí, na které se uskuteční více kurzů, a to včetněsetkání absolventů programu Trvalá obnova školy (TOŠ, součást projektu) zaměřeného na ředitele škol a také interní vzdělávání samotných lektorů kurzů. Podle S. Dobrovolné je výhodou této akce, že se na ní pozná více lidí, kteříusilují o podobné věci a mohou si vzájemně sdělovat své zkušenosti. Letos na letní školu přijelo 150 lidí z celé republiky.Každý rok je kromě běžných kurzů letní škola věnována ještě určitému tématu, které učitele a ředitele nejvíce pálí. Loni bylo tématem setkání vztah rodiny a školy, letos se ředitelé učili angličtinu a získávali dovednostipotřebné k získání a realizaci projektů."Při zapojování do mezinárodních projektů jsou ředitelé škol často handicapováni tím, že neumějí anglicky,"říká S. Dobrovolná s tím, že nešlo o ojedinělou výuku, ale o začátekdlouhodobější snahy. Podle ní by totiž bylo dobré, kdyby do mezinárodních projektů byla zapojena alespoň polovina škol. Aisis má ambici naučit ředitele získávat peníze ze zahraničí, kteří jsou podle S. Dobrovolné zatím zvyklížádat o tisíce korun, nikoli o milióny, které je možné obdržet z Evropské unie."Naším cílem je, aby školy uměly podávat společné projekty,"říká S. Dobrovolná. A to je mimo jiné i cílem programu TOŠ, do něhož jezapojeno více než 100 škol. Kromě toho, že se v něm ředitelé naučí, jak svou školu měnit k lepšímu, vytváří se i síť lidí, kteří o cílech školy uvažují podobně a mohou si vzájemně pomáhat při jejich naplňování.Ředitelé škol v exotické hře plné úkolů, které ukážou, jaký smysl mají pro hledání neotřelých řešení a kolektivní spolupráci.

Letní tábory navštívili ministerští úředníci

-dav-autor, 7/2005
Ministerstvo školství každoročně rozdělí 40 miliónů korun na pořádání dětských letních táborů nestátními neziskovými organizacemi. Úředníci odboru pro mládež pak v létě vyjíždějí na neohlášené návštěvy táborů, aby se podívali,jak jsou peníze využity. Rodina a škola byla při jedné takové inspekci přítomna.Auto s řidičem, dvěma úředníky a redaktorem Rodiny a školy doprovázené dalším vozidlem jedné soukromé televize. Taková byla sestava neobvyklého konvoje, který se jeden červencový čtvrtek vydal na obhlídku táborů v jižníchČechách.Podobných kontrol se za léto uskuteční zhruba osm a téměř vždy je provází zájem novinářů. Při každé stačí úředníci navštívit čtyři až šest táborů, celkem jich tak za léto zkontrolují 35 až 40 po celé České republice.Táborníci o nich předem nevědí, ministerští úředníci si tábory vybírají podle hlášení organizací, které od něj získaly dotaci. Žádné jiné ostatně kontrolovat nemůže - úředníky zajímá, na co byla využita dotace, která může činitaž 80 korun na dítě a den, jakou mají kvalifikaci vedoucí a zdravotník, zda se dodržují základní zásady stravování, jak je likvidován odpad apod.Na prvním táboře poblíž Milevska, který úředníci ten den plánovali navštívit, ovšem nebylo co kontrolovat - respektive žádný první tábor na svém místě nebyl. Stačí jeden telefon a je jasno: pořadatel (Český svaz ochráncůpřírody) tábor zrušil kvůli nedostatku účastníků. Nezbývá než vyhledat nejbližší tábor stejné organizace, pro kterou zmíněné pochybení zůstane prakticky bez následků. Úředníci ji mohou maximálně vyčinit za to, že tábornenahlásila jako zrušený, získanou dotaci totiž sama"rozpustí"mezi ostatní jí pořádané tábory. Podle Ladislava Krištůfka z odboru mládeže ministerstva školství však šlo o mimořádný případ a nutno říci, že dalšíprůběh dne tomu nasvědčoval. Navštívené tábory se přitom od sebe radikálně lišily: od malého a jednoduchého tábora uprostřed lesů, přes technicky dokonalý tábor turistického oddílu mládeže, který však vědomě"zastavilcivilizační vývoj"před vynálezem elektřiny, po tábor využívající služeb rekreačního střediska. Co tábor, to jiné řešení technického zázemí a jiný program pro děti.Pokud by bylo možné tábory řadit podle civilizační vyspělosti, tak právě druhý tábor ochránců přírody by bylo možné označit jako prvobytně pospolný. To však nic nevypovídá o jeho kvalitě, pouze o způsobu, jakým se oddílDinosaurus rozhodl tábor pojímat. Malý tábor pro 10 dětí na louce uprostřed lesa, jehož pomyslným centrem je kuchyně zbudovaná mezi zdmi torza hospodářského stavení, které mělo být po druhé světové válce součástí komplexu proválečné sirotky. Stany si stavějí sami děti, které za dohledu vedoucích rovněž vaří, jsou zde suché záchody a sprcha z barelu, který přes den ohřívá slunce. Přírodovědně ekologický program spojuje hry s pozorováním přírody.Další tábor se od toho prvního lišil, jak jen to šlo. Děti bydlely v domě v rekreačním středisku u Zvíkova, měly k dispozici koupelny, stravovaly se v místní jídelně. Šlo o oddíl mladých hasičů z nedalekých Čimelic, kteří sepřipravovali na celostátní soutěž hasičů Plamen. Zato tábor Turistického oddílu mládeže Na ostrůvku z Prahy dýchal romantikou: dřevěné podsady stanů, dřevěná jídelna, sprchy s vodou ohřívanou sluncem. Program pro 50 dětí jevýrazně orientován na hry, v kuchyni podobné chatě vaří dvě kuchařky. Poslední navštívený tábor byl nejméně tradiční: šlo o plavecký oddíl zdravotně postižených, který bydlel přímo na plovárně ve Strakonicích.Podle L. Krištůfka mají tábory poměrně dobrou úroveň, úředníci jen málokdy zachytí nějaký problém. Dlužno ovšem říci, že návštěvy nejsou dlouhé, takže by odhalily jen opravdu vážná pochybení, nikoliv jevy jako šikanuapod., na druhou stranu i tato inspekční cesta ukázala, že tábory organizují lidé zapálení pro věc. Všichni oddíloví vedoucí přijímali kontroly ochotně a svou prací se chlubili. Snaha přítomné televizní reportérky najít nějakývážný průšvih tak zůstala marná a podle článků novinářů účastnících se dalších kontrol by tomu bylo stejně po celé léto.Na některých táborech se děti za dohledu dospělých starají skoro o všechno.