Online archiv

Autor: Ivana Rečková

Srdíčkový den

Ivana Rečková, 6/2006
Svátek matek byl už za námi a Den dětí zatím v nedohlednu. A tak jsme si vymysleli společný"srdíčkový den"pro mámy i pro děti. Už od rána jsme měli spoustu práce. Vystřihovali jsme veliká srdíčka, na které dětikreslily své usměvavé maminky. Již po obědě zdobila srdíčka plot naší zahrady. Ihned po příchodu všech maminek mohl"srdíčkový den"začít. První velký úkol čekal na maminky, které se měly najít na obrázcích. Bylozajímavé sledovat, jak se maminky nemohou rozhodnout, zda se postavit k tomu či onomu obrázku.Někde jsme pozorovali malinké zklamání, když máma stála u jiného obrázku. A tak jsme dali všechno rychle do pořádku a děti přidaly velikánskou pusu a písničku. A protože v srdíčku bylo ještě spousta místa, začaly kreslitmaminky své ratolesti. Děti vzorově seděly modelem, některé radily, jak nakreslit to či ono, a několik dětí to už nevydrželo a rozběhlo se po zahradě. Však ona máma si nějak poradí. Na závěr jsme si společně zatancovali a zazpívali.

I malí dokážou hodně pomáhat

Ivana Rečková, 4/2005
Napadlo vás někdy, že jste se mohli narodit ochuzeni o dva základní smysly - sluch a zrak? Že to snad ani není možné? Bohužel je. Jsou mezi námi lidé a děti, kteří jsou zcela nevidomí a neslyšící, někteří mají zbytky jednohonebo obou smyslů. Jsou to lidé, kterým sluchové a zrakové postižení způsobuje problémy v přístupu k informacím, mobilitě, komunikaci, vzdělávání, výrazně ztěžuje orientaci v prostoru a způsobuje poruchy v psychice a sociálníoblasti. Jsou to děti a lidé hluchoslepí.Jsou to však také děti a lidé, kteří prožívají své radosti i starosti, mají touhu se učit a vzdělávat, chtějí komunikovat, uplatnit se v životě, rádi kreslí, malují a hrají si. Ale většina z nich potřebuje a ve svém dalšímživotě bude potřebovat pomoc druhých, ať už materiální nebo lidskou.A právě skupince hluchoslepých dětí a osob se rozhodly pomoci učitelky se svými dětmi z mateřských škol v Kopřivnici. V rámci projektu"Kytička pro Elišku"byly děti ve školkách s touto problematikou citlivěseznámeny a samy si vyzkoušely spoustu aktivit a činností tak říkajíc"bez zraku a sluchu"a vcítily se tak alespoň trošičku do života postižených kamarádů. Společně s rodiči vyráběly kytičky a milé drobnosti nejenpro Elišku, ale pro všechny hluchoslepé děti. Veřejnost i rodiče měli velký zájem získat bližší informace o způsobu práce, komunikaci a vzdělávání takto postižených dětí. Nakonec se rozhodli, že z výrobků udělají prodejnívýstavu a z výtěžku finančně podpoří aktivity občanského sdružení Záblesk - sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí.Toto sdružení je jediné tohoto druhu a zaměření v naší republice. Hlavním cílem je zkvalitňování péče o děti a osoby s kombinovaným postižením zraku a sluchu a zabezpečení celoživotních podmínek. Jeho aktivity a projektysměřují k zabezpečení jejich kvalitní a plnohodnotné budoucnosti, vybudování chráněného bydlení.Děti braly svou pomoc velice vážně a svým nadšením dokázaly, že i malé děti umí hodně pomoci. Ráda bych proto touto cestou poděkovala učitelkám, dětem, ale i rodičům z mateřských škol v Kopřivnici, neboť tato finančnípodpora nám pomohla realizovat projekt - natočení videokazety o životě a potřebách hluchoslepých dětí a osob. Věřím, že tato"malá"generace bude schopna řešit problémy postižených a bude jim umět pomáhat, neboť taktohandicapované děti i dospělí se bez pomoci zdravých spoluobčanů, malých i velkých, opravdu neobejdou!