Online archiv

Autor: Monika Vaňková, 4. MŠ Dobříš

Spokojené dítě

Monika Vaňková, 4. MŠ Dobříš, 5/2004
Práce s heterogenními skupinami dětí ve věku od 3 do 7 let je: Z pohledu dětí - prokazatelně přínosem, a to nejen proto, že si děti lépe a rychleji zvykají na nové prostředí, lépe se rozvíjí jejich sebeobsluha, návyky a řeč,socializace a mezilidské vztahy. Dětem je hlavně věnováno mnohem více individuální péče, velký prostor vzniká pro poznání každého dítěte, je větší možnost zaměřovat se speciálně na jedno dítě, rozvíjet jeho talent, nadání,řídit práci s ním tak, aby každé dítě při odchodu do základní školy splňovalo dané standardy a kompetence. Z pohledu učitelky mateřské školy - práce s dětmi je mnohem náročnější než ve skupině stejně starých dětí. Vyžadujevelké organizační schopnosti, je náročná na kreativitu učitelky a její empatii. Větší zamýšlení vyžaduje plánování a příprava práce a pomůcek. Proto se ani nedivím, že z počátku tento styl práce učitelkám nevyhovuje. Z pohleduvedení školy - práce s dětmi v heterogenních skupinách vyžaduje dobrou organizaci provozu celé školy, zajištění přechodů dětí, směn učitelek, vytváření speciálních programů, hodnocení, vyřazování toho, co se neosvědčilo,neustálé vzdělávání učitelek a hledání stále nových způsobů práce s dětmi. Odborníci se shodují v tom, že heterogenní skupiny dětí jsou mnohem přirozenější a pro děti lepší. Mateřská škola je součástí vzdělávacího systému našízemě, v první řadě je však"mateřská"a teprve potom"škola". Jejím cílem je spokojené dítě připravené pro další celoživotní vzdělávání. Oproti tomu stojí názor laické veřejnosti, mnohdy rodičů, bohuželněkdy i učitelů. Ti mají dojem, že dítě je lépe připraveno ve skupině stejně starých dětí. Odpovědí na otázku, zda je lepší heterogenní či homogenní skupina dětí v mateřské škole, by však mělo být každé dítě. Každé dítě by mělobýt totiž v mateřské škole především spokojené, všestranně rozvíjené a dobře připravené pro celý život, tedy i pro vstup do základní školy. Hodnotit však oba systémy po půlroční praxi nemůže být objektivní, zvláště pokud jsme vjednom systému (homogenní třídy) pracovali deset, dvacet i více let.