Online archiv

Loni před adventem jsme požádali rodiče, aby zhotovili jakoukoli hvězdičku, zabalili ji jako dárek a pak už jsme každý den nedočkavě rozbalovali jeden balíček. Hvězdičky byly zhotoveny z perníku, hlíny, vyšívané, háčkované, jakopolštářek, z papíru, prostě nápadité a hlavně - dělala to jejich maminka, tatínek s Honzíkem, s Terezkou. A tak na velkých jedlových větvích přibývalo ozdob. V listopadu jsme pozvali rodiče, kteří mají dopoledne čas, aby sepřišli podívat i zacvičit si spolu s námi s molitanovými míčky při relaxační hudbě. Musím podotknout, že"míčková automasáž"je velmi příjemná, zdravá a zároveň zklidňující. Cvičení zaujalo i rodiče, požádali nás omateriály, aby mohli s dětmi cvičit i doma. Následovalo adventní odpoledne, na které jsme pozvali maminky. Nejprve jsme společně s dětmi zhotovili vánoční vrkoče z jablíček, křížal, rozinek. Pak jsme soutěžili v družstvech napřekážkových drahách při"nakupování dárků"- navléknout dítěti čepici, překonat překážky, vzít balíček a utíkat zpět. Při"pečení cukroví"- přeběhnout překážky, posbírat svoje cukroví, např. červenásrdíčka, a běžet zpět. Při"úklidu"- opět přes překážky přinést část z rozstříhaného obrázku (např. hrneček) a co nejdříve složit celý obrázek. Ani jsme nečekali, že maminky budou tak aktivní a udělají kotouly,polezou po čtyřech, že budou ze všech sil bojovat za své družstvo. Na závěr jsme si zazpívali u adventního věnečku koledy. V lednu jsme pozvali starší i mladší sourozence na"Sourozenecké odpoledne". Naše maléškolkové děti důležitě bráškům a sestrám ukazovaly hračky, vystavené obrázky, postýlky. Starší děti zase dokázaly obohatit hru novými nápady. Velmi se mi líbilo, jak spontánně se hra proměnila v dramatizaci pohádky"Operníkové chaloupce", kde se aktivně zapojili všichni, malí i velcí. Další naše pozvání přijali tatínkové na"Odpoledne pro mého tátu". Přišli trošku rozpačití a nejistí, ale ledy brzy roztály po úvodnímpřivítání a vyzvání ke skládání letadel z papíru. Děti radostně zkoušely kvalitu létání, označovaly si své letadýlko kresbou. Pak nás čekala cesta na letiště. Nebyla jednoduchá. S"batohem na zádech"(dítě na zádech),slalom s vozíkem mezi kostkami -"vezeme balík"(dítě ve vozíčku),"posílání zavazadel po páse"(dítě leze po spojených rukou tatínků). Prolézání tunelem pod rozkročenýma nohama, vybrat správné bačkorky zhromady. Pak se odehrála opravdová letadlová bitva. Nepřátelská letadla létala, děti výskaly, tatínkové se rovněž plně vžili do klukovské hry. Vyvrcholením odpoledne byla scénka"O veliké řepě", kterou nejdřívezahrály děti a pak se stejnými rekvizitami tatínkové. Pojali to s velkým humorem, dobře jsme se bavili všichni. Ještě písně s kytarou a nastalo loučení. Druhý den děti přišly do školky a ptaly se:"Kdy si zase budemetakhle hrát?"Přiznáváme, že tyto formy aktivního zapojení rodičů někomu nevyhovují. Domníváme se, že spoluprožívání dětí a rodičů je velmi důležité a zanechává v dětech nesmazatelné stopy. Přejeme všem dětem rodiče, kteřímají čas si s nimi hrát. S radostí sdělujeme, že u nás je jich většina.