Online archiv

Autor: Kamila Vlachová

Krása každé generace

Kamila Vlachová, 9/2006
Loni v říjnu jsme na zahradě naší mateřské školy Ponětovice uspořádali okresní kolo soutěže rodin „Krása každé generace“, kterou vyhlásila OSN k příležitosti Roku rodiny. Počasí nám přálo - právě vrcholilo babí léto. Přihlásilo se šest rodinných družstev, které se utkaly ve čtyřech disciplínách. Úkolů se soutěžící zhostili s velkým nasazením a bylo se na co dívat. Porota měla nelehký úkol. Nakonec zvítězila rodina Drlíků ze Šlapanic u Brna a postupovala tak do celostátního kola v Praze, kde zabojuje o titul Rodina roku. Děti, rodiče i prarodiče se bavili celé odpoledne. Po setmění jsme usedli k táboráku a opekli si večeři. Nastal čas rozsvítit dýňové strašáky, které přinesly rodiny z domova jako vstupenku. Pro děti byla vyvrcholením celé akce honba za pokladem - bez sladké odměny neodešlo žádné dítě. V pozdních večerních hodinách jsme se rozcházeli domů s příjemným pocitem z pěkně prožitého dne.

Těšíme se na kempování

Kamila Vlachová, 6/2005
Na konci loňského školního roku nás s dětmi napadla myšlenka zakempovat si s rodiči na školní zahradě. Dohodli jsme se s panem starostou na podmínkách a stanovili termín akce na poslední páteční odpoledne školního roku. Na jindyopuštěné zahradě začaly vyrůstat stany. Dorazil i karavan a obytný přívěs. Děti se zabydlovaly a hrály si ve stanech i mezi nimi různé hry a soutěže s rodiči a sourozenci.Mezitím se na dvoře grilovalo, maminky připravovaly občerstvení, paní kuchařka teplý čaj. Konečně se setmělo a pro děti nastal očekávaný čas - na řadu přišly baterky. Děti běhaly po zahradě a uspořádaly hon na tatínky.Plánovanou stezku odvahy jsme tedy nepodnikli, neboť by nesplňovala účel - děti byly ve tmě jako doma. Museli jsme je svolat k táboráku, neboť jejich elán nebral konce.U ohně jsme měli pro rodiče překvapení - program plný vtipů a legračních písniček doprovázených hrou na nástrojky. Rodiče překvapili i nás. Naučili nás novou hru k táboráku, která sklidila u dětí úspěch. Nasmáli jsme se abylo velmi těžké dostat děti na kutě. Maminky uspávaly děti ve stanech a do teplé noci se ozval hlas trubky - jeden z tatínků troubil večerku. Později se některé maminky přiznaly, že ukápla i nějaká ta slzička štěstí a dojetí.Noc byla klidná, děti se začaly probouzet až s prvními paprsky slunce a vybíhat ze stanů na teplý čaj. Zapískaly rodičům budíček, rozcvičce se však rodiče ubránili. V poledne jsme se rozešli plni dojmů, spokojeně vyhlíželi nejmladší účastník Vojta, který oslavil pět měsíců. Při této akci jsme se lépe navzájem poznali a troufám si říct, že nás vzájemně stmelila. Děti si odnesly hluboký zážitek, na který rády vzpomínají.