Online archiv

Chci se s vámi podělit o zkušenost, kterou v naší mateřské škole máme se spoluprací s Klubem čilých babiček. Název tohoto občanského sdružení, které se jako neofi ciální skupina přátel dětí a mateřské školy formovalo od roku 1995, plně vystihuje složení skupiny. Babičky žáčků zapsaných do naší mateřské školy se původně začaly scházet proto, aby pomohly s organizací některých akcí pro děti, když byly maminky dětí příliš zaneprázdněné. Besedy v prostředí mateřské školky se jim natolik zalíbily, že na ně docházely, i když jejich vnouče už dávno začalo chodit do základní školy a postupně se přidávaly babičky další. Dnes kolektiv čítá na cca dvacet členek. Schází se v období od září do května v budově školky jednou za měsíc po provozní době zařízení a plánují svou činnost. To, že se společně s učitelkou mateřské školy schází právě zde, je přínosné pro mateřskou školu z několika důvodů. Ženy se zajímají blíže o problematiku předškolního školství, seznámí se důvěrně s prostředím, kam docházejí jejich vnoučata, a to s sebou nese lepší spolupráci s rodinou. My můžeme podle potřeb využít organizační pomoci členek klubu podle potřeby. Ženy pomáhají při organizaci dětského dne, karnevalového soutěžení. Každý rok některé z nich přichází před Vánoci do školky s různými těsty a společně s dětmi vytvářejí vánoční cukroví. V loňském roce nacvičily babičky pásmo vánočních koled a to zazpívaly dětem a jejich rodičům při vánočním setkání. Babičky se schází i mimo mateřskou školu a také při vyjížďkách na kole, pěších túrách a výletech. Společně organizují společenské večery pro veřejnost a letos poprvé také setkání turistů na místním poutním místě u rozhledny na Křížové hoře. Za téměř patnáct let spolupráce jsem se setkala pouze s jediným názorem, který tuto aktivitu při mateřské škole zpochybnil a odsoudil, což ale zároveň potvrzuje správnost této cesty spolupráce s veřejností.

V letošním červnu jsem se účastnila setkání ředitelek mateřských škol v Litomyšli. Chtěla bych moc poděkovat za nápad setkání ředitelek a vedoucích učitelek uskutečnit, za práci s přípravami akce i její vlastní průběh. Kromě utřídění poznatků, ujasnění si některých sporných věcí a výměny zkušeností s kolegyněmi, což bylo pro mě nejpřínosnější, jsem si uvědomila, že všechny oprávněně žehráme v první řadě na vysoký počet docházejících dětí do tříd mateřských škol, který nám znemožňuje pracovat podle našich záměrů, zejména v zařazování individuální práce s dětmi, pomoci potřebným dětem a dětem ze sociálně oslabeného prostředí; o integraci dětí s postižením nemluvě. Průměr docházejících dětí z počtu zapsaných 24-28 žáků stoupá nejen proto, že narůstá počet narozených dětí, ale také proto, že do školek docházejí děti rodičů, kteří umístit dítě v mateřské škole opravdu potřebují, a tudíž dítě dochází každý den. Vysoký počet dětí ve třídách mateřských škol na jednu pedagogickou pracovnici za situace, kdy není možné zaplatit asistenty učitelky, kteří běžně působí v zahraničních školkách, je podle mého názoru i jedna z příčin, proč velké procento absolventů požadovaného vzdělání do školek nenastoupí. Vysoký počet dětí bez možnosti individuální práce s nimi je podle mého názoru jednou z příčin výchovných problémů, s kterými se už v předškolním věku setkáváme. Bylo by naivní domnívat se, že se stavem v mateřských školách budou zabývat zákonodárci bez důrazného nátlaku. Asi bude třeba, aby se objevil opravdu velký problém, který poukáže na to, že je nutné snížit počet dětí na jednu učitelku. V tomto případě nic neřeší ani stávka pracovníků škol, která poukazuje zejména na nedostatek financí na mzdy. Přitom se právě ve školkách, kde se denně setkáváme s rodiči dětí, nabízí možnost, jak rodiče seznámit s problémy, které s sebou nese vysoký počet přítomných dětí na jednu učitelku. Troufám si říci, že rodiče jsou většinou vnímaví k podmínkám rozvoje svého dítěte a potřebu změn pochopí, a bude-li třeba, podpoří potřebu změn tím víc, že problém vysokého počtu žáků na učitele se netýká jen mateřských škol, ale pokračuje dál do škol základních. Trpce se musím pousmát nad připomínkou: „Ale paní ředitelko, vy přece nemusíte přijmout 26 dětí na oddělení.“ Zcela oprávněné tvrzení. Kde ale najdu tvořivou a kreativní paní učitelku, která bude stejnou práci vykonávat za 90 % platu? (Krajské úřady a zřizovatelé často ředitelství škol „tlačí“ do navýšení počtu dětí nad vyhláškou doporučených 24; využívají tak možnosti výjimky, které jim tato vyhláška dává, a podmiňují tím úhradu plného normativu. Pozn. red.) Ale to už je zcela jiná kapitola problémů ve školkách. Odpovězte si prosím, kolegyně-ředitelky, na otázky. „Vědí rodiče vašich dětí o problému vysokého počtu dětí ve třídách ve všech souvislostech? Vědí o tom, že mnohdy nemůžete pracovat a dát dětem tolik, kolik byste si přály? Nebudou rodiče ve větších městech hledat alternativu mateřské školy, která nabídne dítěti více klidu, osobní pozornosti?“

Rámcové vzdělávací programy v MŠ i v ZŠ dávají prostor tvořivosti, variabilitě učebního procesu, volají po kvalitnější výuce s důrazem na individuální práci s dětmi, po možnostech rozvoje nadání talentovaných dětí. Ekonomovévšak hledí na problematiku výuky z jiné stránky. Nedostatek finančních prostředků řeší nasazením normativů, tj. zvýšením počtu dětí na učitele. Ke slovu přichází prosté matematické dělení.Není na čase oslovit rodiče a poukázat na změny ve školství, které jsou namířeny proti dětem? Právě rodiče by se měli zajímat, proč ve třídě ZŠ sedí na třicet dětí, proč ředitelky MŠ hledají cesty, jak zvýšit počet dětí naučitelku, aby získaly potřebné peníze na mzdy, neohrozily bezpečnost dětí a práce s dětmi měla smysl. Normativ mzdových prostředků příliš mnoho prostoru na individuální práci s dítětem neskýtá. Pohled ekonomů okem normativu naškoly nepřeje ani integraci znevýhodněných žáků.Oslovme rodiče, zákonodárce, tvůrce normativů a pohovořme s nimi o potřebných optimálních podmínkách výuky. Ti, kteří s dětmi nikdy nepracovali, pravděpodobně nevědí, jaký je optimální počet žáků pro kvalitní výuku.