Online archiv

Cink, cink, uši natáhněte, cink, cink, oči otevřete, buďte nežli pěna tiší, projdeme se lesní říší, uvidíme, co kde se skrývá… Takto děti uvítal skřítek Bonifác a zval je do jejich oblíbeného Skřítkovského lesa. Měli jsme zkontrolovat, jestli dobroty, které jsme zvířátkům do lesa nedávno donesli, jsou už snězené. Nejdříve ale děti skřítkovi vyrobily kamarády ze starých keramických nádob. Pomocí různých přírodnin dotvořily oči, ústa, nos, uši, vlasy - jak komu napovídala fantazie. V šatně jsme vytvořili skřítkovské doupě, skřítci tak každé ráno na děti čekali a zvali je na další dobrodružství. To první nedalo na sebe dlouho čekat. Druhý den jsme totiž podnikli výpravu do lesní říše. V batůžku jsme měli pamlsky pro zvířátka a ve svém srdíčku plno očekávání. Děti měly opravdu cestou ke krmelci oči otevřené, protože našly spoustu skřítkovských zákoutí a domečků, které označovaly bílým kamínkem. U krmelce ještě zbyl čas na vyčarování skřítků - byli ukrytí v pařízcích, jen jsme jim trochu pomohli prokouknout očima ze šišek a promluvit ústy z klacíků či kůry. Na zpáteční cestě nás čekala hostina od veverek - výborné oříšky. Následující den děti nakreslily nádherné obrázky, jež vyjadřovaly představu o skřítcích. Nejzajímavější však byla jména vymyšlených tvorů: Pírko Pírkovatý, Duchan, fotbalista Pínek, Ušatec, Bambule, Nosák Rohatý… Les bývá někdy i tajemný, proto nás takové prostředí vybízelo k povídání o tom, čeho se nejvíce bojíme. Většina dětí se bála tmy a podivných stvoření, bubáků, které jsou pod postelí nebo ve skříni. Na závěr skřítkovského povídání nás skřítek Bonifác moc pochválil a za vzorné chování v lese a pozval nás na skřítkovský rej plný zábavy, her a tance. Začalo velké domlouvání, kde rej uskutečnit, kdy, jestli je potřeba místo vyzdobit a jak, zda se převléci do skřítkovského nebo raději vílího. Když bylo vše domluveno, pustily se děti s ohromným nadšením do příprav. I ti největší raubíři vymýšleli, jestli raději namalovat strom, houby nebo věšet girlandy, vlastnoručně vyrobené. Děvčata si připravovala vílí čelenky s dlouhými vlásky, chlapci skřítkovské čepičky. Všichni pilně pracovali. Až přišel vytoužený den skřítkovského a vílího reje, na který se všichni pozvaní tolik těšili. Přivítala je víla Josefína z Lesa u zapadajícího slunce, která je celé dopoledne provázela od tanců přes hry a další legrácky. K nejoblíbenějším patřila manipulace s nafukovacími balonky, kdy děti pomocí papírových tyček nebo pinkáním udržovaly barevné koule ve vzduchu nebo si nahrávaly ve dvojicích a ve skupině. Velkým překvapením byla hostina skřítka Bonifáce - talíře plné jablíček, mrkvičky a oříšků, které byly ve chvilce prázdné. Tak skončilo velké čarování se skřítky, jež si děti moc užily. Zážitky, které skřítek Bonifác dětem připravil, se jim nesmazatelně vryly pod kůži a obohatily dětskou dušičku. Bonifáci, děkujeme!