Online archiv

Dorotka měla jako všechny děti moc ráda, když mohla jít s babičkou do divadla na pohádku. Těšila se na další divadelní představení, ale babička onemocněla a Dorotka s maminkou jí slíbily pomoc. Babička s dědou bydleli v jiném městě. Dorotka s maminkou a tatínkem za nimi jezdívali vláčkem. Když tentokrát kupovala maminka jízdenku, podívala se paní pokladní na Dorotku, usmála se na ni a přidala mamince speciální lístek i pro ni. Maminka ho podala Dorotce, a ta si přečetla, co na něm stálo: „Jízdenka do pohádky“. Byla barevná a plná obrázků z různých pohádek. Dorotce se vždycky moc líbila pohádka O perníkové chaloupce. I z ní tam našla obrázek. Když k nim přišel průvodčí a kontroloval jízdenky, ptala se ho Dorotka, do jaké pohádky je to vlastně jízdenka. „Do tvé nejoblíbenější, uvidíš,“ řekl jí průvodčí a potutelně se při tom usmál. Potom co průvodčí odešel, seděla Dorotka chvíli na sedadle a dumala, jak může průvodčí vědět, která pohádka je její nejoblíbenější. A najednou se ocitla v chaloupce, kde žila s tatínkem Mařenka a její bratříček Jeníček. Ostatní ji sice neviděli, ale ona mohla prožívat vše, co se v chaloupce odehrávalo. Znala pohádku nazpaměť, a tak moc dobře věděla, co se bude dít. Když šli Jeníček s Mařenkou do lesa, Dorotka se o ně bála, ale věděla, že to nakonec dobře dopadne. Stejně tak měla pořádný strach z babky z perníkové chaloupky, přestože jí nemohla nic udělat. Když se nakonec Jeníček s Mařenkou dostali v pořádku domů a radovali se s tatínkem, že se jim nic nestalo, ocitla se Dorotka zase vedle maminky ve vlaku. „Maminko, víš, kde jsem byla?“ A maminka jí odpověděla: „Jak to myslíš, Dorotko, kdy?“ „No přece teď !“ zvolala Dorotka. Maminka řekla: „Seděla jsi vedle mne a dívala ses z okna.“ „To není možné, mami, já jsem byla v Perníkové chaloupce,“ odporovala Dorotka a vyprávěla jí, co zažila. Ten den měly ve všech vlacích děti podobné zážitky - každý se ocitl během jízdy ve své nejoblíbenější pohádce a přitom o tom dospělí, kteří cestovali s nimi, nevěděli. A kdo z vás, děti, jezdí rád vláčkem? Možná si při jízdě čtete nějaké pohádky. Která je ta vaše nejoblíbenější? Zkusíme se do ní také svézt aspoň na papíře? Vláčkové tvoření Potřebujeme čtvrtku, pastelky, fixy nebo voskovky, vlastní fotky dětí, jejich sourozenců, rodičů nebo příbuzných, nůžky, lepidlo a obrázky z pohádek. Pastelkami nakreslíme na čtvrtku vláček s vagony pro cestující s velkými okny. Do oken nalepíme fotky rodinných příslušníků. Kolem vláčku nalepíme obrázky z oblíbené pohádky nebo pohádek. Dokreslíme detaily - například nebe, slunce, trávu, stromy. Děti mohou také tvořit společný vláček na velký balicí papír. Do oken se mohou lepit fotky dětí. Můžeme též vytvořit model vláčku. Roličky od papírových utěrek polepíme kolečky a dalšími částmi z barevných papírů, dokreslíme fixy a hotovou mašinku a vagonky navlékneme za sebou na provázek. A už může mašinka vyrazit na výlet po místnosti. A co dál? Tipy navíc Zahrajeme si na předvádění pohádek. Dvě nebo tři děti se domluví tak, aby je ostatní neslyšely, jakou pohádku budou předvádět. Ostatní děti se postaví za sebe, chytí se v pase a budou jezdit po místnosti jako mašinka. Děti vybrané k předvádění je po chvíli uvítají se slovy: „Vítáme vás, dojely jste do pohádky.“ Začnou předvádět pohádku a ostatní hádají, o jakou se jedná. Pak mohou předvádět jiné děti.

Kluk Petřík měl doma malé akvárium plné rybiček. Měly krásné hřbetní ploutve, které vypadaly jako závoj, a ocásky s výraznými vroubky, jimiž hbitě hýbaly sem a tam. Petřík je měl moc rád a dobře se o ně staral. Každý den jim dával krmení a jednou za týden jim čistil akvárium. Jediné, co si Petřík přál změnit, byla barva rybiček. Byly šedivé a nevýrazné. A Petřík miloval barvičky. Žlutou, červenou, oranžovou, zelenou i modrou. Často viděl na výstavách rybky barevné tak, až oči přecházely. Své rybky měl opravdu rád, a tak by je za žádnou cenu za ty barevné z výstav nevyměnil. Rybky ho měly také rády. Petřík byl jejich dobrý kamarád a byl to hodný kluk. Chtěly mu udělat radost a překvapit ho. Blížily se Petříkovy sedmé narozeniny a rybky se mezi sebou domluvily, že mu zkusí dát dárek. Věděly o rybím skřítkovi Rybulkovi, který uměl rybkám, rybám i rybičkám z potoků, řek, tůněk, rybníků, moří i oceánů splnit přání. Všechny na něj myslely a přály si, aby se objevil. Netrvalo dlouho a Rybulka byl zčistajasna mezi rybkami. Ani mu nemusely říkat, co si přejí, protože to dobře věděl. Také znal Petříka, a tak věděl, stejně jako všechny rybky, že to je hodný kluk. Rybulka totiž plnil přání jen tehdy, bylo-li to pro někoho hodného. O rybkách to věděl také. Připravil si tedy speciální kouzelný štětec, který uměl namalovat cokoli i bez barvy. Zeptal se rybiček: „A jak byste chtěly být barevné?“. Rybičky všechny najednou odpověděly: „Rády bychom byly duhové!“ „Tak se na to podíváme, když duhové, tak duhové,“ řekl Rybulka a vzal si štětec. Potom jednu rybku za druhou namaloval jako duhu. „Přesně takhle jsme si to představovaly,“ řekly rybičky. „Určitě se budeme Petříkovi moc líbit. Ten bude zítra koukat! Rybulko, moc ti děkujeme!“ Byla už noc, a tak o tom Petřík vůbec nevěděl. Neměl ani tušení, co se v jeho akváriu s rybkami děje. Ráno se Petřík probudil do svého narozeninového dne. Šel dát dobré ráno rybkám, ale nevěřil svým očím. „Rybičky, vy hrajete všemi barvami. Já asi ještě spím a celé se mi to jen zdá!“ Promnul si oči a štípl se do ruky. Zjistil však, že nespí a duhové rybky jsou opravdové. „Panečku, tomu říkám krásný dárek k narozeninám! Ale od koho vlastně je? A jak je to vůbec možné?“ Ale nikdo nechápal, jak se mohly rybky tak nádherně vybarvit. To věděly jen rybky a samozřejmě Rybulka. Rybičkové tvoření Děti, nemáte doma také rybičky? A také se vám líbí barvičky? Můžeme vytvořit duhové rybičky, jako byly v pohádce. Budete potřebovat bílou čtvrtku, voskovky, černou tuš, štětec a rozevřenou kancelářskou sponku nebo jiný ostrý předmět. Voskovkou nakreslete na čtvrtku pruh. Další barvou udělejte pruh hned vedle. Postupně pokryjte silnou vrstvou voskovek důkladně celou čtvrtku. Nesmějí vznikat mezery. Pokrytou „duhovou“ čtvrtku přetřete černou tuší. Voskovky musí být zcela překryté a nesmějí prosvítat. K lepšímu přilnutí tuše na mastné voskovky může pomoci i trochu mýdla přimíchaného k tuši. Nechte důkladně zaschnout. Sponkou nebo jiným ostrým předmětem opatrně vyrývejte rybičky. Můžete to zkusit i jinak. Ze čtvrtky si nejprve vystřihněte kruh a poté postupujte stejně. Vytvoříte si tak kruhové akvárium. Vyrývat lze nejen ryby, ale například celé moře (chobotničky, sasanky, šneky, kraby, medúzy, korály, kamínky, řasy a další) nebo rybníky (škeble, raky, kamínky, rostlinky). Rybičky můžete také vystřihnout z barevných papírů a paké je nalepit na modrý papír. A co dál? Tipy navíc Nechte děti, ať přemýšlejí, co by si asi nejvíce přáli sourozenci, rodiče nebo kamarádi, kdyby se v blízkosti objevil skřítek podobný Rybulkovi z pohádky. Zarýmujte si o rybičkách nebo o duze. Například s básničkou Rybička od Josefa Kožíška.