Online archiv

Děti obvykle nechtějí být úředníky ani revizory či školními inspektory, i když se jimi v dospělosti nakonec stejně stanou. Jejich snem jsou povolání mnohem romantičtější - alespoň z jejich pohledu. Co je k nim táhne, jaké jsou tyto profese ve skutečnosti a jak se dětské sny mění v čase?

NESOUHLAS SE ZNÁMKOU

Na naší škole v Žehušicích u Kutné Hory se stalo zvykem, že nejstarší deváťáci se starají o ty nejmladší, nově příchozí prvňáčky, a stávají se jejich patrony. Snaží se jim pomoct a ulehčit první rok školní docházky. Zároveň tím odbourávají případný strach, který se s nástupem do nového prostředí u prvňáčků může vyskytnout.

5P - Praktická pohotovostní příloha pro pedagogy

Co by měl umět prvňák před vstupem do třídy? Vědět, jak se jmenuje a kde bydlí, umět se vysmrkat a dojít si na záchod, vydržet dopoledne bez mámy a hlavně dokázat sedět. Má to totiž ze zákona nejméně na devět let. Nepodmíněně.

Žijeme v soutěživé době. Z různých stran je nám vtloukáno do hlavy, že máme šanci být první na pásce a že se od toho odvíjí životní štěstí. Přitom by bylo zdravější šířit zcela jinou zprávu. Opačnou, tedy pravdivější. Proč není slyšet?

VYTVOŘTE SI VLASTNÍ TRADICE V RODINĚ, V SOUSEDSTVÍ I VE ŠKOLE

Co dělat, když se váš potomek chystá „vrhnout v sebevražedném úmyslu na koleje dráhy spisovatelské“, jak hezky napsal básník T. R. Field? Jak nezavraždit literární talent dítěte, poradí lektorka tvůrčího psaní Markéta Dočekalová.

Veřejné a zvláště školní knihovny bych si dovolil varovat před nákupem životopisných knih z nakladatelství Imagination of People. Jakkoli zní jeho název světově, jde o podnik tuzemsky prohnaný a veskrze nesolidní.

„Vystačíte s učitelským platem, nebo si musíte přivydělávat ještě něčím jiným? Čím?“

Na světě existují různé záhady. Kam zmizela Atlantida? Kde se skrývá yetti? Co je to neposkvrněné početí? Kdo holí holiče a trhá zuby zubařům? A také: co dělají učitelé o prázdninách? Tu poslední hádanku bych se vám pokusil objasnit. První den prázdnin bývám omámený. Z vytouženého volna i z vany plné květin, které jsem dostal od žáků, ačkoli jim rok co rok opakuju, že kytky nepiju. Ráno snídám čokoládové bonbony, taktéž od dětí. Až jednou skončím ve školství, nakoupím si vždy posledního června horu bonboniér, aby mi nebylo líto, že jsem přišel o tuto učitelskou výsadu. Když vyzobu nugáty, vydám se do školy vyřídit resty. Škola bez dětí je klidná jako lesní paseka, dokud ticho neprořízne drnčení telefonu ve sborovně. Volají rodiče žáka, který se nevrátil domů z včerejší rozlučky deváťáků. Jo, milánkové, projděte si škarpy podél školy sami, váš lihem nasáklý premiant už není naším žákem. Další telefonát. Kolegyně Věrka si cestou z učitelské rozlučky zlomila nohu. Dostala, chuděrka, nechodící sádru na celé prázdniny. Zeměpisářku vedle mě začalo škrábat v krku. Pravidelně zahajuje prázdniny angínou z prožitého stresu. V tu chvíli ucítím píchnutí v boku. Že by zas nějaký propadlík bodal do mojí voodoo panenky? Nastartuju auto, poškrábané od žákovských pětikorun, a dohrkám k bankomatu, neboť mi na účet naběhly dvě prázdninové výplaty. Oslněn vidinou bohatství si nechám udělat nový zub a opravit starou sekačku. Poté mé konto vypadá, jako by ho napadli nelítostní hackeři. A to jsem na tom ještě dobře. Na některých školách dostanou učitelé na prázdniny výpověď. Slunce pálí, vyrážím na koupaliště. Na ulici se snažím nenapomínat cizí děti, ani od nich nevyžaduji žákovskou. Na zástavce poblíž školy odvracím oči od nápisu Bedrníček je… (domyslete sami, anděl ani charakter to není). Proč ta děcka vlastně učíme psát, když se nám takhle odměňují?! Na koupališti mě pocáká mohutným skokem do vody žák, který se ani jednou nezúčastnil školního plavání. Měl potvrzení od lékaře, že se mu ve vodě odlupuje kůže z celého těla. Večer mě od něj na Facebooku čeká žádost o přátelství. Vytane mi na mysli, jak tento můj přítel při zkoušení vážně tvrdil, že Máj napsal Karel May a na otázku: „Proč tak zlobíš?“, odpověděl: „V této třídě vládne Satan!“ Raději uléhám na deku a otevírám román Tampa od Alissy Nuttingové, který inzerují jako „druhou Lolitu“. Je to o učitelce, která na střední škole svede žáka. Když však na třetí stránce čtu o učitelských prázdninách („Celé léto strávíte jen čekáním na to, až s koncem srpna zas dopadne palice. Znáte povídku Jáma a kyvadlo?“), knihu promptně zavírám. Čas běží. Po čtrnácti dnech dojdou bonbony z bonboniér, kytky zvadnou ještě dřív. Navštívíme babičku v Mimoni a známé v Třeboni. Večer hrajeme hru Co víš o ČR? Nemohu si vzpomenout, jaká osobnost je vyobrazena na pětitisícovce. V životě jsem ji neměl v ruce. Vím jen, že na dvoustovce je Komenský a má strašně smutné oči. Následuje tradiční výjezd s učiteli na vodu. Víc než utopeného mobilu lituji hovorů o úvazcích a rozvrhu. A to si představte, že někteří mladí kantoři jezdí o prázdninách jako vedoucí na dětské tábory. Jedna stařičká kolegyně mě zve na návštěvu. Překvapí mě, že má doma v předsíni školní mapu světa a místo botníku katedru, která se loni ztratila z 6. B. Nekomentuju to. Zavede mě na zahrádku. „Co nevidět tady vyraší překrásné ocúny,“ ukazuje na skalku. A dodává: „Říkám jim – svině.“ Své nelichotivé přízvisko si tyto křehké květiny vysloužily proto, že začínají kvést zhruba sedm dní před koncem prázdnin. Tedy v době, kdy učitelům definitivně končí volno a začíná přípravný týden ve škole. Nejhorší to prý bylo 21. srpna roku 1968. Nejenže k nám vtrhli Rusové, ale za čtyři dny ještě rozkvetly svině a učitelům začal přípravný týden. Cestou zpátky napomenu hlučící děti v parku. V papírnictví zakoupím učitelský zápisník. Na předsádku napíšu Skácelovu báseň Ocúny: „Bývá nám úzko v ony dny / kdy lužní háje jsou jak svaté / a v trávě rostou jedovaté / bledé a křehké ocúny…“ Začíná pršet. Běžím domů. Kdybych běžel tak rychle, jako uběhly prázdniny, možná bych trhnul i Usaina Bolta.