Učitelka spisovatelkou
Barbara Hansen Čechová, 9/2010
Učitelé vedle své profese zvládají ledacos. Někdo trénuje bojové sporty, jiný hraje divadlo, Renata Štulcová píše knihy. Podle svých slov si to naplánovala už v dětství.
Připravili jsme pro vás aktivity, které podporují rozvoj klíčových kompetencí žáků 2.stupně základních škol. Využít je můžete v kterékoliv vyučovací hodině.
Nedávno vyšla reportáž v Lidových novinách ze školní jídelny v Novém Porgu - škole, jejíž kmenovou základnu PORG v současnosti vede Václav Klaus mladší. Článek na ni pěl chválu. Kromě toho ji vede Radek Šubrt, který kdysi vařil se známým šéfkuchařem Pohlreichem. Naše gastroexpertka tedy měla vysoká očekávání.
Náš dlouholetý spolupracovník Jan-Michal Mleziva vydává v této době svou prvotinu -Vyjmenovaná čtení. Přirozenou cestou učí děti vyjmenovaná slova a spolu s tím i mnoho dalšího. Není bez zajímavosti, že v knize je „odtajněno“ vyjmenované slovo pyj, a to citlivou formou, která by neměla snad vůbec nikoho pohoršit. A to včetně ilustrace.
Ulice jako učebna
Alžběta Peutelschmiedová, 9/2010
la jsem ulicí již po ránu jako obvykle zaplavenou parkujícími auty, když mě z všednodenního zamyšlení vytrhlo hlasité „Hopla!“ To na protějším chodníku mladá žena hlasitě zareagovala na nešikovné zdolávání obrubníku. Svého synka málem vyklopila z kočárku, kterému jsme před lety říkávali golfové hole. Z hlediska mé profese logopedky typ vozítka velice kritizovaný. Batole v něm sedí zády k dospělému, což k vzájemné konverzaci, chcete-li komunikaci rozhodně nepřispívá. Avšak - jak praví klasik - šedá je všechna teorie, zelený strom života! Mladá, na dnešní dobu skutečně velmi mladá maminka, dívčí typ, tak odhadem něco přes dvacet, celá v černém, s černou kšiltovkou na hlavě dala mým úvahám zcela jiný směr. Svěžím tempem pokračovala v jízdě a současně svého synka, kterému jistě chyběl nějaký ten měsíc do věku dvou let, atakovala hlasitými dotazy: „A toto je?“ Chlapcovu odpověď jsem přes silnici nezachytila, zato maminčinu odpověď - „Ano, správně, je to volvo“ - ano. A hned následovala další otázka a další, s upřesněním: „A ten bílej?“ To už jsem svou chůzi na protějším chodníku přizpůsobila sledované dvojici, aby mi nic z jejich konverzace neuniklo. Byla to radost! Ne proto, že hošík na všechny dotazy podle reakce své maminky správně odpovídal (zřejmě tu hru spolu nehráli poprvé). Plesalo mé srdce logopedky! A jeho potěšení narůstalo, když mladá žena k podvědomému procvičování barev přidala i směrovost - otázkou: „A tamto naproti ?“. Na každou - ve věku zúčastněného dítěte jistě ne úplně správně artikulované slovo - zazněla perfektně artikulovaná odpověď. Prostě - fonematický sluch dostával svou potřebnou dávku přirozeného procvičování. Co věděla mladá žena o prospěšnosti svého jednání? Řekl jí někdo, jak svému dítěti prospívá, jak je dobře, že všechno komentuje, jak rozumně vychází z klukovského zájmu o auta, jak určováním jednotlivých značek procvičuje rozlišování tvarů, což chlapci jednou hodně pomůže při zvládání počátečního čtení? Byla jsem v silném pokušení na mladou ženu promluvit, říct jí tak obyčejně, lidsky, jak mě její chování potěšilo. Ale netroufla jsem si, s ohledem na značnou generační vzdálenost a zjevně jinou, rozdílnou -takříkajíc - životní filozofii. Ještě jsem zaznamenala konstatování - „Ano, to je škodovka, to je móc stará škodovka.“ - když jsme se skupinou chodců dorazili ke světelné křižovatce. Při čekání na zelenou stačila mladá žena ještě reagovat na spontánní dětský projev poopravením: „To nebyl firemní autobus, to byla městská hromadná.“ Vůbec si nedělala hlavu z použití složitějších výrazů. Proč také? Slovně přivítala také „zeleného panduláka“, který nám všem dovolil přejít frekventovanou silnici. Hošíka ten slovní pingpong viditelně - vlastně slyšitelně - stále bavil. V chumlu pospíchajících jsem stačila zaslechnout: „To byl bavorák? Ani jsem si nevšimla. Jenom jestli nekecáš!“ Ten slovní obrat mě vůbec nerozladil. Nevím, kam ta mladá maminka s chlapcem pospíchala. Mě podarovala. Bylo mi najednou nějak veseleji, třebaže se ulice ještě ani neprobrala z ranního zádumčivého podzimního oparu.