Online archiv

Školská ohlédnutíPrvní světová válka v letech 1914 až 1918 zasáhla zcela mimořádným způsobem do života škol. Mnoho učitelů, kteří byli v jejím průběhu mobilizováni a odešli na frontu, nahrazovaly za katedrami především ženy. Ve válečných letechtak poprvé došlo k tomu, že zastoupení žen v pedagogických sborech se stávalo nejen běžné, ale i značně početné. Problém byl ovšem v tom, že mobilizovaní, plně kvalifikovaní učitelé mnohdy i s delší pedagogickou praxí, byličasto nahrazováni učitelkami s výrazně nižší pedagogickou kvalifikací.Ve školní výuce se výrazně začala zdůrazňovat a požadovat loajalita k monarchii a císaři. Velmi pečlivě byla provedena kontrola školních knihoven, z nichž byly vyřazovány všechny knihy, které propagovaly slovanskouvzájemnost, případně obsahovaly nepříznivé výroky o vojenských spojencích.V učebnicích byly pečlivě začerňovány formulace, které by mohly oslabit válečné nadšení a úsilí, případně na historických příkladech dokládaly, že Německo - dnes největší válečný spojenec Rakousko-Uherska - spojencem nebodokonce přítelem v minulosti vždy nebylo. Odstraňovány byly všechny zmínky o historických bojích s Němci, Maďary a Turky, nesmělo se uvádět, že článek by převzat z Tolstého, Turgeněva, Amicise či anglických nebo ruskýchučebnic. Cenzura textů docházela dokonce do takových podrobností, že se v čítankových textech škrtaly i věty, které ještě před nedávnem nezavdávaly naprosto žádný důvod k tomu, aby byly jakýmkoliv způsobem zpochybňovány. Veválečných letech ovšem bylo pro úřady nepřijatelné, aby si žáci ve školních čítankách četli o tom, že se ve válce nejen s vlajícími prapory slavně vítězí, ale že jsou v ní i mrtví, kteří umírají za velkých bolestí a mnohdy i vmasovém měřítku. Dokonce i z textu Svatopluka Čecha byla škrtána formulace"pruské kule sklátily tři statečné vojíny", neboť by prý vzbudila nechuť k vojenskému stavu.Protože válka výrazně zhoršila zásobovací situaci, byly v řadě škol zřizovány"chlebové komise". Ty vznikaly na základě nařízení císaře a jejich členové - státní úředníci a učitelé - měli za úkol vypracovatsoupis všech obilních zásob a vydávat občanům poukázky na nákup potravin. Některé školy se také proměnily v pečlivě střežená skladiště mouky a mnohé školy musely uvolnit své výstavné budovy a vyučovat v provizorních prostorech.Gymnázium v Kyjově bylo dokonce uzavřeno - údajně pro"velezrádné rejdy".Učitelé a školy byli také vyzýváni, aby aktivně přispěli k válečnému úsilí říše. Ve školách se proto rozšířil sběr nejrůznějších surovin. Žáci sbírali a ve škole odevzdávali staré kovy, ale i gumu a kaučuk, v masovémměřítku se pořádaly nejrůznější peněžní sbírky. Nebylo nijak neobvyklé, že učitelé odevzdávali na válečné účely jedno procento ze svého platu.Do akcí na pomoc vojákům na frontě se zapojovali žáci tím, že ze starých novin stříhali a šili vložky do bot, sbírali po domácnostech pro vojáky teplé oblečení a prádlo, posílali raněným vojákům do lazaretů knížky. Veškolách byl vyhlašován i tzv. kapesníkový den, při kterém žáci sbírali bavlněné a plátěné odstřižky, ze kterých se pak šilo prádlo a připravovaly obvazy pro raněné.Válečné a vlastenecké nadšení bylo ve školách udržováno i prodejem řady barevných pohlednic, na nichž byli zobrazováni vojáci v zákopech i při odpočinku na frontě. Aby bylo zdůrazněno válečné spojenectví Rakousko-Uherska sNěmeckem, byli na těchto pohlednicích často společně zobrazováni nejen oba císařové, ale dokonce i ve válečných výjevech byl společný boj německých a rakousko-uherských vojáků dokumentován jejich vzájemným promícháním vzákopech či přímo při bojových akcích. Že takové mísení rakousko-uherských a německých jednotek bylo z vojenského hlediska čirým nesmyslem, zřejmě nikomu příliš nevadilo.V Praze byly při vybraných školách v letech války na podkladě aktivity školských úřadů zřízeny o letních prázdninách i tzv. prázdninové družiny. V nich měli žáci zabezpečen nejen pedagogický dozor, ale dostávali v nichzadarmo i jídlo. I tyto družiny ovšem musely náležitě projevovat své vlastenectví. Pořádaly proto slavnostní průvody na Staroměstské náměstí, kde vzdávaly hold císaři Františku Josefovi I.Válečná doba se zapsala do historie našeho školství i jedním značně pozoruhodným opatřením. Od 1. května 1916 se v rámci úsporných opatření začalo poprvé ve všech školách učit podle tzv. letního času, tedy času posunutéhoo jednu hodinu dopředu oproti času středoevropskému.

Energetická společnost ČEZ, a.s., nabízí školám v rámci rozsáhlého vzdělávacího programu širokou paletu materiálů na nejrůznějších nosičích - od klasických brožur a knih po multimediální CD. V těchto dnech k nim přibyl další.

Doba klasické výuky pouze pomocí tabule a křídy je nenávratně za námi a záleží jen na vůli učitele využít ke zlepšení efektivity pedagogického působení neuvěřitelně rychlého rozvoje informačních technologií. Nejde o tozpochybnit úlohu učitele ve výukovém procesu, naopak prohlubovat jeho nezastupitelnou možnost působit na žáky s využitím všech dostupných prostředků našeho školního prostředí.Učitel má v současnosti možnost působit na žáky s využitím nejmodernějších technologií.

Rodiče se často ptají, s jakými problémy se mohou obracet na pedagogicko-psychologické poradny a jejich zaměstnance.Během školní docházky poskytují poradny konzultace a vyšetření například v souvislosti s výukovými a výchovnými problémy.

Honzík a Petřík jsou na odchodu ze školky domů. Oba bratři jsou již převlečení, přesto postávají okolo své starší sestry a nemají se k odchodu. Záhy se dozvídám, že mladší z chlapců nemá rukavici. Prohledáváme šatní poličku isáček na náhradní oblečení. Rukavice záhadně zmizela. Obracím se na staršího chlapce, zda o rukavici nic neví. Vrtí zamítavě hlavou, a tak nakonec Honzík odchází domů bez rukavice.

V posledních letech přibývá jedináčků. Sociologické studie i u nás potvrzují celoevropský trend zvyšování věku matek prvorodiček. Poměrně často se ženy chtějí brzy vrátit do zaměstnání a dál si budovat kariéru, případně separtneři domnívají, že další dítě je pro rodinný rozpočet příliš velká zátěž.Rodičům i jejich jedináčkům prospěje, pokud svůj svět rozšíří o skupinu kamarádů.

Partnerské vyučování či učení - situace, kdy se vzájemně vyučují spolužáci - je jednoduchá, ale překvapivě účinná metoda. Jeden žák, jenž už zvládl určitou látku, vyučuje jiného žáka, který tuto látku dosud nezná nebo ji vpožadované úrovni nezvládl. Prospěch z toho mají oba.Pomáháním druhým se žáci učí důležitým sociálním dovednostem.

Můj syn chodí do 4. třídy ZŠ, do výběrové jazykové třídy. V učení prospívá zatím dobře, má však problémy s chováním. Na neurologii i psychologii u něj byla před nedávnem diagnostikována LMD, hyperaktivita, poruchy pozornosti.Paní třídní učitelka ho na základě špatného chování vyloučila ze školy v přírodě. O jeho zdravotním stavu je informována. Přesto stále váhá, má strach z přílišné odpovědnosti a z případných úrazů. Já však mám pocit, že syn jezbytečně a nespravedlivě vyřazován z kolektivu, navíc kvůli chování, které je z velké části způsobeno jeho poruchou. Má právo ho třídní učitelka ze školy v přírodě kvůli chování vyloučit, i přes jeho diagnózu? (z redakční pošty)Děti s ADHD je velmi obtížné udržet jen několik minut v klidu.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) neobsahuje učivo jako závaznou položku - školy tedy nejsou vázány povinností jej do svého školního vzdělávacího programu (ŠVP) převzít. Znamená to, že každá škola simůže učit, co chce? Znamená to, že je vlastně jedno, co se bude ve školách učit? Že se - dovedeno ad absurdum - nemusí učit vůbec nic?Očekávané výstupy jsou formulovány činnostně a aplikačně a bezpodmínečně předpokládají osvojení jistého učiva.

Četla jsem vnučce pohádku o Perníkové chaloupce. Poslouchala ani nedutala. Ale jak jsem došla k tomu, že děti zabloudily v hlubokém lese, ten tříletý špunt se na mě pochybovačně podíval a povídá: Babičko, proč nezavolaly tatínka mobilem?Četba je mezi dětskými zálibami až na třetím místě. Vede počítač, následovaný sportem.

Je důležité rozlišovat mezi vyučováním a učením. Tato věta je nejspíš pro většinu čtenářů samozřejmostí nebo zbytečným teoretizováním, přesto ji uvedu hned na začátku.Škola, kde učitelé sice pilně vyučují, ale děti se málo učí, je špatnou školou.

PhDr. Ilona Gillernová, CSc. je vedoucí katedry psychologie FF UK v Praze. Zabývá se pedagogickou, sociální a forenzní psychologií, přednáší studentům a učitelům, napsala mnoho odborných publikací a řadu let se také věnujevýzkumu.Ve vytváření a rozvíjení sociálních vztahů má škola nezastupitelnou úlohu, kterou rodina nemůže nahradit.