DEN OTEVŘENÝCH ŠKOL
Jiří Lacman, 9/2017
Jak připravit ve škole den otevřených dveří, aby k vám přilákal nové žáky? Někde prostě jen napíšou ceduli, uklízečka vytře o hodinu dřív a otevřou se dveře. Jinde ředitel absolvuje dvoudenní marketingové školení za několik tisíc korun o operativní organizaci a logistice podobných akcí. Nejlepší bude zlatá střední cesta.
RODINNÝ ROMÁN
Jiří Karban, 9/2017
Při pohledu na školáky neúnavně písmenkující pomocí mobilů se nabízí otázka, kolik kreativní energie skončí na elektronických skládkách. Přitom potřeba cosi sdělovat by mohla být nasměrována i jinak. A ve výsledku se může proměnit ve zdroj radosti, poznání či sebereflexe. Podotýkám: ve vaší rodině.
JAK V NAŠICH POTOMCÍCH VYPĚSTOVAT ZDRAVÝ VZTAH K JÍDLU
Nedávný tragický skon herce Jana Třísky neznamenal pouze odchod jedné herecké legendy, ale také jednoho symbolu. Třískovou první rolí po návratu z emigrace se stal svérázný učitel ve filmu Obecná škola (1991). Možná jediný pozitivně vnímaný kantor v naší novodobé kinematografii.
OSCARY PRO UČITELE
Radek Aubrecht, 9/2017
Herci mají Oscary, vědci Nobelovy ceny a učitelé Global Teacher Prize. Na rozdíl od těch prvních dvou je to třetí ocenění v Čechách zatím takřka neznámé. To však možná změní česká verze této ceny, která má za sebou nultý ročník.
Bavíte se s žáky ve škole o situaci ve světě? Rozebíráte s nimi události, jako je dění v Severní Koreji, masakr v Las Vegas či třeba vystoupení Miloše Zemana v Radě Evropy? Jsou děti frustrované ze zpravodajství? Bavíte se s žáky o politice? Patří politika do školy?
Když se chcete zlepšovat v běhu, budete běhat s běžci, kteří jsou pomalejší než vy, nebo rychlejší? To je přece zbytečná otázka, řeknete si, ale tvůrci myšlenky masové inkluze si ji zjevně nepoložili. A ve škole přece pořád jde o zlepšování, nebo ne?! Pravda je taková, že jsme dětem na druhém stupni ZŠ vzali vzory, protože jsme nadanější děti nechali utéct na víceletá gymnázia. A místo nich do škol přicházejí handicapované děti, což může být přínosem v případě tělesného postižení, nikoli však duševního. Pozor, nepopírám že i styk s mentálně handicapovanými může být pro obě strany obohacující, nechť se však děje v rámci mimoškolních aktivit, nikoli však během práce ve škole. Vraťme se ještě k přirovnání se sportem. Každé dítě chce být nejlepší. Když nemůže z nejrůznějších důvodů vynikat v učení, najde si jinou oblast, kde může být nejlepší - např. v nekázni, v provokování učitele, šikanování spolužáků, ignorování školních povinností, v počtu nedostatečných... A jaký konečný důsledek tedy sociální inženýrství jménem inkluze do našich škol přineslo? Především převrácení pojmu znevýhodněný žák. Zatímco o nadané se starají na víceletých gymnáziích a o postižené pečují asistenti a další podpůrné instituce, obyčejní průměrní žáci, kteří zůstali na druhém stupni základek, se podle mě stali těmi znevýhodněnými. Jsou to děti, na něž se zapomnělo. Děti, na které se nedostávají stipendia ani granty. Je to budoucí většinová společnost, na niž si politici vzpomenou jednou za čtyři roky, až když budou potřebovat jejich hlas ve volbách. Vůbec to téhle generaci nezávidím.