Online archiv

„Sledujete osudy svých absolventů? Platí, že v dospělosti »jedničkáři pracují pro trojkaře«, tedy že školní úspěšnost se nekryje s úspěšností v reálném životě?“

Pavel Brycz není jen spisovatelem, ale i „docentem tátologie“. Alespoň tak se nazývá ve své dvoudílné knize, kde nahlíží téma rodiny optikou trojnásobného tatínka. A činí tak s notnou nadsázkou.

Jarka

Tahle učebnice strašně klame tělem. Člověk ji zpočátku obrací v rukou trochu rozpačitě. Logo vydavatele Computer Media vyvolává spíše očekávání manuálu k Photoshopu, barevná, lesklá obálka s palcovým nadpisem evokuje lifestylový časopis a fakt, že učebnice nemá schvalovací doložku MŠMT, vyvolává řadu znepokojivých otázek.

Dcera studuje na Open Gate již čtvrtým rokem osmileté gymnázium. Před tím navštěvovala českou základku v místě svého bydliště, tudíž máme srovnání s oběma modely. Podle mého názoru je kladem Open Gate individuálnější přístup k dětem, větší prostor pro diskusi mezi studenty a pedagogy. Velmi se mi líbí způsob hodnocení – děti pracují s bodovým hodnocením svých školních výsledků, které je vyjádřeno procentuálně. Prostřednictvím počítače tak mohou aktuálně sledovat, jak se jim podařilo zvládnout ten který úkol či písemnou práci. V případě, že se jim něco nezadařilo na první pokus, mají možnost opravy (např. opravného testu), ale musí být proaktivní, sami se k opravě přihlásit. Takže místo aby pokračovali v probírané látce bez pochopení předchozí, využijí většinou možnosti opravy a danou látku se naučí a pochopí ji a mohou tak snáze navázat na následné probírané učivo. Velmi mne také zaujala práce v třídním kolektivu. Skoro každý student má své „silné“ a „slabší“ předměty, čehož využívá pedagog k tomu, aby v průběhu hodiny spolu děti spolupracovaly. Např. v hodině matematiky může jeden student pomoci jinému a ten, protože je například humanitního zaměření, pomůže svému spolužákovi v hodině angličtiny. Děti tak pracují pod menším stresem a zároveň ve třídě panuje přátelská a uvolněná atmosféra. Přirozeně tím postupně dochází k směrování studentů k jejich budoucímu zaměření studia. Slabých stránek jsme zatím moc neobjevili, za což jsme velmi rádi. Jen je pro nás bohužel nevýhodou umístění areálu školy. Přestože se škola nachází pouze dvacet minut autem od našeho bydliště, musíme dceru do školy denně vozit, protože rozumné spojení MHD neexistuje. Domnívám se, že v mnohém by Open Gate mohl být pro české školy a jejich pedagogy inspirací. Na druhou stranu si myslím, že i v českém školství již existují školy s velmi kvalitní výukou, v mnohém se podobající výuce na Open Gate, např. ZŠ v Klánovicích, ve které probíhá výuka podle programu Začít spolu a kterou dcera navštěvovala před přijetím na Open Gate. Gabriela Šmerdová

Svěřit dítěti klíče od bytu, mobil, jednoduše cokoliv, co vyžaduje jistý zodpovědný přístup, nemusí být sázka do loterie, jak to na první pohled vypadá. Ať tak či onak, jednou k tomu stejně dojde.

Jméno žáka jsem změnila, ale jeho příběh je autentický. Možná vám bude připomínat i něco z vlastní praxe. Bohužel.

Přinášíme vám další pokračování série článků zaměřených na speciální vzdělávací potřeby žáků (SEN – Special Educational Needs). Více informací, jak s těmito žáky pracovat při výuce cizího jazyka, naleznete v online kurzech pořádaných British Council.

Vždy, když se objeví zpráva podobného typu jako ta o „fackujícím řediteli“, zbystřím. Pečlivě si přečtu noviny, popřemýšlím a analyzuji. Chce se mi křičet, chce se mi telefonovat na ministerstvo školství, chce se mi hovořit s ředitelem zeměkoule.

Nebo spíš peklo? Proč se ráj z prvního stupně základní školy počínaje šestou třídou náhle překlápí ve svůj opak? Proč je dnes tak obtížné učit na druhém stupni české základky? Podívejme se na věc optikou mediálně nedávno propíraného případu „fackujícího ředitele“.

Ledy se prolomily a neuvěřitelné se stalo skutkem. Našemu časopisu se po téměř čtvrt roce odkladů podařilo získat audienci u ministryně školství Kateřiny Valachové.