Online archiv

Náš dlouholetý spolupracovník Jan-Michal Mleziva vydává v této době svou prvotinu -Vyjmenovaná čtení. Přirozenou cestou učí děti vyjmenovaná slova a spolu s tím i mnoho dalšího. Není bez zajímavosti, že v knize je „odtajněno“ vyjmenované slovo pyj, a to citlivou formou, která by neměla snad vůbec nikoho pohoršit. A to včetně ilustrace.

la jsem ulicí již po ránu jako obvykle zaplavenou parkujícími auty, když mě z všednodenního zamyšlení vytrhlo hlasité „Hopla!“ To na protějším chodníku mladá žena hlasitě zareagovala na nešikovné zdolávání obrubníku. Svého synka málem vyklopila z kočárku, kterému jsme před lety říkávali golfové hole. Z hlediska mé profese logopedky typ vozítka velice kritizovaný. Batole v něm sedí zády k dospělému, což k vzájemné konverzaci, chcete-li komunikaci rozhodně nepřispívá. Avšak - jak praví klasik - šedá je všechna teorie, zelený strom života! Mladá, na dnešní dobu skutečně velmi mladá maminka, dívčí typ, tak odhadem něco přes dvacet, celá v černém, s černou kšiltovkou na hlavě dala mým úvahám zcela jiný směr. Svěžím tempem pokračovala v jízdě a současně svého synka, kterému jistě chyběl nějaký ten měsíc do věku dvou let, atakovala hlasitými dotazy: „A toto je?“ Chlapcovu odpověď jsem přes silnici nezachytila, zato maminčinu odpověď - „Ano, správně, je to volvo“ - ano. A hned následovala další otázka a další, s upřesněním: „A ten bílej?“ To už jsem svou chůzi na protějším chodníku přizpůsobila sledované dvojici, aby mi nic z jejich konverzace neuniklo. Byla to radost! Ne proto, že hošík na všechny dotazy podle reakce své maminky správně odpovídal (zřejmě tu hru spolu nehráli poprvé). Plesalo mé srdce logopedky! A jeho potěšení narůstalo, když mladá žena k podvědomému procvičování barev přidala i směrovost - otázkou: „A tamto naproti ?“. Na každou - ve věku zúčastněného dítěte jistě ne úplně správně artikulované slovo - zazněla perfektně artikulovaná odpověď. Prostě - fonematický sluch dostával svou potřebnou dávku přirozeného procvičování. Co věděla mladá žena o prospěšnosti svého jednání? Řekl jí někdo, jak svému dítěti prospívá, jak je dobře, že všechno komentuje, jak rozumně vychází z klukovského zájmu o auta, jak určováním jednotlivých značek procvičuje rozlišování tvarů, což chlapci jednou hodně pomůže při zvládání počátečního čtení? Byla jsem v silném pokušení na mladou ženu promluvit, říct jí tak obyčejně, lidsky, jak mě její chování potěšilo. Ale netroufla jsem si, s ohledem na značnou generační vzdálenost a zjevně jinou, rozdílnou -takříkajíc - životní filozofii. Ještě jsem zaznamenala konstatování - „Ano, to je škodovka, to je móc stará škodovka.“ - když jsme se skupinou chodců dorazili ke světelné křižovatce. Při čekání na zelenou stačila mladá žena ještě reagovat na spontánní dětský projev poopravením: „To nebyl firemní autobus, to byla městská hromadná.“ Vůbec si nedělala hlavu z použití složitějších výrazů. Proč také? Slovně přivítala také „zeleného panduláka“, který nám všem dovolil přejít frekventovanou silnici. Hošíka ten slovní pingpong viditelně - vlastně slyšitelně - stále bavil. V chumlu pospíchajících jsem stačila zaslechnout: „To byl bavorák? Ani jsem si nevšimla. Jenom jestli nekecáš!“ Ten slovní obrat mě vůbec nerozladil. Nevím, kam ta mladá maminka s chlapcem pospíchala. Mě podarovala. Bylo mi najednou nějak veseleji, třebaže se ulice ještě ani neprobrala z ranního zádumčivého podzimního oparu.

Jaký přístup MŠMT byste uvítali v oblasti platové politiky

Kde hledat metodiku pro výuku moderních dějin? Ve skriptech Člověka v tísni najdete informace, které v učebnicích často chybí. Ke skriptům je navíc připojena kolekce dokumentárních filmů.

Způsob, jak vyučovat moderní dějiny, se hledá na českých školách už pěkně dlouho. Společnost Člověk v tísni vyvíjí nové metodiky, které jsou založené na promítání filmů. Jaké jsou s nimi zkušenosti? O své názory se s námi podělili doktorandi, kteří podle nich vyučují.

Chtěli byste vidět, jak váš předmět vyučuje někdo jiný, ale málokdy se dostanete na hospitaci? I přesto je to možné, a dokonce si můžete o zhlédnuté hodině popovídat s odborníkem na didaktiku a také s kolegy. Takové možnosti nabízí projekt KURIKULUM G, který ve spolupráci s MŠMT realizuje Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

Být štíhlá, nebo dokonce hubená je v módě. Znamená to ale, že každá dívka, která se snaží být hubená, je anorektička a měli bychom nějak zasáhnout? A hraje vůbec móda a názor okolí při vzniku anorexie nějakou roli? Jaká čeká tyto dívky budoucnost? Pro učitele, kteří často mívají tyto dívky v lavici, je dobré o této nebezpečné nemoci vědět základní informace. 1. Může za to diktát doby?

Dobrý den, jsem ve složité situaci. Žiji s přítelem, který má sedmiletou dceru Esterku z předchozího vztahu. Já mám s Esterkou velmi dobrý přátelský vztah. Má mne velmi ráda, trávíme, resp. trávily jsme spolu spoustu času. Bohužel minulý měsíc Esterka řekla své matce, že, když se potřebuje uklidnit, sáhne mi na prsa. Což ona skutečně několikrát udělala. Nikdy jsem to nepovažovala za nic významného, proto jsem proti tomu nijak neprotestovala. Co ale následovalo, bylo šílené. Můj přítel obdržel předběžné opatření od soudu - dočasný zákaz styku dcery se mnou kvůli podezření z pedofilie (!). Esterčina matka toto předběžné opatření donesla do školy. I když máme s ředitelem i učiteli výborný vztah, tak nedovolují dokonce ani mému příteli - otci Esterky, aby si ji vyzvedl. Když jsem jednou před školou čekala na Esterku já, přišel mi ředitel říct, ať odejdu, jinak zavolá polici. Jsem zoufalá. Mají na to právo? Já jsem v hrozné situaci, snažím se nyní získat potvrzení, že nejsem pedofil. Nemohu uvěřit tomu, že soud i škola se postavily na stranu evidentně pomatenou. Děkuji za jakoukoliv pomoc Dana Z. Milá Dano, děkuji za dopis. Váš příběh je skutečně velmi složitý a rozumím, že se rychle snažíte hledat pomoc, kde to jen jde. Je smutné, že vztah mezi matkou a otcem Esterky má v sobě tolik agrese, že to zasahuje mnoho lidí okolo. Zájem o druhotné pohlavní znaky je u dětí běžný. V několika fázích se u nich vrací a šáhnutí zvláště dívky dospělé ženě na prsa bych nepovažoval za nebezpečné. Ovšem je asi dobré dívce vysvětlit, že se to nedělá a vlastně zjistit, proč to dělá (ta její interpretace, že to dělá, aby se uklidnila, je docela zajímavá a zřejmě asi pravdivá).

V českých školách se začíná častěji pracovat na tvorbě dobrých vztahů s veřejností. Avšak stále se najdou i takové školy, které tvorbu kladného image nepovažují za důležitou. Nebo na ni prostě nemají čas. To se jim však v dlouhodobém horizontu nemusí vyplatit.

Jak je možné ublížit obyčejnou textovkou nebo e-mailem? A jak to vypadá, pokud se dítě stane obětí kyberšikany? O nové formě psychického týrání jsme mluvili s odborníkem na šikanu Michalem Kolářem.