Online archiv

Když v mateřské škole začínám v září s pravidelným poledním předčítáním knih, velmi často slyším: „To znám, to mám doma na DVD. Někdy se také dozvím: „Tuhle knihu mám doma.“ A na otázku, kdo ti ji čte, je většinou ticho. Jistě, stále existují rodiny, kde dětem čtou, většinou však jen do doby, než dítě začne samo zvládat základy čtení. Málo dětem čteme, a bohužel to platí i o mnoha školkách.

Už se to blíží. Za chvíli budu mít papírové oprávnění k tomu, abych se mohl „postavit“ před třídu žáků (lépe řečeno mladých perspektivních lidí). Radost z tohoto splněného snu a údělu - vyučovat, je jistě na místě. Ale… Z mé dosavadní praxe už vím, co mohu očekávat. Pocity radosti jsou najednou střídány obavami. Vím, na co se mohu ve školství (jako muž) těšit. Poměrně často se setkávám s lidmi, kteří mi toto povolání rozmlouvají a říkají: „Nebuď blázen!“ Bohužel mezi nimi jsou i učitelé, kteří ve školství pracují již řadu let.

Co si o tomto aktuálně diskutovaném problému myslí ředitelé škol?

Nedávno se objevila na stránkách MŠMT příručka „Kultura genderově vyváženého vyjadřování“. „Jazyková doporučení v této knížce nejsou závazná a nenařizují nikomu, jak má mluvit a psát. Jejich smyslem je učinit komunikaci zdvořilou, kultivovanou a příjemnou vůči ženám i mužům, a vyjádřit a uznat reálný podíl žen na chodu věcí veřejných.“ O názor jsme požádali její potencionální uživatele, učitelku a publicistu.

Rozhovor s Radanou Lencovou o tom, co předcházelo návrhu nového školního psacího písma - Comenia Script(CS)

Jsem maminkou čtyř dětí, které navštěvují různé školní jídelny. Přestože se v každé z nich nabízí výběr dvou jídel, vegetariánské k naší lítosti schází. Stále přece přibývá lidí, kteří přemýšlí o tom, co a proč jedí, a stále přibývá dětí, které byť k tomu doma nejsou vedené, nechtějí maso jíst. Tyto děti potom prostě maso nechají na talíři a to se vyhodí. Už to, že se jídlo vyhazuje, vnímám jako velmi nevýchovné a špatné a pak je zde další důsledek. Dítě sní rýži či knedlík s omáčkou nebo brambory, na chvíli se zasytí ovšem chybí to podstatné - výživová hodnota jídla. Myslím proto, že má smysl, aby školní jídelny vegetariánská jídla nabízely. Zkoušela jsem o tom hovořit s kuchařkami v jídelnách, kam chodí mé děti, i s učiteli, kteří se v jídelnách také stravují, a zjistila jsem, že dochází k nepochopení už v tom zásadním: co to vlastně je vegetariánské jídlo. To totiž všichni zaměnili s pojmem bezmasé jídlo. A v tom vidím velký kámen úrazu. Jídla bezmasá, např. ovocné knedlíky, palačinka se špenátem, zeleninové rizoto, lívanečky se zavařeninou, současné jídelny nabízejí, a to minimálně jednou týdně, ale to jsou jídla málo vydatná, málo výživná. Děti jsou ve vývinu, potřebují stravu pestrou v přísunu vitaminů, minerálů, bílkovin… Maso z talíře nestačí odstranit, je nutné ho nahradit. Proto jsou vegetariánská jídla kombinací zejména obilovin, luštěnin, zeleniny a ovoce. Vaření obilovin je jiné než tzv. běžné vaření. Je potřeba více času na vaření, některé druhy se musí připravit den předem, což se týká i luštěnin, některé se před vařením musí spařovat, aby vůbec k jídlu byly, jiné se musí rozdrtit. To je jen miniaturní nástin specifik při vaření obilovin a kuchaři nestačí jen dobrá vůle chtít vařit jinak, ale musí se naučit jak. Myslím si, že nabídka kuchařské literatury na našem trhu je bohatá a kvalitní, ale proškolení nejen vedoucích jídelen, ale zejména kuchařů je nejlepší cestou, jak se naučit vařit jídla, která nejsou běžná, a kombinovat méně obvyklé suroviny. Na takovém školení, kde kuchař může uvařit a často sám poprvé ochutnat vegetariánské jídlo, získá hmatatelnou zkušenost, kterou mu kniha nemůže poskytnout. Dalším důležitým momentem je používání koření. Paleta koření je mnohem bohatší než při vaření běžných jídel, tedy pro kuchaře další nové informace. Nebo krájení zeleniny. Víte, že mrkev nakrájená na kolečka má jinou chuť než nakrájená na proužky a jinou, když je nastrouhaná? Právě tyto postupy si lze na kurzech vaření vyzkoušet a ihned začít používat. Věřím, že je to rychlejší a snazší cesta než přes studium kuchařských knih. Nejsem odbornicí na výživu, můj názor pramení ze snahy vařit a jíst chutně, kvalitně, pro radost a s radostí.

Rozdělení do skupin

Znají ho všichni výchovní poradci, kteří prošli vzděláním na filosofické fakultě a mnozí další, které ovlivnil svými názory dětského psychologa. PhDr. Václav Mertin působí jako vedoucí katedry psychologie, kde se specializuje na školní psychologii.

Nejen rodiče ale i pedagogové by měli poučit děti o tom, jak se mají chovat na sjezdovkách. Zejména v hodinách tělesné výchovy lze vyhradit čas k diskusi o nebezpečí, které může číhat na sjezdovce a jak mu nejlépe předcházet. Zvláště pokud se chystá třída na lyžařský výcvik.

Pěkný den, máme se s manželem rádi. Jsme spolu už devátým rokem, máme dvouletou holčičku a šestiletého syna. V sexu si občas nerozumíme, je to však v přijatelné míře. Dlouhou dobu se nám však nedaří vytvářet harmonické prostředí. Snažím se pečovat o domácnost, o děti se staráme spolu, oba chodíme do práce. Chtěla bych mít doma pocit pohody a klidu. Oba dva jsme vysokoškolsky vzdělaní, ale mám dojem, že to je naopak překážkou rozvoje našeho vztahu. Jako učitelka vím, jak je harmonická rodina pro rozvoj dětí potřebná. Občas manžela manipuluji a on to pozná. Dříve mě více poslouchal a po té, co jsem mu jednou byla nevěrná, mě přestal respektovat. Jako žena předpokládám, že budu doma respektována. Jenže on chce, abych se s ním domlouvala. Stará se o děti, v určité míře se podílí na starostech o domácnost. Chci však doma rozhodovat a on chce mít stejný podíl na rozhodování jako já. Je to únavné. Moji rodiče se vždycky nějak domluvili. Maminka tím, že se starala o domácnost, měla vždycky rozhodující slovo a tatínek se jí vždycky podřídil. Byl tak doma klid, pohoda a pořádek. Já teď musím být pořád ve střehu a dávat pozor, abych pak později kvůli rozpornému názoru manžela, nemusela měnit své rozhodnutí. Je možné žít v klidu s manželem, který se nechce ženě v domácnosti podřídit? Je možná nějaká změna, která nám oběma umožní důstojný a spokojený společný život bez toho, že bych se bála o svou pozici a bez boje o moc? Jana, Brno Paní Jano, děkuji za upřímnost a za to, že otevřeně pojmenováváte váš problém. Většinou chceme mít v domácím prostředí klid, je však otázkou, jakým způsobem se k tomu klidu dostaneme. Zatím jste využívala své převahy, zdá se ale, že vašemu partnerovi tento model již nevyhovuje. Protože se postoj partnera změnil, pokud chcete s ním společně žít a chcete, aby neohrožoval vaši pozici, je nutné nastavit takové změny, které budou pro vás oba přijatelné. Pravděpodobně půjde o změny, ve kterých jasně nastavíte pozice moci a rozhodování. Doposud se tyto pozice vytvářely živelně, nyní doporučuji nastavit smluvní strategii. Je přirozené, že když nám partner předává v určité oblasti nad sebou moc, že tuto moc využíváme. V tomto případě došlo k tomu, že rozměr vaší moci v partnerském vztahu přestal vašemu partnerovi vyhovovat. Tím, že se brání, znejišťuje i vás. K tomu, abyste vytvořili plán společného soužití, je potřebné se nejprve shodnout na cíli vašeho partnerského života. Po stanovení společného cíle už bude nasnadě stanovit, jaké kroky k tomuto cíli vedou. Při takovém strategickém plánování si nastavíte konkrétní zodpovědnost a pravomoci a jejich provázání. Přijdete tak sice o určitý podíl na moci, budete mít však možnost partnera motivovat k tomu, aby převzal částečnou míru odpovědnosti za domácnost. Tato strategie vám může rozvázat ruce, na druhou stranu budou některé záležitosti provedeny jinak, než byste to provedla vy. Takže se budete muset vzdát kontroly nad procesem, kterým bude váš partner svou odpovědnost provádět. Možná se vám zdá takový způsob příliš sofistikovaný, když doposud vše probíhalo poměrně lehce. Tato lehkost je největší právě v situaci, kdy jeden z partnerů má převahu. Plán má několik funkcí. Vytváří kontrolní rámec, který jasně poukazuje na osobní zodpovědnost každého z partnerů. Nevýhodou takového plánu je transparentnost obou partnerů a omezená možnost se vztahem manipulovat. Může vám připadat, že podobný plán je málo spontánní. Samotný plán nevylučuje hluboké prožívání vztahu, naopak dává spontánnímu prožívání vztahu určitý rámec. Spontánní láska totiž většinu problémů neřeší. Teprve mírně sofistikovaný postup vám umožní pro váš vztah narýsovat vlastní pravidla, která se možná vymykají obecným pravidlům a zvyklostem, které jste si přinesli z původních rodin. Problémem se stává, když řada hodnot, které si přinášíte ze své rodiny, jsou pro partnera nepřijatelné nebo o nich nic netuší. Aby domluva mohla být konstruktivní, potřebujete se zbavit důvodů ke strachu, který ve vašich představách partnerský život přináší. Budete muset být před sebou i před partnerem transparentní a přiznat si svoje slabiny. Při vyjevování vlastních potřeb je dobré vyjádřit pocity a myšlenky bez strachu, že partnera zraníme. Je dobré vyjádřit všechna pro a proti, která vás napadají, abyste se předem vyhnuli důvodům k nespokojenosti. Pro funkčnost takové domluvy vidím jako potřebné odložit jakékoliv náznaky manipulace, obviňování a agrese. Po aplikaci strategického přístupu k řešení vašeho problému, nastanou nové skutečnosti. Budete mít o důvod méně partnerem manipulovat a partner přestane být vaším protivníkem. Zvažte, zda takové změny chcete. Věřím, že se vám podaří nalézt společné řešení tak, abyste byli oba dva spokojeni.

Náš hlas je naším nejužívanějším komunikačním nástrojem. Přestože současné poznatky prokazují, že ve vzájemném sdělování informací mezi lidmi jsou ve velké míře zapojeny nonverbální prvky dorozumívání, bez hlasu si nedovedeme představit většinu forem společenské interakce a vzájemného kontaktu. Poslední generace zapomínají na hlas jako lék duše. Může to výchova nějak změnit?

Již dvanáct let v centru Prahy sídlí Lauderovy školy, které vyučují od mateřské školy po maturitu převážně děti židovského původu. Jsou jedinými židovskými školami v České republice, jejich zřizovatelem je Židovská obec v Praze. V současné době je navštěvuje asi 130 žáků. Jak se žije ve škole, která se řídí zvyky judaismu?