Online archiv

CO LETÍ U DĚTÍ

Výtvarnice Lucie Lomová (1964) je známá především jako autorka komiksů. Z její tvorby pro děti si získaly největší proslulost příběhy dvojice hlodavců Anči a Pepíka, které se dočkaly loutkové a nedávno i televizní adaptace. Jaká byla cesta myšek od původního nápadu až na televizní obrazovku?

Nemohl jsem ráno dospat, a tak jsem si před odchodem do školy pustil televizi. Dávali seriál o současné škole. Scenárista, jak se zdálo, ovšem malinko zamrzl v časech, kdy kantoři nosili fraky a v biografech frčela Cesta do hlubin študákovy duše. V úvodu totiž pedagog vytahal za ucho studenta, jenž si četl pod lavicí rodokaps. Marně dumám, kdy jsem naposledy zabavil žákovi nějakou tiskovinu... Pravda, asi před pěti lety si jeden intelektuál při hodině prohlížel časopis o počítačích dokonce s 3D brýlemi na očích, ale jinak se dnes pod lavicí jen hraje na mobilu. V další scéně žáci darebáci nasadili kostře z kabinetu přírodopisu buřinku a do třídní knihy dali chcíplou myš. Proboha, kde by dnes vzali buřinku, natož myš? Mladá kolegyně našla jednou v třídnici prezervativ, ale jinak se na neoblíbeného kantora posílají rodiče, právníci nebo anonymní udání. Kdo by se dnes zdržoval s myšilovem?! Nejtragičtější na celém seriálu byla ovšem mluva mladých protagonistů. Študáci psali kónu (kompozici), načež kantor vyrval (vyvolal) z dějáku lajdu (lajdáka), jenž obdržel sardel čili bajli (nedostatečnou). Vzrušení obstaral inšprda (inspektor), vyšetřující milostné vzplanutí sextánky k prófákovi, nebo snad k repetentovi, co jí namáčel copy do inkoustu? Už si nevzpomínám přesně. Nicméně takto staromilsky doklopýtal děj filmu až do chvíle, než děcka dostala vysvrgo a začaly prázky - v životě jsem neslyšel své žáky tato slova použít. Když jsem ten den přišel do školy, schválně jsem se zaměřil na aktuální mluvu mládeže. Předkládám zde malou ochutnávku, ovšem bez sprostých slov, což je jako v tom pověstném inzerátu: „Prodám obsah internetu na čtyřech bilionech DVD, případně obsah internetu bez pornografie na čtyřech DVD.“ Podotýkám tedy, že jde pouze o malý výsek z macatého jazykového koláče našich ratolestí. Nuže, hned při ranním dozoru ve třídách posílám své ucho na výzvědy. Děvčata probírají, kdo má jak libózní profilovku na fýbku (povedené profilové foto na Facebooku). Některá z nich má podobenku vykachněnou (vyšpulené rty), jiná čelfie (selfie, na němž je vidět jen čelo), mega hustá kašomalta (opravdu prestižní záležitost) je mít dnes droníčko, což je selfíčko pořízené prostřednictvím dronu. Pak už dámy jen pomlouvají fujtúbry, tedy youtubery, jejichž videa na YouTube nejsou příliš libózní. Z hloučku chlapců se ozývá hovor o poznání vášnivější. Doznívají v nich totiž nedávné zážitky z počítačových her, jako je Minec (Minecraft), Goučko (Counter-Strike: Global Offensive), Lízej kredenc (League of Legends) apod. Je to vskutku adráč (adrenalin), když ákáčkem (samopalem AK-47) šotíte (střílíte) hedky (hlavy) botů (robotů). Než zazvoní, stačí se ještě ásknout (zeptat se), jakou má kdo apku (aplikaci v mobilu) nebo jakým esúvéčkem (sportovní užitkové vozidlo SUV) je emko nebo téčko (máma či táta) ráno přivezli. Pak už vchází do třídy pedagog. Tento nebožák zastupuje profesi, jež je pro žactvo ztělesněním zla podobně jako v příbězích o Harrym Potterovi hrůzostrašný Lord Voldemort. Obávám se však, že dnešní děti jeho jméno vyslovují jako - Lord Vojeldort. Ptáte-li se, jak je to s mládežnickými výrazy okolo školní docházky, tak pochopitelně existují, ale košatosti slangu kolem moderních technologií nedosahují. Zaznamenal jsem například výrazy aksna (školní aktovka), buzerlist (žákovská knížka), babinet (kabinet, v němž jsou výhradně pedagožky) či hodit čelíčko (zaujmout typickou polohu na lavici během výuky). Jazykovou vynalézavost mládeže jsem ocenil snad jen jednou při výletu s deváťáky. Stanovali jsme v kempu a chlapci ukuchtili v kotlíku fazolovou polévku. Tato pochoutka posléze způsobila hromadnou běhavku půlky třídy. Souboj o trojici místních toalet nazvali studenti dle amerického fantasy seriálu - Hra o trůny. To mě přivádí zpět k výchozímu bodu mé úvahy. Pro příště bych poprosil tvůrce seriálů o současném školství, aby nemátli diváky. Hlavně ať se vyhnou takovým lapsům, jako je chcíplá myš, copy v inkoustu nebo kostlivec s buřinkou. Ať radši točí o počítačových myších, vlasech namotaných v toneru tiskárny a z buřinky můžou udělat třeba bouřku na školním výletě. Jedna taková nás nečekaně zastihla v kempu s deváťáky. Třídní komik Padevět ovšem nečekanou přeháňku nazval slovy „chcanec nečekanec“. To by v seriálu nejspíš neprošlo.

Scenáristu Petra Jarchovského netřeba příliš představovat. Filmy jako Šakalí léta, Pelíšky, Želary nebo Občanský průkaz hovoří za sebe. Nedávno autor rozvířil společenskou diskusi dramatem Učitelka. Snímek o kantorce základní školy, zneužívající své postavení, zavádí diváky do časů normalizace. Třídní učitelka, kovaná komunistka, využívá rodiče žáků k různým privátním službám, za což se odvděčuje dobrým prospěchem dětí. Žáky, jejichž rodiče odmítnou její hru, naopak vystaví psychickému teroru, což vede až ke kolapsu jedné z dívek. Následná rodičovská schůzka se mění v soudní tribunál, v němž má hlavní slovo naše ochota nechat se korumpovat.

MŮŽE SI VZÍT UČITEL DOVOLENOU?

PŘÍPRAVA PŘEDŠKOLÁKA PRO VSTUP DO ŠKOLY V těchto dnech začínají rodiče se svými předškoláky docházet k zápisům do prvních tříd základních škol. Společně s odborníky řeší, zda je jejich dítě zralé pro vstup do školy, nebo je-li třeba dát dítěti odklad školní docházky.

Tajit skutečnost, nebo mluvit na rovinu? Když někdo v nejbližší rodině onemocní rakovinou, dospělí mnohdy chtějí dítě před touto informací „chránit“. Často však mají obavy, jestli by sami byli schopni dětskou reakci zvládnout. Jenže od chvíle, kdy padne verdikt o diagnóze, už nic není jako dřív, a děti to poznají i beze slov.

O tom, že žák trpí cukrovkou, by měli vědět všichni učitelé, kteří ho učí. V žádném případě by mezi nimi neměl chybět tělocvikář. Pokud víme, jaký režim potřebuje diabetické dítě dodržovat a jak se zachovat při hypoglykemii, můžeme mu pomoci účastnit se maxima aktivit, které jsou vhodné pro jeho zdravé spolužáky.

Spisovatelka Tereza Boučková vydala nedávno knihu Život je nádherný, která navazuje na její úspěšnou prózu Rok kohouta. Vrací se v ní k osudu svých adoptovaných romských dětí, ke své nemocné matce, k otci Pavlu Kohoutovi a jednou z mnoha rovin příběhu je i téma hrdinství.

Pusa před spaním, nedělní obědy s prarodiči, Vánoce v létě, novoroční punč s rodinou a přáteli, oslavy narozenin, pouštění lampionů přání, každoroční rodinná soutěž v lukostřelbě… To všechno jsou rituály. Tradice, ke kterým se vracíme. Ale proč?

Odborníci z Centra prevence rizikové virtuální komunikace, které funguje při Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, zkoumali populární počítačovou hru Minecraft a její vliv na dětskou populaci.