Online archiv

„Jsem hnusná, blbá, nemožná,“ rozčiluje se třináctiletá Julie. Matka nechápe. Opatrným dotazováním zjistí, že na Julčin post na Instagramu zareagovala jen „jedna holka ze školy“, kterou navíc Julča zrovna nemusí, komentářem: „Jsi skvělá!“

Žijeme v éře bezprecedentního množství informací. Stali jsme se závislými na digitálních zařízeních nejen kvůli práci, ale také kvůli sociální validaci. Proč se bojíme, že nám něco unikne?

Nejnovější výzkumy poukazují na to, že všímavost významně ovlivňuje naši duševní i tělesnou pohodu. Jak ji optimálně využít v zátěžových situacích? Jednou z cest je vědomé přijetí bolestivých pocitů a pochopení jejich skrytých poselství.

Opatření v souvislosti s pandemií covid-19 děti připravila o školu i o většinu volnočasových aktivit. Dříve byly přetížené, teď nemají najednou vůbec nic. Jaké množství frustrace je pro děti z hlediska společenských trendů posledních let a měsíců ještě únosné?

Jak přesně přeložit „fat shaming“? Zkusme se zamyslet nad překladem „tlustá ostuda“, „zahanbení tukem“, „zostuzení sádla“? Také vás to tahá za uši? „Fat shaming“, hanění lidí s nadváhou, záměrně popírá jedinečnost a lidskou hodnotu.

Ridina Ahmedová, autorka, hudebnice, zakladatelka Hlasohledu – centra pro práci s lidským hlasem a projektu Zpěvomat, který má vnášet do veřejných prostor ve městech živý zpěv, se v poslední době věnuje tématům spojeným s tzv. body shamingem – haněním těla pro jeho vzhled. V šestidílném podcastu Sádlo, který lze vyslechnout na Radiu Wave, se Ridina zabývá body shamingem v dětství, v rodině, v milostných vztazích, v mateřství, v zaměstnání i jinde.