Online archiv

Snaha za každou cenu vejít ve známost, nejlépe se stát svými díly/činy nesmrtelným. V klasickém pojetí se jedná převážně o činy společensky negativní. To podle Hérostráta, který ve 4. století př. n. l. zapálil Artemidin chrám vEfesu. Na druhou stranu Fromm popisuje celkem nepatologickou potřebu zanechat na světě svůj podpis, v jeho pojetí patologie nastupuje až ve chvíli, kdy se jedinec nemůže projevit v pozitivním smyslu. Hnací silou komplexu můžebýt:*strach z nicoty, z definitivní smrti,*pocit, že dotyčný je neprávem přehlížen,*potřeba zažít si svých 15 minut slávy.Podpis, pokus pokračovat, působit na svět i po fyzické smrti, lze realizovat vším možným - dětmi, knihou, sportovním výkonem, únosem letadla, atentátem, graffiti či oním zbanálnělým"vysazením stromu". Genderovérozdíly jsou nabíledni.O potřebě nebýt zapomenut nás přesvědčují motta parte a nápisy na náhrobních kamenech.Nejvíce se cení ti, kteří dokázali položit nohu na panenskou půdu. Proto nebude již žádný druhý Armstrong, v českém kontextu v dohledné době žádný Palach apod.Lze se ovšem setkat i s opačnou - psycho-ekologickou - tendencí: nezanechat po sobě stopu, opustit svět takový, jaký jsme jej našli. To nelze automaticky hodnotit kladně, může se za tím totiž skrývat negativní vztah k soběsamému.V každém případě není od věci si položit otázku:"Co bude to poslední, na co budou lidé v souvislosti se mnou vzpomínat?"

Mezi klienty poraden se často objevují osoby, uvádějící jako důvod návštěvy obtíže nebo poruchy v komunikaci. Z dalších dotazů pak vyplyne, že za onen patologický proces považují situaci, kdy si nejsou společně schopni"klidně si sednout a sporné věci si vyříkat".Nechtě a nevěda, co praví, propagují jeden z nejzavilejších partnerských mýtů současnosti. Ten předpokládá a hojně doporučuje samočisticí, ba přímo zázračný efekt tzv. vyříkávání. Praxe naopak ukazuje, že manželský pár sije schopen"pochvalovat"tam, kde se věci vyvíjejí dle přání obou. Domluva je neproblémová i tam, kde jsou lidé jeden vůči druhému v zásadě kladně vyladěni a domlouvají se na něčem, na čem jim příliš nezáleží. Vysoceproblémové je domlouvání v podmínkách vzájemné rozlady"boje o moc".Příklad: Manželé po večeři společně popíjejí kávu. Jeden z nich se ptá:"Miláčku, 24.12. strávíme večer s mojí nebo s tvojí matkou?"Předpoklady, že si onen problém v klidu vyříkají, jsou následující:*v hlase tazatele nebude patrno jisté napětí nebo podrážděnost vyvolávající obdobné ne zcela vědomé pocity u protějšku;*protějšek nebude své vlastní výše zmíněné pocity promítat do hlasu (osoby) tazatele;*mezi dvojicí nebude panovat boj o rozhodovací moc, tj. tázaný nebude mít pocit, že dotaz je pouze formální a tazatel si stejně nakonec prosadí svou.*mezi dvojicí nebudou zbytky trpkosti z jiných nevyřešených sporů;*tázaný třeba i podvědomě netouží po odplatě za faktickou či pomyslnou křivdu;*tázanému budou stejně nebo srovnatelně milé jak jeho matka, tak tchyně;*tázanému budou stejně nebo protivné jak jeho matka, tak tchyně;*matka ani tchyně nebudou (za předpokladu, že s nimi nestráví 24.12.) tázaného citově vydírat, resp. pokud ano, bude prožitek z tohoto vydírání od obou u tázaného stejný;*prostředí je u matky i u tchyně zhruba stejně lákavé nebo naopak odpuzující.Situaci by neměla být komplikována tím, že:*tázaný/á nechce být ani tam, ani onde. Chtěl by trávit vánoce sám či s manželkou (manželem) u teplých jižních moří či jinde;*tázaný/á si přeje jet s někým jiným, než s manželkou (manželem);*tázaný/á vědomě či nevědomky obviňuje svůj protějšek, že kvůli němu na onu cestu nezbudou peníze;*24.12. je den spojený s vědomým či nevědomým traumatem tázaného;*Vánoce se tázanému/né principiálně hnusí;*dotaz dotyčnému připomíná nějakou aktuální traumatizující situaci, např. že tři dny před Štědrým dnem je objednán k zubaři, kam chodí nerad.Dalším nutným předpokladem je, že:*Nevane právě jižní vítr;*tázaná žena není v premenstruu, tázaný muž není ve stavu projevy blízkému ženskému premenstruu stále;*bezdětným manželům se nevybaví nic, co by mohlo souviset s výrokem"Vánoce jsou svátky dětí";*není přítomen žádný jiný srovnatelný problém.Komplexní ideální vztah nenastává prakticky nikdy. No a pak si něco vyříkávejte!To ovšem neznamená, že by se manželé nemohli na něčem domluvit. Domluví se snadno na mnoha věcech, nepoznamenaných konfliktním vnímáním. V takových podmínkách také lze nabídnout kompromis.Pokud je kompromis nepravděpodobný, vedeme každého člena dvojice k určení, co je pro ně v danou chvíli nejdůležitější. Co je pomyslná základní rostlinka, kterou chce pěstovat. A též co jsou rostlinky dejme tomu druhořadé,sice pěstované, ale ty, které nás obrazně řečeno neživí. Je-li dominantní rostlinou např."klidný večer", či"co nejdřív přestat mluvit o té lapálii a raději večer věnovat sexu", pak nezbývá než kývnout nato, co si přeje protějšek."To ale budu pod pantoflem!"opáčí kritický klient."Nebudete,"odpovídám mu s klidným svědomím."Vy totiž volíte, oč budete usilovat."Mimo výše zmíněné"matrimoniologické zahradnictví"je vhodné klienty přesvědčit o ošidnosti falešných představ o komunikaci. Není pravdou, že by úroveň komunikace vytvářela úroveň vztahu, ale spíše naopak platí,že úroveň vztahu výrazně ovlivňuje komunikaci. Je-li vztah třeba jen krátkodobě"na nože", můžete začít medově a řádově spíš v sekundách než v minutách skončíte v hádce.

Jsem profesí klinická psycholožka a zároveň maminka na mateřské dovolené na plný úvazek. V červnovém čísle Psychologie dnes jsem se těšila na článek Kojíte rády? Byla jsem zvědavá, co nového se psychologická obec má dozvědět okojení. Možná to tak měl autor v úmyslu, aby vyvolal diskuzi, ale já ho vnímám jako jednostranný. Tři případy z praxe a vždy kojení jako tragédie, kojení jako utrpení, pak s umělou výživou idyla. Laická i odborná veřejnost jemyslím dostatečně informovaná o výhodách kojení, ale jak vlastně kojit se většina mých souputnic ani od maminky ani od dětské lékařky, natož gynekologa nedozví. Existují kurzy pro těhotné, ale ty navštěvuje jen asi třetinabudoucích maminek.Militantní propagace kojení je jistě neužitečný extrém a ani kojení není všespasitelné. Já osobně považuji možnost kojit za velký dar. Také my jsme měli s kojením problémy, ale podařilo se nám je zvládnout. Nyní si lépeuvědomuji, jaké pocity se mohou objevit u maminek, které kojit nemohou, nebo nechtějí. Mně samotné s kojením nejvíc pomohla kamarádka, kojící maminka. Také proto jsem se stala laktační poradkyní a v Olomouci zaštiťuji podpůrnouskupinu pro kojící maminky.