Online archiv

Nejsme schopni přímo ovlivňovat psychiku nemocného člověka, ale můžeme ovlivnit jeho mozek, říká psychiatr Oldřich Vinař. Aby léčba byla účinná, nestačí pacienty jen krmit léky.

StručněAmeričtí vědci identifikovali u myší přirozeně se vyskytující genetickou mutaci, jejímž projevem je výrazné snížení tolerance k alkoholu vedoucí po požití alkoholu k rychlé intoxikaci. Podle vědců z University of California vLos Angeles způsobuje genetická mutace změny fungování GABA receptorů - zvýšení jejich citlivosti na malé dávky alkoholu. Alkohol ovlivňuje vliv GABA receptorů na mozkové buňky, zpomaluje jejich aktivitu a schopnost vzájemnékomunikace mezi neurony. To vede ke známým účinkům alkoholu - narušení koordinace pohybů, poruchám paměti apod. Vzhledem k tomu, že zjištěná genetická mutace se u myší vyskytuje spontánně, lze předpokládat, že i u lidí může býttolerance k alkoholu podmíněna geneticky.

StručněOficiální internetová prezentace Institutu Viktora Franka ve Vídni je určena všem zájemcům o logoterapii a existenciální analýzu. V němčině a angličtině nabízí množství informací, které se vztahují k tomuto psychoterapeutickémusměru, jeho historii i současnosti a k osobě jeho zakladatele. Návštěvníci zde najdou mj. přehled odborných akcí, které se konají v mnoha zemích, informace o nových knihách anebo archiv fotografií Viktora Franka (1905-1997) zevšech období jeho života.

StručněTisíce lidí s poškozeným mozkem, o nichž se okolí domnívá, že jsou v bezvědomí, možná ve skutečnosti slyší a registrují dění okolo sebe, jen nejsou schopni nijak odpovídat. Naznačuje to studie, kterou přinesl začátkem únoračasopis Neurology. Výsledky mohou mít závažné dopady na péči o pacienty v kómatu, kteří nereagují na podněty okolí. Výzkum byl proveden s využitím moderních zobrazovacích metod mozku a mohl by se stát základem nových metod projemnější diagnostiku vědomí u pacientů např. po těžkých úrazech mozku. Výzkum se však nezabýval prognózou - není tedy zřejmé, zda lidé registrující okolí mají také vyšší šanci na zotavení a uzdravení.

Problémy působené alkoholem ve vyšším věku mají řadu specifik. Asi dvě třetiny závislých seniorů bylo závislých již ve středním věku. Asi třetina na alkoholu závislých seniorů si ale závislost vytvoří až v důchodovém věku. V tompřípadě navazuje vznik závislosti často na zátěžovou životní událost (úmrtí blízkého člověka, odchod do důchodu apod.). Závislost tohoto typu bývá lépe léčitelná a je spojena s menším výskytem přidružených psychických poruch.Specifické rysy problémů působených alkoholem u seniorů*Problémy s alkoholem ve vyšším věku probíhají častěji skrytě, zejména u osaměle žijících důchodců. Proto se lékařům doporučuje po problémech s alkoholem u seniorů aktivně pátrat, zejména pokud se u nich objevilyčasté pády, snížená péče o sebe, postižení paměti nebo odvykací stav.*Alkohol ve vyšším věku s sebou v rostoucí míře přináší nebezpečí pádů a zlomenin s ohledem na častou osteoporózu.*Alkohol pronikavě zvyšuje krevní tlak, a tedy i riziko cévních mozkových příhod.*Alkohol také zhoršuje průběh mnoha ve vyšším věku častých nemocí. Kromě vysokého krevního tlaku jsou to např. cukrovka, poruchy výživy, onemocnění slinivky břišní, jater i duševní poruchy (např. deprese, poruchypaměti, stavy zmateností).*Alkohol vstupuje do rizikových interakcí s mnoha léky, které lidé důchodového věku často užívají, včetně většiny psychofarmak, analgetik a antihistaminik.*Zdravý mozek má funkční rezervu, jinak řečeno je schopen kompenzovat úbytek mozkové tkáně. Zneužívání alkoholu tuto funkční rezervu snižuje, a urychluje tak klinický průběh duševních poruch ve vyšším věku.*Horší snášenlivost alkoholu ve vyšším věku může někdy usnadňovat překonání problémů s alkoholem. Klesá také spotřeba alkoholu.Prognóza závislých pacientů vyššího věku, kteří dobře spolupracují při léčbě, je příznivá. Osvědčila se kognitivně-behaviorální terapie, podpůrná skupinová terapie, svépomocné organizace jako Anonymní alkoholici a rodinnáterapie.

StručněVyšší primáti (kotulové a malpy) mají radši symetrické obrazce a obrazce, kde se jednotlivé elementy opakují v pravidelných odstupech, než obrazce uspořádané nepravidelně. Vyplynulo to z výsledků studie, která byla uveřejněna vprvním letošním čísle časopisu Journal of Experimental Psychology: Animal Behavioral Processes. Podle hlavního autora studie, Jamese Andersona z University of Stirling ve Skotsku, svědčí výsledky pro to, že lidské estetickécítění má pravděpodobně dávné evoluční kořeny a že je podmíněno geneticky.Anderson se svými spolupracovníky prováděl experimenty na šesti malpách a sedmi kotulech. Každému z těchto vyšších primátů byly vždy prezentovány současně dvě karty - jedna vždy obsahovala pravidelně či symetrickyuspořádané prvky, druhá z karet obsahovala stejné prvky uspořádané náhodně (asymetricky). Všechna pokusná zvířata měla při prezentaci tendenci preferovat (označením) pravidelně uspořádanou kartu. U některých zvířat byla tatopreference 100%.Tyto výsledky, společně s poznatky o tom, že i lidští kojenci upřednostňují pohled na symetrické obrazce, naznačují, že estetický cit je pravděpodobně zakotven geneticky. Vzhledem k tomu, že během fylogeneze se předkovéprimátů užitých při experimentu oddělili od větve předků člověka před 36 miliony lety, preferování symetrie a pravidelnosti je pravděpodobně starší, než vědci předpokládali.

StručněVariace v genu chuťových receptorů jsou příčinou různé chuťové citlivosti u lidí a rozdílných preferencí v tom, co různých lidem chutná. K tomuto závěru došli vědci z Monell Chemical Senses Center ve Filadelfii. Kromě genů má nachuťové preference vliv také věk a kultura, v níž člověk žije. V průběhu života získávají tyto negenetické vlivy na významu a časem převládnou nad faktory genetickými. Tato zjištění - publikovaná nedávno v časopise Pediatrics -mohou být vysvětlením toho, proč některé děti výrazně preferují sladké chuti a proč se chuťové preference mění v průběhu života jedince. Hlavní autorka studie, Julie Mennella, poukazuje na to, že chuťový smysl významněovlivňuje to, co děti jedí. Jedí to, co jim chutná. Je rovněž známo, že mnoho dětí nemá rádo např. hořkou chuť, což ovlivňuje konzumaci některých druhů zeleniny. To může vést k omezenému příjmu některých důležitých látek.

Odpověď na tuto otázku je nasnadě. Tolik, kolik je potenciálních klientů. Jistěže každý má nějaké IQ, jenže zapomínáme někdy na to, že je to jeho IQ osobité. Dá se bez nadsázky říci, že neexistují dvě totožná IQ, každé jeodstíněno a identické.Vycházejme z předpokladu, že tento Sternův konstrukt či znak nemá v dynamice osobnosti jen racionální jádro, ale že je v živé interakci s emocemi a postoji. Můžeme mít IQ přísně diskurzivní, ale i nepřesné, shovívavé kzákonům logiky, anebo objevující, tvořivé či též pedantské, školometské nebo zapšklé.Rozumí se, že inteligenční test nám poskytne jen racionální IQ. V Rorschachově testu je už tento výsledný znak mnohem osobitější, odstíněnější, a je na nás, na našem umu, abychom IQ odstínili, konkretizovali.Jistě zajímavá jsou IQ kreativní. Slynou dobrým postřehem a jsou originální. Kdysi jsem vyšetřoval jednoho našeho významného vynálezce, jeho rorschachování trvalo více než hodinu a zjistil jsem, že jeho IQ, samozřejměvysoké, vnikalo vždy do hlubších vrstev věci jako skalpel. A bylo nápadité, vynalézavé. Ke každé interpretaci měl celý gejzír nápadů, od střízlivých až k absurdním (zřejmě dobře věděl, že realita sama se absurditám nevyhýbá).Podobalo se to jakémusi brainstormingu. Tvořivé IQ mají i děti, pokud jim ho škola nevezme. IQ tvořivé vždy usiluje najít smysl.Jsou také IQ sympatická, prostá, uměřená, symetrická, vyjádřením zdravého rozumu. Bývají i IQ chaotická, labilní, každé IQ nese otisk celé osobnosti.Bývaly doby, kdy byla psychologie ještě adolescentní, a jako každý dosud ne dospělec, suverénní, a tehdy se považovalo naivně IQ div ne za dar sudiček. IQ je nicméně málo konzistentní, projevuje se v praxi dosti osobitě,jakkoli je jeho základ stabilní. Někteří z nás, zvláště ti, kteří nejsou doma v matematické statistice, přeceňují hodnotu IQ. Co to je vlastně inteligenční kvocient? Nic víc a nic méně než matematický ukazatel momentálníhovýkonu klienta v inteligenčním testu. Je poplatný i motivaci, aspirační úrovni a kondici. V jiné testové situaci může být odlišné, třebas ne příliš. Už klasik klinické metody v psychologii (Watson) nabádal, že po skončenítestování si musí psycholog klást otázku po reprezentativnosti daného výkonu. Projektivní techniky (aspoň testy inkoustové skvrny) přinášejí spíše intelektovou kapacitu, souhrn o fungovaní intelektových schopností jeodstíněnější a není násilně odtržený od osobnostní dynamiky.Je-li tomu tak, pak nepřestává být IQ důležitou výpovědí, ale nikdy zcela úplnou. Se svým IQ si můžeme počínat v košatém stromu života všelijak - vzpomeňme, co tu může natropit komplex méněcennosti! Ostatně při navazovánímezilidského kontaktu nebývá tento faktor na prvním místě zájmu. Člověk je více než IQ.Umíme-li jakžtakž měřit inteligenci, jsme na rozpacích, jak změřit moudrost. A moudrost je přece víc než pouhé IQ. Je to mnohem hodnotnější rys osobnosti než chytrost, postřeh nebo úsudek. Počítá se ve většině etickýchškol za ctnost. Svět je koneckonců spíše moudře než chytře programovaný. Lidské aktivity potřebují moudrosti jako soli. Moudrost není sobecká, nepitvoří se po pochybných vzorech, je živorodým prostředím lidskosti.Můžeme také říci opovážlivě, že existuje IQ politické? Ovšemže. Je nad míru flexibilní, nehledá argumenty, ale pocity, vyznačuje se přacím myšlením (wishful thinking), myslí na sebe a zná vše. Nemusí být jen výsadoupolitiků. Naproti tomu IQ vědecké je až patriarchálně vznešené, přesné, neunavitelné. V jeho nejlepších představitelích z něj jde až posvátná hrůza.Je paradoxem, že i IQ je v podivuhodné symbióze s dynamikou osobnosti, že se táže i našich citů, postojů a hodnot, a je to zajisté dobře. Budiž mu tedy věnována náležitá úcta.

Komplex Richarda III. je intenzivní pocit, že svět/osud se k člověku zachoval nepřátelsky, nespravedlivě,"porušil smlouvu"- a on má tudíž právo ji též porušovat. Jedním z takových příkladů by mohl být ShakespearůvRichard III.Ale já,nestvořený k hrám lásky ani k tomu,abych se zhlížel v zrcadle ...já, jemuž falešnice přírodavzala ty půvaby a upřelapatřičnou tvář ...Ne, nemohu být milencem a tímsi zpříjemnit tu dobu sladkých slov,a tak se stanu lotrem, jemuž se nicotné radosti té doby hnusí.Richard III. se cítil osudem ošizen, a proto měl pocit, že může být zlý (nakonec na to doplatil). Je jistě nepochybné, že by se každý rád vydával za jakousi"výjimku"a že by každý rád požadoval oproti ostatnímurčité výsady. Takový důvod se obvykle najde v dřívějších životních osudech - komplex navazuje na nějaký prožitek nebo na nějakou nemoc, která dotyčného postihla v dětství, přičemž věděl, že jde o něco jím nezaviněného, a mohltento zážitek pokládat za nespravedlivou újmu. I když původní situace může být zapomenuta (nebo nahrazena nějakou jinou), výsady, které vyvozuje z tohoto bezpráví, jsou reálné.Freud se domnívá, že i mnohé ženy se cítí zkráceny a odstrčeny - právě proto, že se narodily jako ženy. Rozhořčení nejedné dcery proti matce má prý nejhlubší kořeny ve výčitce, že je přivedly na svět jako ženu, a ne jako muže.Je snad možné říci, že fyzický handicap obvykle polarizuje - a to obě strany: postižený buď začne světu pomáhat, nebo mu škodit (např. se zjistilo, že nějak tělesně poznamenané dívky se častěji dopouštejí kriminálních deliktů).Fulghumovská douška: Je zajisté hračkou nalézt nějaký druh handicapu v životě každého z nás; jde o to, zda je tento nedostatek eventuálně kompenzován tím, že jsme jinde dostali přidáno - např. Richard III. si ke své škoděneuvědomoval, že zdaleka ne každý se narodí do královské rodiny.

StručněPokud má matka nadváhu, pak je dosti pravděpodobné, že i její dítě bude mít s tělesnou hmotností problémy. Ukázala to nová studie publikovaná v lednu v časopise American Journal of Clinical Nutrition. V jejím rámci bylysledovány dvě skupiny dvojic matka-dítě: v jedné skupině byly matky s nadváhou (33 dvojic), druhá skupina byla kontrolní (37 dvojic). Ve věku dvou let nebyly u dětí z obou skupin zjištěny žádné významné rozdíly. Ve věku 4 letjiž měly děti ze skupiny matek s nadváhou v průměru častěji také nadváhu a zvýšený index BMI. Ve věku 6 let mělo 10 z 33 dětí experimentální skupiny nadváhu, v kontrolní skupině to bylo jen jediné z dětí. Děti experimentálnískupiny vykazovaly také výrazně vyšší podíl tělesného tuku. Studie také prokázala, že výraznější tendenci k nadváze mají děti z rodin s nízkými příjmy.

StručněNa prvních pacientech byl demonstrován mimořádně citlivý test, který dokáže odhalit Alzheimerovu chorobu dávno před tím, než se začne projevovat svými typickými příznaky. Informace o tomto experimentu provedeném na vzorku 30lidí byly publikovány v Proceedings of the National Academy of Sciences. Test je založen na detekci nepatrných množství bílkovinných molekul ADDL, které se u lidí postižených Alzheimerovou chorobou shromažďují v mozku. Jiždříve se zjistilo, že molekuly ADDL napadají a narušují synapse nervových buněk v mozku, které se účastní procesů zpracování informací a paměťových funkcí. Zdá se, že toto působení molekul ADDL v časných fázích nemoci jereverzibilní a že by v budoucnu mohly být nalezeny způsoby léčby Alzheimerovy choroby.

StručněNová studie amerických vědců (Jacobsen a kol.) publikovaná začátkem letošního roku v časopise Biological Psychiatry zjistila, že u dospívajících, kteří začali kouřit v časném věku, existuje riziko dlouhodobého poškozeníkognitivních funkcí. Studie navíc potvrdila již dříve známou skutečnost, že k výraznému oslabení paměti a dalších kognitivních funkcí dochází v odvykacím stavu po nikotinu. To je v souladu s dřívějšími pracemi (např.Giannakoulase a kol. z roku 2003), které zjistily u vojenských pilotů v odvykacím stavu po nikotinu zhoršení výkonnosti a upozorňují na bezpečnostní rizika tohoto odvykacího stavu. Práce Jacobsenové je v souladu s nálezy uzvířat, kde se prokázal výraznější neurotoxický efekt nikotinu u vyvíjejícího se mozku. Je to další pádný důvod, proč předcházet problémům působeným tabákem, alkoholem a jinými psychoaktivními látkami nejen u těhotných, ale i udětí a dospívajících.